Všechno začalo jedno nedělní ráno v sedm hodin. Eliška a její manžel byli předešlý večer na večeři s přáteli v Praze, domů se vrátili pozdě a těšili se na dlouhý spánek. Jejich poklidné ráno ale narušil telefonát Eliščiny tchyně, která je zvala do vesnice na grilování. Snažili se oba omluvit, ale tchyně neodbytně trvala na svém že už naložila dost masa pro všechny a že je tedy nutné, ať dorazí. Jejich snaha odmítnout byla marná, nakonec pozvání přijali.
Nešlo však jen o tchána a tchyni, také jejich švagr s čerstvou manželkou se měli zúčastnit. Zatímco Eliška byla tři roky vdaná, její bratr se ženil teprve před dvěma měsíci a ani jeden z párů ještě neměl děti.
Jeden rok bydlení s tchyní stačil Elišce k tomu, aby dobře poznala její povahu. Byla lakomá a neustále si stěžovala, že má málo peněz. Eliška se proto s manželem rozhodli nastěhovat do podnájmu a rodiče se mezitím přestěhovali do bytu po babičce, který získali dědictvím. Díky tomu se Eliška s mužem zbavila tíhy hypotéky.
Konečně nadešel den grilování a manželé se vydali na dvouhodinovou cestu do středočeské vesnice, kde na ně čekali příbuzní. Sotva však dorazili, už byli zapojeni do domácích prací od opravování plotu přes sázení bylinek až po péči o květiny. Tchyně, ačkoliv byla unavená a hladová jako všichni, dávala přednost práci na zahradě před slibovanou hostinou.
Napětí vyvrcholilo v okamžiku, kdy si manžel Elišky postěžoval na hlad a došlo ke slovní přestřelce s jeho matkou. Když už se zdálo, že den končí, konečně se všichni usadili u grilu, ale čekalo je zklamání. Tchyně připravila jen dva buřty na osobu, což rozhodně nestačilo ani na základní nasycení.
Všem zůstala po tomto setkání hořká pachuť kdyby jim tchyně dala vědět, že potřebuje pomoc, rádi by přijeli, a klidně by ještě přivezli vlastní jídlo. Toto nedorozumění ještě více nahlodalo už tak napjaté vztahy.
O týden později tchyně znovu telefonovala a zvala všechny na další grilování. Tchán však Elišce tiše poradil, ať tomu nevěří, protože jeho žena jen shání lidi na práci, a skutečná hostina jí nikdy na mysli neleží.
Už vyčerpaní a rozčarovaní z věčných starostí, rozhodli se Eliška s manželem tentokrát vypnout telefony i zvonek a dopřát si tolik vytoužený klid a odpočinek.
Nakonec si uvědomili, že i rodinné vztahy potřebují jasné hranice, a že upřímnost a vzájemný respekt jsou základem každé spokojené rodiny.
