Hele, povím ti, proč nechci nechávat holky u babiček.
Je mi 31, mám dvě dcery tříletou Aničku a roční Marušku. Nechodím do práce, na mateřský jsem dobrovolně a docela si to užívám! Když jsem čekala první dítě, naivně jsem si myslela, že babičky určitě pomůžou, hlavně na začátku. No, a nakonec to bylo přesně naopak spíš jsem měla pocit, že mi dávají klacky pod nohy, než že by mi usnadnily život, takže jsem se se vším musela poprat sama.
A teď ti řeknu proč. Po porodu Aničky jsem byla první týdny naprosto bezradná člověk fakt neví, kde začít, co dělat dřív. Teď už je všechno rutina, ale tehdy mi připadalo nemožný úplně všechno. A samozřejmě, žádný univerzální návod na dítě člověku v hlavě automaticky nevyskočí.
Myslela jsem si, že starší generace, životem oťukaná, jako moje máma a tchýně, přece nejlíp vědí, jak dítě přebalit, vykoupat, nakrmit, ostříhat nehtíky nebo nějak ošetřit. No a ukázalo se, že mají na všechno naprosto rozdílný a často dost pofidérní metody. Nakonec jsem se musela naučit všechno sama od přebalování po koupání, které bylo samostatná kapitola, protože každá babička měla jiný postup.
Dneska už přebaluju se zavřenýma očima a všechno zvládám levou zadní. Mamku i tchýni mám ráda a vážím si jich, ale můžu ti říct pár věcí, které mě prostě rozesmějou:
Tchyně Jarmila:
– Vodu na koupání musíš posvětit, jinak by ji Anička neměla ani pít!
– Po půl roce už jsem radši koupila filtr na vodu.
– Taky pořád považuje za nejlepší mýt dítě šedým mýdlem a používat ho ještě na opruzeniny. Tím se maž na všechno!
– Kdyby nebyly děti tak často nemocné, kdybys byla lepší máma (a proč, to už teda nikdy neví)
– A když Maruška plakala, doporučovala mi, ať jdu za nějakou vědmou nebo šamanem, co ji očistí. Fakt!
Moje mamka Dana:
– Když dítě křičí, to nic není, to prostě přejde. Teplotu? Dej prášek a je to.
– Tvrdí, že mají holky moc hraček, že to kazí charakter, že prý potřebují žít skromněji.
– Přijde jednou za týden přesně na hodinu ve 13 hodin, ale ve čtyři už musí být na filmu, pravidelně každý víkend.
– Dát děcku od půl roku sladký nebo slaný? Klidně, když chce, ať to ochutná.
– Mám svoji mamku ráda, ale někdy se nestačím divit, jak jsem sama mohla vyrůst!
Jídlo? U babičky jsme jedli celý den jen kolínka a doma byla zase samá tučná omáčka. Když jsem jako malá měla kašel, nikoho to moc nevzrušovalo, až z toho byl nakonec dávivý kašel. Teď do sebe po třicítce cpu prášky na slinivku a zjišťuju, že játra dostala v dětství pořádně zabrat.
Takže ve výsledku babičky mám fakt ráda, ale že bych jim nechala své holky na víc než pár hodin? Pod dozorem, to jo, to se nebojím. Nejsem magor nebo hypochondr, ale má strach je… No, prostě si k nim ty svoje děti dlouhodobě svěřit neumím představit.
