Dnes jsem si zapsala něco, co mě hluboce zasáhlo.
Před naším malým smíšeným obchodem v naší obci se nedávno objevil malinký, nevýrazný kotěcí uzlíček. Ani nevím, jestli ji někdo vyhodil, nebo sem sama došla, ale působila ztraceně a bezradně. Ta malá kočičí holčička pobíhala kolem vchodu, schovávala si tlapky pod sebe, chvěla se zimou a celá byla promočená. Zoufale naříkavé mňaaau však kolemjdoucí nechávalo netečné měla obličejek samý strup, očička úzká a srst jí na krku i uších téměř vypadala. Kdo ví, jak se sem dostala bylo to tak smutné, že mě to v srdci píchlo.
Prodavačky z obchodu ji pouštěly občas ohřát trochu dovnitř a dokonce jí zakapaly antiparazitními kapkami, ale příliš to nepomohlo. Kotě však chodilo dál ke vchodu jako podle hodinek a usilovně se snažilo žádat o pozornost, čekala, až si jí někdo všimne.
Venku se ochlazovalo, a když už těch pár stupňů pod nulou třásla zimou, bylo jasné, že až udeří -15 nebo -20, prostě by venku nepřežila. Jedna z prodavaček si vzpomněla, že v létě jsme zachránili koťátko, které někdo také vyhodil u jejich obchodu, a obrátila se proto zase na mě o pomoc.
Když jsme s mamkou přijely, malá kočička nám doslova kroužila kolem nohou i přepravky, jako by chápala, že je to její poslední naděje. Postavila se na zadní, omotávala nám tlapičkou ruce a všemožně se snažila zalíbit.
Podle pár fotek bylo jasné, že má svrab. Naštěstí to nebylo zanedbané, takže léčba byla nadějná. Nasadily jsme jí kapky na kůži, třeba Stronghold nebo Inspector, a stav se začal brzy lepšit.
Když se konečně dostala do tepla do naší dočasné péče, začala vrnět jako traktor a neúnavně se mazlit. První dny jen střídala spánek a jídlo byla totálně vyčerpaná.
Jméno pro ni přišlo úplně samo. Říkáme jí Brambůrka opravdu vypadala jako takový malý, nevzhledný, ale strašně roztomilý brambor. Ale to trvalo jen chvíli, po dvou dávkách kapek se z ní stala krásná, okatá princezna.
Její srst na uších a packách sice ještě není úplně zpět, ale to je otázka času. Brambůrka už je objednaná na kastraci a pomalu se mění v zdravou, vymazlenou a nádhernou kočičku. Jsem tak ráda, že jsme jí mohli s rodinou pomoct v životě člověka přece není nic důležitějšího, než podat ruku těm, kdo to potřebují.
