Omluvte nás, začal jeden z policistů s vážným výrazem. Tady ta paní tvrdí, že váš kocour přeskočil na její balkon, napadl ji a potom unesl její kotě
Známé jsou domy, kterým se říká nárožní. Dva vchody, dva různé bloky, spojeny v pravý úhel přesně devadesát stupňů.
A pokud jsou tam z vnitřní strany balkony, právě v tom rohu se téměř setkávají.
Téměř znamená tak metr a půl.
Tehdy
Muž a žena, oba z pátého patra, se vraceli domů z práce. Pracovali ve stejné firmě a na cestu tam i zpět jezdili společně v automobilu.
Když procházeli dvorem, zahlédli, jak toulaví psi útočí na rezavého kocoura, kterého v domě krmili i oni sami.
Muž psy odehnal, ale kocour to nepřežil bez šrámů. Naštěstí jeho poranění nebyla fatální. Zvedli ho a odešli k autu.
Na veterinární klinice mu rány vyčistili, sešili, dali mu infuzi glukózy a vitamínů, injekci antibiotika a doporučili kontroly a injekce každý den celý týden.
Tak se Ferda ocitl u nich doma.
Možná se chcete zeptat proč Ferda? Odpověď je prostá, podle slavného zloděje Ferdinanda. Vypadal jako opravdový rváč. Ale jak se později ukázalo
Surový Ferda se na překvapivě rychle sžil s domovem a lidskou péčí. Po pár dnech už ležel na měkkém pelíšku na pohovce, spokojeně přivíral oči a hlasitě vrněl, když ho žena hladila.
Podívej, jaký je to rozmazlenec, smála se, když se mu drbala na bříšku.
Ferda občas sykl bolestí jeho rány se ještě hojily ale přesto dál vrněl. Opravdu si to užíval.
Brzy byl zase v pořádku, umytý, nasycený, srst mu zářila, a brzy už spával na jejich klíně.
Život na ulici zima, hlad, rvačky a neustálý strach se rozplynul jako špatný sen.
Teď chodil Ferda na balkon, usazoval se na okraji zábradlí a pozoroval život na dvoře. Na ulici už ho to netáhlo. Tu cenu za svobodu znal až moc dobře.
Sousední balkony ho nezajímaly. Do té doby
Dokud se na téměř dotýkajícím se balkonu vedlejšího vchodu neobjevilo malé zlaté kotě. Měkoučké, čisté, jako z reklamy.
Šlechtěné, rozmazlené Co ten může vědět o světě? ušklíbl se Ferda a s pohrdáním se od něj odvrátil a nakrčil ocásek.
Příštího dne ho však zaujal podivný zvuk. Nastražil ouška zvuk přicházel od bambuly života.
Ferda nakoukl blíž.
Kotě se choulilo v rohu a tiše naříkalo.
Hej! zavolal Ferda. Proč řveš? Nedali ti správné krmení?
Kotě se ještě víc přitisklo ke stěně, zahledělo se na něho vystrašeně a ztichlo.
Proč vlastně pláčeš? zeptal se Ferda podruhé.
A tehdy, aniž by vylezlo z úkrytu, kotě zašeptalo:
Ona mě plácla pantoflí Víš, jak to bolí?
Ferda nikdy nezažil úder pantoflí. Teď byl u lidí, měl pohodlí a odpouštěli mu všechno možné. Ale bolest si pamatoval dobře.
Pantoflí? zopakoval. Za co?
Ráno jsem zamňoukal. Byl jsem hladový
A co? podivil se Ferda.
Ona se na mě rozkřikla a dala mi přes záda kvůli tomu, že dělám rámus!
Ferda zmlkl. Malý šedý uzlíček se třásl tak, že sotva lapal dech.
Vzpomněl si na své vlastní útrapy zimu, hlad, zoufalství.
Dělá to často? zeptal se tiše.
Skoro pořád, hleslo kotě. Vadí ji, když jsem příliš hlasitý. Já jí totiž vůbec nezajímám
Jen se pak před kamarádkami chlubí, jak moc stojím. Ale já nevím, co znamená drahý
Ferda věděl. Jeho panička často říkala:
Ty jsi můj drahoušek.
Ale tady to slovo znělo úplně jinak.
Zamračil se. Byl v rozpacích. Bylo mu kotěte líto. Kdyby byl ještě toulavý, měl by jasno. Ale teď
Teď byl domácí. Co s tím?
Kotě zavolala paní z bytu. Sklopilo ouška, stočilo ocásek a na podlaze po něm zůstala loužička. Vklouzlo do otevřených dveří.
Ferda sledoval mokrou skvrnu a vzpomněl si, jak se kdysi ještě jako malý počůral hrůzou před velkým psem.
Od té doby trávil na balkoně skoro všechen čas. Novému známému říkali vzletně a okázale Tolar.
Podle Ferdy by se hodilo jméno Chudinka.
Chudinka si na kocoura zvykl a často si šel na balkon postěžovat:
Dneska řekla, popotáhl, že mě, když budu dál dělat bordel, vyhodí z balkonu. Má plné zuby uklízení po mně
Ferdu zvedala zlost tak, že se mu stavěla srst a zuby se samy vycenily.
Často slyšel, jak jeho sousedka na Chudinku křičí a hrubě mu nadává, někdy
Někdy sebou trhl při ráně pantoflem o tělíčko.
Rozhodnutí měl dávno v sobě. Ale svazoval ho strach.
Vyhodí mě, přemítal. Za tohle určitě.
Netoužil zpátky na ulici mráz, hlad, samota. Nechtěl ztratit lidi, kteří ho zachránili.
Ale sotva snesl pomyšlení, že by žena mohla Chudinku zabít.
Všechno se seběhlo pár dní na to.
Ferda seděl na balkoně a naslouchal. Ze sousedství se ozýval křik. Sousedka ležela v posteli a ječela na Chudinku.
Ferda viděl všechno jako v zrcadle v balkonových dveřích.
Žena se zvedla, sáhla po pantofli a zlostně vykřikla:
Ty mizero, teď tě zbiju!
Ani nevěděl, jak se octl na sousedním balkonu. Prostě přeskočil těch metr a půl.
Sousedka nestihla pohrozit pantoflem. Přímo před ní se objevil…
Ne, zjevil se.
Stvoření z hororu.
Obrovský kocour s tváří gangstera, zježený, syčící, řvoucí. V jejích očích mu z huby šlehal oheň a z očí sršely jiskry.
Tak to viděla ona.
Vykřikla, upustila pantofli a po nohou jí v pyžamu stekl teplý proud
Přišla jí černá můra.
Můra zdvihla packu s vysunutými drápy. Žena vyděšeně vykřikla, schoulila se a upadla do mdlob.
Za deset minut někdo zazvonil u Ferdových majitelů. Přede dveřmi stála rozcuchaná sousedka s šíleným pohledem.
Váš kocour mě napadl a unesl mi drahé kotě! Volám policii!
Paní, odpověděla klidně majitelka. Náš kocour je pořád doma, nikam nechodí. Kotě tu není.
Sousedce cuklo v obličeji. Něco chtěla dodat, ale místo slov jen zasyčela a otočila se na podpatku.
Za dalších deset minut dorazili policisté. O krok vzadu nervózně přešlapovala sousedka a zmateně vysvětlovala situaci.
Omlouváme se, začal jeden. Ta paní tvrdí, že váš kocour přeskočil na její balkon, napadl ji a ukradl její kotě
Cože? vyhrkl muž i žena naráz.
Na jejich tvářích údiv, protože v jejich bytě byl klid.
Pojďte dál, pánové, nabídl muž s chladnou hlavou. Přesvědčte se sami: náš kocour spí na gauči, žádné kotě tu není.
Celá skupina prošla do bytu. Ferda opravdu v klidu oddechoval na pohovce.
To je on! vřískala sousedka. To on mě napadl a unesl mi Tolar!
Cože přesně vám unesl? nechápali policisté.
Můj kocourek se jmenuje Tolar! skoro brečela žena.
Policisté se na sebe podívali a nakoukli na balkón.
Metr a půl, změřil jeden.
Opravdu chcete tvrdit, že kocour skočil tak daleko a odnesl kotě? pokračoval druhý.
Tak vy mi nevěříte?! zaječela sousedka. Rozběhla se po bytě, ječela: Tolar! Tolar! Tolar!
Otevírala skříně a vyhazovala prádlo, obracela zásuvky, halabala rozhrnovala věci po zemi.
Policisté ji museli usadit násilím.
Paní, řekl důrazně jeden. Právě ničíš cizí majetek. Majitelé by na tebe mohli podat žalobu.
Cože? Vy mě chcete žalovat, po tom všem, co provedl jejich kocour?
Mimochodem, dodal druhý policista. Ukažte nám, kde vás přesně napadl.
Sousedka znejistěla, pak začala křičet:
Vy všichni mi zaplatíte!
Promiňte, ozvala se v tu chvíli majitelka bytu. Ale z vás docela výrazně cítit moč Mohla byste vstát z mé stoličky?
Oči sousedky se rozšířily. Nejprve zrudla, pak zezelenala a nakonec zbledla.
Vyletěla z bytu a s prásknutím za sebou zabouchla dveře.
Chcete podat trestní oznámení? zeptal se ještě jeden z policistů.
Ne, odpověděli oba manželé společně.
Zdá se, že není zcela při smyslech, poznamenala žena tiše.
Omlouváme se za vyrušení, rozloučili se policisté.
Manželé pohlédli na Ferdu, který mezitím procitl a seděl na pohovce.
No tak řekl muž.
No tak, zopakovala žena.
Ferda se na ně provinile podíval, pak seskočil z pohovky a zamířil ke skříni.
Obratně packou pootevřel dvířka, vyskočil na polici a vytáhl ze spodní hromádky ručníků kotě.
Panebože vydechli manželé současně.
Oba si sedli na gauč.
Ferda k nim přešel a něžně položil vedle nich malou třesoucí se šedivou kuličku, která se choulila strachem.
Co teď s ním uděláme? zeptala se žena, zvedla kotě a opatrně si ho položila na klín.
Chudinka se ještě víc přisunula a stáhla hlavičku mezi tlapky.
Neboj se, kotě, řekl muž jemně.
My kočičky netýráme, přidala se žena, konejšivě hladíc drobný chloupek. A ty, ty můj drahý Ty jsi teď potrestaný, oslovila Ferdu. To se nesmí, rozumíš? Měl jsi to vymyslet jinak
Jak? zarazil se muž. Zvládl přece zachránit kotě z pazourů čarodějnice. Za to ho máš trestat?
Vždyť vlastně nemáme žádné kotě. Slyšela jsi, co řekli policisté.
No ano…, povzdechla si žena k Chudince. To je ta chlapská solidarita. Asi bys mu měl ještě dát medaili.
Přesně! Odměním ho pořádnou porcí kuřete! podotkl muž s úsměvem.
Podívej se na něj! kabonila se žena, hledajíc podporu u Chudinky.
Kotě v tu chvíli opatrně natáhlo tlapičky a přitisklo se jí do dlaně.
Žena se usmála a smířlivě řekla:
Tak jo tentokrát ti odpouštím.
Muž s Ferdou zamířili do kuchyně, Chudinka zůstal na klíně a tiše vrněl. Právě zjistil, že hladit může být moc příjemné.
A také začal přemýšlet, co vlastně znamená to slovo drahý.
Zdálo se mu, že z úst téhle laskavé ženy zní docela jinakZa pár dní už měl Chudinka svoje místečko u okna, vlastní misku i jmenovku se srdíčkem. Ferda poposedával vedle něj, občas bručel nad novým spolubydlícím, ale večer, když si kotě opřelo hlavu o jeho bok, jen tiše spokojeně zavrněl.
Bez povyku a vysvětlování jako to v životě bývá, když někdo konečně najde svůj domov.
Na balkoně se v podvečer objevily dvě huňaté siluety vedle sebe. Za sklem seděla žena, dívala se na ně a pod stolem je hladil mužův kotník.
Kdesi na dvoře proběhl pes, vítr zaševelil suchým listím a za oknem se v teplé záři lamp rozechvělo drobné štěstí.
Protože někdy musí jedna nadýchaná revoluce změnit víc než jen osudy dvou koček. A někdy je největší hrdinství prostě zůstat a chránit nové slovo drahý, které říkají ti, kdo už pochopili, co znamená být doma.
