Proč si nosit vlastní jídlo na rodinné oslavy? Švagrová a švagr mého manžela se svými rodinami s námi slavili Vánoce pět let po sobě. Všechno jídlo jsem připravovala sama, prostírala jsem stůl, o všechno jsem se starala a po nich uklízela. Oni si jen užívali svátky. Ale loni mi došla trpělivost a úplně jsem z toho vyhořela. Bylo to pro mě těžké fyzicky, psychicky i finančně. Proto jsem minulý rok zkusila rozdělit odpovědnost mezi všechny. Nedávno mi však tchyně začala říkat, že už jsou staří, že nemají čas, a tak by ráda zase slavila u nás doma. Zavolala jsem proto švagrovi a švagrové a řekla jim, že máma chce společné oslavy. Nejprve byli nadšení, že mámu poslechneme, a souhlasili. Pak jsem jim oznámila, že si rozdělíme kuchařské úkoly: kdo co připraví a přinese. Já nabízím, že připravím hlavní chody a upeču dort. Oni by měli připravit dvě saláty, rybu, maso, sýry, ovoce a nápoje, každý ať přinese něco k pití. Jakmile jsem to vysvětlila, nadšení v jejich hlasech zmizelo. Řekli, že nemají čas vařit, že pracují a vše by museli teprve koupit. Nerozumí, proč by měli nosit jídlo. Chtějí slavit u sebe doma. Zeptala jsem se, co tedy s mámou? Hádejte, co mi odpověděli… popřejí jí po telefonu, a tím to končí. Nechtějí sdílet práci ani nákupy. Tchyni jsem ještě nic neřekla. Ani nevím jak, bude hodně smutná. Co mám v takové situaci udělat? Mám Vánoce znovu všechno zvládnout sama?

Proč si nosit vlastní jídlo?

Švagrová a švagr mého manžela i jejich rodiny s námi slavili Vánoce pět let po sobě. Všechno jídlo jsem připravoval sám, chystal stůl, staral se o všechno a po všem jsem uklízel. Oni jen slavili. Ale minulý rok mi došla trpělivost a měl jsem toho po krk. Bylo to náročné fyzicky, psychicky i finančně.

Proto jsem se loni rozhodl, že zkusím rozdělit přípravy mezi všechny.

Jenže nedávno mi tchyně řekla, že už jsou staří, že nemají moc času a že by chtěla mít další společné Vánoce u nás doma.

Tak jsem zavolal švagrové i švagrovi a řekl jim, že máma by si přála, abychom byli zase všichni spolu. Nejdřív byli nadšení, souhlasili, že mámu máme poslechnout.

Pak jsem jim navrhl, že rozdělíme úkoly kdo co uvaří a kdo co přinese.

Já jsem ochotný připravit přílohy, dvě teplá jídla a upéct dort.

Oni by měli připravit dva saláty, rybu, maso, sýr, ovoce a přinést nějaké pití. Každý, ať vezme něco na pití.

Když jsem jim to všechno vyjmenoval, nadšení se hned vytratilo. Řekli, že nemají čas nic vařit, že jsou v práci a že by nejdřív museli všechno nakoupit a pak ještě připravit. Navíc prý není žádný důvod nosit jídlo. Navrhli, ať si Vánoce udělají doma sami.

Tak jsem se zeptal: a co máma? A hádejte, co mi odpověděli Popřejeme jí hezké svátky jen po telefonu a tím to skončí.

Takže se do rozdělení práce ani nákupu nikomu nechce. Tchyni jsem to ještě neřekl. A ani nevím, jak bych jí to měl říct. Bude ji to moc mrzet.

Co mám v takové situaci dělat? Měl bych nakonec zase všechno zvládnout sám, i tentokrát?