V dětství jsme byli já, můj bratr a sestra skoro stejně staří a často jsem nosila obnošené šaty, které jsem dostala po sestře. Zatímco ona se těšila pozornosti a zvláštním výsadám, já jsem se v tichu ztrácela a cítila jsem se neviditelná. Rodiče vkládali peníze do jejího vzdělání, zatímco já jsem byla odkázána sama na sebe. Moje vlastní studijní úspěchy je nechávaly chladné; nezaznamenali je ani úsměvem.
Nízké sebevědomí mě drželo v pasti, zabraňovalo mi ozvat se nebo hledat spravedlnost. Přesto jsem se dostala na prestižní Karlovu univerzitu, ale rodiče moji radost nesdíleli jen mi lakonicky řekli, abych si našla práci, jestli nedostanu stipendium. Zklamaná jejich nezájmem, odešla jsem do studentských kolejí, kde jsem ve snových chodbách potkala toho, kdo se měl stát mým mužem. V průběhu studia jsem otěhotněla a společně jsme se rozhodli vzít.
Moje matka s otcem byli proti, naléhali na mě slovy jako déšť dešťovek a dokonce chtěli, abych se dítěte zbavila. Hádky, kletby a úplný nedostatek podpory zatímco sestře mezitím koupili luxusní škodovku za desetitisíce korun. Bez opory jsem porodila syna a rodina mého muže nám otevřela dveře svého bytu. Rodiče mě pozdravili jen povrchně, skoro jako bych byla podivný stín procházející jejich dnem.
Čas se roztekal dál, syn odrůstal a narodilo se nám další dítě. Život se začal naplňovat díky trpělivosti manžela a péči jeho rodiny. Jednoho rána se mi ve snu zjevila matka a oznámila blížící se svatbu sestry. Požádala mě, abych si vzala půjčku na svatební výlohy odmítla jsem. Toho dne mě matka vyškrtla ze své mapy rodiny a řekla, že už nejsem její dcera.
A právě tehdy jsem se rozhodla postavit na vlastní nohy a odtrhnout všechny nitky nespravedlnosti a bolesti, které byly do mě vetkány. Uvědomila jsem si, že pravá rodina je laskavá pavučina lásky a péče, které jsme společně s manželem a dětmi utkávali krev sama o sobě nevytváří domov.
