Překvapení od ex
Pavle, počkej! volala Nikola z otevřeného okna.
Ale kluk ji neslyšel.
Už seděl ve svém autě a startoval motor. Nikola popadla telefon a rozběhla se ke dveřím.
Běžela ze čtvrtého patra dolů a ještě několikrát zkoušela Pavla volat. Jenže ten jí to ani jednou nevzal.
Měla v hlavě jen jedno: Jen abych to stihla!
A jako by nebe její prosbu vyslyšelo, když vylítla ven z domu, auto se ještě zahřívalo.
Pavel se zarazil, když ji spatřil bez bundy. Stáhnul okénko: Co se děje? Vypadáš jak smrt!
Máš Máš tam pod autem
Nikola byla tak zadýchaná, že ani nedokázala souvisle mluvit. Sklouzla na kolena a vklouzla pod auto.
Bylo jí jedno, že v tom špinavém, rozbředlém sněhu bude mít na džínách fleky.
Nakonec se zpod auta vynořila s hubeným ošuntělým kocourem v náručí. Pavel stál nechápavě vedle ní.
Nikola, co to děláš? Co to má znamenat? Jsem ve skluzu do práce.
Pod autem ti seděl kocour, zahlídla jsem ho z okna. Bálo mě, že pojedeš a
Kdo tam seděl? Kocour? zasmál se Pavel. Ty jsi kvůli kocourovi takhle vyšilovala? No teda
Myslíš, že kocouři nechtějí žít? podivila se Nikola a pohladila chlupáče.
Kdyby ten kocour chtěl žít, neschovával by se pod autem. Když slyší motor, měl by utéct. Zbytečně jsi se stresovala.
Neutekl by, Pavle Podívej na něj, nemá sílu ani mňouknout. Copak nevidíš?
Dobře, Nikolo Zachránila jsi ho, výborně. Doma si vezmi bonbón z mísy a napiš o tom na sociální sítě. Já musím vážně jet. Uvidíme se večer.
Nikola, držíc kocoura v náručí, sledovala Pavla mizícího v autě.
Přemýšlela, kde se v Pavlovi vzala taková necitelnost. Dřív ji to vůbec nenapadlo.
Pak se podívala kocourovi do očí.
Byl slabý a sotva koukal, ale v jeho pohledu Nikola zahlédla vděk. Ano, vděk.
Vzala ho zpět domů, oblékla se, popadla peněženku a objednala si taxi.
Kam to bude? usmál se taxikář, když Nikola usedla dozadu.
Říkala jsem do telefonu, že potřebuji do veterinární ordinace. Co nejrychleji.
Aha, jasně, omlouvám se. Je to vážné? Co se kocourovi stalo? podíval se na ni do zpětného zrcátka.
Potřebuje pomoc. Našla jsem ho pod autem, v tom mrazu
Jasně, budu mlčet a jedeme. Mám tip na jednu skvělou ordinaci, nevadí, že nebude úplně nejblíž?
Ne, ať je nejlepší.
Přesně tam vás zavezu, tam mají výborné veterináře. I beznadějné případy umí dát dohromady.
Za čtvrt hodiny už Nikola čekala v čekárně mezi dalšími lidmi a jejich mazlíčky.
Co se vašemu stalo? ptala se starší paní s malým pejskem v náručí.
Ještě nevím, našla jsem ho pod autem v mraze. Možná tam byl celou noc
V mrazu?! Tak pojďte, pustím vás před sebe. My s Bertíkem máme jen prohlídku, ale vy očividně spěcháte.
Opravdu mě pustíte?
Jasně, jsme přece lidi
Po chvíli už Nikola seděla u veterináře a napjatě sledovala, jak kocoura prohlíží a pak čekala na výsledky testů bylo to nekonečné.
Několikrát volal Pavel, ale Nikola si ho nevšímala na to teď nebyl čas.
Nakonec se na ni lékař vážně zadíval.
Slečno, zdá se, že jste kocoura našla venku, je to tak?
Ano, nevím, jak dlouho tam byl, asi celou noc na mrazu.
Má omrzliny, ale to nejhorší není. Je toho na něm víc, pořádná léčba ho čeká a nebude levná. Tak se vás rovnou zeptám: jste ochotná za něj nést zodpovědnost? Jestli ne, musíme pro něj najít jiného majitele.
Nikola to čekala, že léčba bude potřeba, ale dlouhá a drahá na to připravená nebyla.
Znovu se podívala kocourovi do očí.
A kocour ji o nic nežádal. Jen děkoval pohledem: Jestli mě opustíš, pochopím to.
Jsem připravená. Budu o něj pečovat, jak dlouho bude třeba. Klidně celý život.
Výborně, usmál se veterinář. Tak teď ho mohu na dva týdny nechat na klinice a pak vám řeknu, jak pokračovat doma.
Děkuji, málem se rozplakala Nikola.
Díky patří vám. Takoví lidé jako vy dnes už moc nejsou.
Nikola kocoura pohladila a slíbila mu, že se vrátí.
A kocour jí uvěřil. Ještě dokázal tiše zamňoukat na rozloučenou.
Domů se Nikola vrátila až večer, úplně vyčerpaná. Chtěla si jen lehnout a spát, zítra byla v práci.
Ale doma už čekal Pavel. A z jeho výrazu bylo jasné, že je hodně naštvaný.
Nikola! Kde se touláš? Volal jsem ti několikrát!
Omlouvám se, měla jsem těžký den, řekla Nikola a uklízela jeho boty, co vždycky odhodil u dveří.
Fakt? Ale máš dnes volno, ne? Co tak náročného jsi celý den dělala?
Byla jsem s kocourem u veterináře a skoro celý den jsem tam strávila.
Jakým kocourem? Co to meleš?
Tím, kterého jsem ráno vytáhla zpod tvého auta, trpělivě vysvětlila Nikola. Jsem zničená, můžeme to řešit zítra?
Ty mi chceš říct, že jsi promrhala den kvůli toulavému kocourovi?
Je jedno, jestli je toulavý, potřeboval pomoct! Jinak by nepřežil
A mě necháš doma hladovět? Přijdu z práce, tebe nikde, večeře nikde.
Pavle, nejsi dítě, povzdechla si Nikola. V mrazáku jsou knedlíky a svíčková. Mohl bys si ohřát sám. Chápu, že máš rád něco jiného, ale pokud opravdu umíráš hlady
Mám jíst knedlíky z mrazáku? Nejsem nějaký bezdomovec! Já na rozdíl od tebe pracoval celý den a mám si ještě sám vařit?
Nikola, ač unavená, mu stejně večeři připravila. Jak měl rád.
Nezasloužil si ji, ale nechtěla se s ním hádat dál. Ani děkuji neřekl
Dva týdny nato si Nikola kocoura vyzvedla z ordinace a přinesla domů.
Všechno pro něj už měla. Pavlovi nic neřekla, aby nevznikala zbytečná scéna.
Nevěděla, jak mu vysvětlí, že tu teď kočka bude bydlet. Ale byla si jistá, že by to zvládla obhájit: byt je totiž její. A Pavel není její manžel, ani jí žádné zásnuby neplánuje. Takže
Jenže Pavel zareagoval přesně, jak se obávala pořádnou hádkou.
Ty jsi přivedla domů toho toulavého kocoura? Nikolo, jsi normální? Nevidíš na čelo, neměla jsi sebou praštit, když jsi pro něj lezla pod auto?
Pavle, uklidni se. Zachránila jsem mu život a teď za něj nesu odpovědnost.
Kolik jsi za něj vyhodila? Kolik ještě vyhodíš?
To je moje věc. Ty mi to taky nehlásíš, ani jídlo moc nenakupuješ, i když jíš s chutí.
Vysvětloval jsem ti, že mám auto, které sežere každý měsíc půlku výplaty. Navíc v práci mám trable. Proč to odvádíš na mě? Jde přece o tenhle problém!
Jmenuje se Mirek.
Ty jsi mu dala jméno? Měla bys jít k psychiatrovi. Něco s tebou není v pořádku.
Ten večer spala Nikola v druhém pokoji. Přemýšlela celou noc.
O vztahu s Pavlem.
Bydlí spolu necelý rok a poslední dobou je to čím dál horší.
Pavel je stále protivnější, uráží ji, zvyšuje hlas. Její první signál, že tady něco nehraje. Rozhodla se dát mu ještě šanci.
Šanci má právo dostat každý. Ale to, jak s ní naloží, záleží už jen na něm.
Pavel ji ale promarnil. Pokračoval ve scénách kvůli Mirečkovi a mluvil pořád jen o tom, že má jít na ulici. Nikola poslouchala, projížděla si to v hlavě a došla k rozhodnutí. Jednou večer řekla:
Pavle, nemiluji tě. A ty mě taky ne. Tak přece nemá smysl se dál trápit, nemyslíš?
Kam tím míříš?
Zítra si sbalíš věci a odejdeš z mého bytu. Chci mít klid.
Ty jsi přinesla kocoura bez diskuze, a já jsem ten špatný? Fajn, jak chceš.
Jestli nemůžeš přijmout, že Mirek je tady doma, řekla klidně Nikola, nemá smysl bydlet spolu. Najdi si někoho bez kocoura. Nebo si kup vlastní byt a tam si vládni podle sebe.
Zítra měla Nikola volno, lepší den na rozchod se najít nedal.
Pavel zkoušel Nikolu obměkčit, ale nadlouho mu to nevydrželo.
Když slyšel slovo kocour, začal se okamžitě rozčilovat. Nikola byla jistá, že s takovým člověkem šťastná nebude.
Věci začal balit kolem poledne. Nikola ho popoháněla, ale on to záměrně protahoval jako by pořád doufal.
Nikola seděla v kuchyni u čaje, když jí zavolala vedoucí z práce a prosila ji, aby přišla.
Nikolko, vím, že máš dnes volno, ale fakt to bez tebe nezvládneme.
Paní Květoslavo, moc se mi to dnes nehodí, řekla Nikola a koukla na Pavla, jak zuřivě cpe věci do kufru.
Potřeboval si odnést i svůj počítač a nářadí z balkonu.
Nikolko, jen na hodinku, moc tě prosím.
Nikola si povzdechla, dopila čaj a šla se rychle obléct. Pavlovi řekla, ať klíče hodí do schránky. On přikývl a díval se na ni tak nenávistně, až jí naskočila husí kůže.
V práci nezdržela dlouho a po čtyřiceti minutách už jela domů taxíkem.
Jak se má váš kocourek? mrkl na ni řidič.
Nikola si ho překvapeně prohlédla a poznala ho. Byl to stejný taxikář, co ji tenkrát vezl na veterinu.
Děkuju, daří se. Prosím, co nejrychleji domů.
Jak si přejete, usmál se.
Když přišla do domu, hned se podívala do schránky klíče nikde. A auto taky nikde, Pavla už nebylo vidět.
Asi ještě nezmizel, schoval auto, napadlo ji.
Jenže když odemkla byt ve čtvrtém patře, hned ji zarazilo, že nikde nevidí už kufr ani počítač. Vše, co měl, si Pavel vzal.
Prosila jsem ho, ať klíče nechá ve schránce. Budu muset měnit zámky.
Pak šla do ložnice a zůstala stát
Mirek na posteli nebyl. Ani přepravka, co obvykle stála v koutě.
Nikola běhala po bytě a volala, ale kocour nikde. Bylo jasné, že ho Pavel vzal. Ale proč?
Pavle, co jsi udělal s Mirkem?! Proč jsi ho vzal?! křičela do telefonu, když se mu dovolala.
Proč asi To je moje překvapení pro tebe, Nikolko! Až ke mně polezeš po kolenou, možná přemýšlím, že ti ho vrátím!
Uvědomuješ si, co děláš? On potřebuje speciální stravu a péči!
Něco mu ještě říkala, ale on už to zavěsil.
Kde ho mám teď hledat? brečela Nikola, sedíc na rohu u zdi. Kam s ním mohl jet?
Předtím než začali spolu být, Pavel bydlel v jiném městě, o kterém moc nemluvil. Slíbil, že ji tam vezme, ale nikdy nesplnil, co slíbil.
Nikola nespala celou noc, ráno šla rovnou na jeho pracoviště.
Ale Pavla tam nebylo Vzal si pár dní volna, řekl šéf. Co se stalo?
Nikola stručně vysvětlila a vedoucí slíbil, že až se Pavel ukáže, promluví si s ním. Pokusila se ho pak znovu kontaktovat, ale telefon byl vypnutý.
Potřebujete svézt? ozval se za ní známý hlas.
Bylo to stejné taxi, už potřetí, a ten samý řidič.
Dobrý den, pokusila se o úsměv. Odveďte mě prosím domů.
Neměla už sílu, co dělat dál.
Nastupte, řekl tiše.
Cestou zazvonil telefonu. Cizí číslo.
Haló? Kdo je to?
Jste Nikola? ozval se ženský hlas.
Ano Kdo volá?
No, včera večer tu byl Pavel, váš bývalý, kamarádí s mým mužem. Prosil, jestli může u nás pár dnů být
A kocour? Měl s sebou kocoura?!
Ano právě proto vám volám. Pavel včera dost pil a vtipkoval, že díky tomu kocourovi si vás zase získá. Ale bylo jasné, že u nás dlouho nezůstane. Ten kocour je úplně nešťastný, sedí v přepravce a pořád mňouká. Je na něm vidět, že chybíte mu.
Nekrmte ho prosím ničím náhodně. Má speciální dietu.
Zkoušela jsem, ale nechce nic. Volám vám, protože muž je v práci a Pavel na chvíli odešel. Radši si přijeďte pro kocoura co nejdřív. Nemám ráda lidi jako on, zvíře přece za to nemůže.
Hned přijedu! Prosím, nadiktujte mi adresu!
Nikola rychle vysvětlila situaci taxikáři, ten jen mlčky přikývl a rozjel se.
Jízda byla adrenalinová, Nikola seděla v autě a byla jak na jehlách, ale řidič jel naprosto jistě a rychle, aby cesta byla co nejkratší.
U domu běžela po schodech na třetí patro, zazvonila na správné dveře a téměř vpadla dovnitř, kde si okamžitě převzala přepravku s Mirkem. Za všechno poctivě poděkovala a s úlevou se vracela k autu, kde už taxikář čekal.
Jakmile v zatáčce zmizel devítipatrový panelák, kde byl Mirek držen, Nikola konečně vydechla.
A celou cestu zpět brečela z vděčnosti. Kvůli ochotě lidí: staré paní v ordinaci, taxikáři, mladé ženě, která se jí ozvala. Dokud budou na světě takoví lidé, dobro zlo vždycky převálcuje.
Chcete, abych tady zůstal? zeptal se taxikář. Pro jistotu, kdyby váš bývalý přišel?
Prosím, zůstaňte! souhlasila Nikola.
Ten den ještě zavolala zámečníka, aby vyměnil zámek. Viktor zatím seděl s Mirkem v kuchyni. Mirek spokojeně vrněl na jeho klíně.
Nikola byla Viktorovi nesmírně vděčná. Za všechno. A vlastně tím tento příběh končí.
Není asi třeba říkat, že z Nikoly a Viktora se časem stali partneři, a jejich přátelství přerostlo ve velkou lásku.
A k Pavlovi pár slov:
Ještě ten den byl vyhozen z bytu, kde se dočasně usídlil. Kamarádova žena to nevydržela, začal na ni řvát. Kamarád ho nejen vyhodil, ale vyrobil mu i slušného monokla.
Když pak Pavel dorazil do práce s fialovým okem, šéf ho vyzval, ať okamžitě podá výpověď.
Ale proč? divil se Pavel.
Protože! odpověděl rezolutně vedoucí.
Pavel jinou možnost neměl a vrátil se do svého rodného města.
Dostal, co si zasloužil.
Protože chovat se k lidem a zvířatům jako on je prostě špatně. Zvířata si zaslouží alespoň trochu lidského zacházení. A i když zvíře nemilujete, slušnost nikdy není na škodu.
Poučení?
Skutečný charakter člověka poznáte právě podle toho, jak se chová k těm, kteří se nemohou bránit. A dokud budou existovat lidé, kteří umí být laskaví, má smysl věřit v dobro.
