Jmenuji se Barbora a má maminka už oslavila devadesátiny. Před dvěma lety se ke mně přestěhovala a od té doby se náš domov řídí jejím klidným, pečlivě uspořádaným rytmem. Každé ráno kolem půl osmé slyším, jak vstává z postele, tiše se domlouvá s naším velmi starým, třiadvacetiletým kocourem Mikulášem a s láskou ho krmí, jako by to bylo malé dítě.
Pak si mamka připraví snídani, vyjde na balkon, sedne si s hrnkem kávy a v tichosti se pomalu probírá ze spánku. Když úplně procitne, bere do ruky mop a jak sama říká, aby nerezavěla umyje podlahu v celém domě (a to je skoro 240 metrů čtverečních). Když má náladu, pustí se do vaření, uklidí kuchyň a zacvičí si pár jednoduchých cviků.
Po obědě má čas jen pro sebe věnuje se pleti, vlasům a svým drobným každodenním rituálům, které střídá podle nálady. Občas vytáhne svůj nemalý šatník a začne třídit oblečení: co přenechá mně, co věnuje na charitu a co nabídne v online bazaru. Často jí žertem říkám:
Mami, ty by sis za ty peníze klidně mohla žít v zámečku!
A ona se jen zasměje:
Ale já mám své věci ráda. A vůbec stejně to všechno jednou zůstane tobě. Sestra přece nemá vkus.
Pro radost chodíme asi pětkrát týdně na procházky kolem rybníka, vždy tak pět kilometrů; někdy ji bolí nohy, ale nikdy si nestěžuje, spíš vtipkuje. Jednou do měsíce se sejde s kamarádkami. Miluje knihy a pomalu a s rozmyslem pročítá celou moji knihovnu. Každý den volá své starší sestře Marii, která už má devadesát jedna let ta jezdí za námi dvakrát ročně na návštěvu.
Vedle kocoura je její největší láskou tablet, co jsem jí pořídila před Vánoci. Sleduje na něm své oblíbené spisovatele, skladatele, pouští si zprávy z alternativních zdrojů, balet, operu a koncerty. Občas pozdě v noci slýchám z jejího pokoje:
Je pozdě, měla bych jít spát ale někdo tu pustil Pavaraotiho na YouTube!
Maminka i její sestra jsou, zdá se, opravdové šťastlivkyně, pokud jde o genetiku. Fotku, kterou opatruji, jsem pořídila před dvěma lety to se maminka chystala letět letadlem a oblékla se speciálně na cestu.
Na té fotce vypadám strašně, prohlásila odevzdaně.
A já odpověděla jako vždy:
Mami, většina lidí ve tvém věku už nemá ani šanci tak vypadat, natož tak žít.
Po těch letech s maminkou pod jednou střechou vím, že chci být jako ona. Tahle žena mě neustále inspiruje abych žila naplno a vážila si každého dne.
