Dívaje se z okna, zahlédla jsem maminku, jak se prochází se svou dcerkou a laskavě s ní rozmlouvá. V tu chvíli mi probleskla hlavou vzpomínka na vlastní dětství, kdy mě maminka vodila do školky a společně jsme trávily vzácné chvíle v parku, lízajíce spolu zmrzlinu. Zaplavila mě vlna smutku a po tváři mi stekla slza při vzpomínce na její nepřítomnost. V tu chvíli mě vyrušil bratr, když se mě zeptal, kdy se vrátím zpátky do Prahy.
Nevědouc sama, jsem mu odpověděla, že možná budu muset jít něco vyřizovat k notáři. Bratr mě bez váhání obvinil, že si chci přivlastnit maminčin byt jen pro sebe, a teta ho kupodivu podpořila. Napětí ještě vzrostlo při vzpomínkové bohoslužbě, když na mě bratr začal křičet, až jsem se cítila zraněná a nemile překvapená. Po odchodu všech mě teta rozhořčeně vyhledala a oznámila mi, že byt prodají, pořídí dva malé byty jeden pro bratra a druhý pro svou dceru. Řekla mi, ať se vrátím do Prahy a užívám si tam dobrý život.
Zmatená a dotčená jejich jednáním jsem druhý den zkusila přijít do maminčina bytu s tím, že si odnesu pár drobností na památku. K mému zděšení ovšem bratr se svou manželkou vyměnili zámky a odmítali mě pustit dovnitř. Jeho žena mě ještě navíc hrubě vystrčila, bez špetky empatie. V ten okamžik jsem se rozhodla nevzdat se a bojovat za své právoplatné dědictví, i kdybych je musela z bytu vystěhovat.
Zarážející na tom všem bylo, že jsem jim dříve pomáhala posílala peníze na léky, zaplatila jsem i pečovatelku, přestože s maminkou žili v bytě oni. O úmrtí matky jsem se stejně dozvěděla až z účtů na sociálních sítích od kamarádek, protože mi to bratr úmyslně neřekl možná aby dál dostával moji materiální pomoc.
Bratra jsem nakonec konfrontovala a řekla mu, že zvážím žalobu o celý byt. Evidentně ho to vyděsilo, i když to nedával najevo. Rozhodla jsem se dát záležitost do rukou soudu a nechat spravedlivě rozhodnout, komu majetek po právu náleží.
Někdy ti, od koho očekáváme nejvíce pochopení, nám nejvíce ublíží. Ale v těžkých chvílích neztrácejme hlavu a nezapomínejme na vlastní důstojnost i v nejtěžších okamžicích je důležité zachovat si úctu sám k sobě a svoji pravdu hledat cestou spravedlnosti, ne zloby.
