Šárka, holka, kterou tatínek pohodlně odložil do dětského domova právě když jí bylo osm, se nakonec rozhodla, že mu to pěkně nandá a ukáže, že není žádná třasořitka. Maminka jí zemřela mladá, a tak se tatínek bez větších skrupulí oženil znovu a začal novou kapitolu života s Annou, druhou ženou, a jejími dvěma ratolestmi. Sotva se Anna nastěhovala, začal Šárčin život nabírat na dramatičnosti. Nová maminka měla jasno: Šárka musí pryč, protože její kluci potřebují víc místa. A tak Šárka skončila v dětském domově, místo aby mohla trhat plakáty Káji Gotta v pokojíčku.
Rostla a stala se mistrem v přežívání. Doma ji sice její nevlastní bráchové šikanovali na každém kroku, a v dětském domově to taky nebyla žádná procházka Národním muzeem děti byly jak banditi, a soucit byl na výjimku. Na osmé narozeniny jí tatínek slíbil, že ji vezme zpátky domů a dokonce dostane panenku, na kterou už pokukovala v obchodě s hračkami v centru Prahy. Ale slib zůstal viset ve vzduchu spolu s vůní řízků panenka i tatínek zmizeli ze Šárčina života.
Ani jako dospělá Šárka neztratila naději, že se tatínek jednou vrátí. Ale ten se tvářil, že ho slepota na vlastní dceru vůbec netrápí.
Po letech Šárka zorganizovala rodinný oběd s tatínkem a Annou, kde vzala věci do vlastních rukou. Napřímo chtěla slyšet vysvětlení, proč ji tehdy odložil a co bylo s tou panenkou nějaký diplom z výmluv měl, ale Anna hned začala rozhovor zametat pod koberec. Šárka ovšem nevěděla, co znamená držet hubu, takže pravda se zakutálela ven jak brambora na Staromáku, a tatínek dostal zabrat za své činy.
Anna se snažila uklidňovat situaci a hrát moudrou ženu, ale hádka rozjela špatnou náladu na plný plyn. Šárka vytáhla všechno jak ji Anna vystrčila z bytu, že to bylo kvůli jejím dětem, a doteď si pamatuje, jak byla vymazána z tehdejšího života rodiny. Tatínek byl najednou plný lítosti a sype se mu popel na hlavu, protože si uvědomil, jak zpackal život své vlastní dcery.
Nakonec setkání s Annou na smíření nestačilo, Šárka si jen potvrdila, že tatínek už lepší nebude, i kdyby mu někdo nalil slivovici a pustil Vltavu z repráků. S klidným, ale i smutným pocitem se rozhodla vztah s ním definitivně utnout. Věděla, že už ho do svého života nepustí a musí si najít vlastní cestu. Bolest i nezájem, které zažila díky němu, už jí nebudou diktovat život teď si ho napíše sama, nejlépe tužkou s gumou.
