Kdysi dávno, v dobách, kdy jsem byla ještě dítě, žila jedna dívka jménem Libuše Nováková. Libuše byla opuštěná svým otcem, když jí bylo teprve osm let, a skončila v dětském domově v Brně. Její maminka zemřela velmi brzy, a tak její otec, Václav Novák, se znovu oženil a vytvořil novou rodinu s druhou ženou, Klárou, která měla své vlastní dva syny.
Od chvíle, kdy Klára vstoupila do jejich života, začalo všechno být pro Libuši těžké. Nevlastní matka ji vyhnala z domova s výmluvou, že její synové potřebují více prostoru, a Libuše tak skončila mezi cizími dětmi v ústavu.
Celé dětství musela čelit posměškům a ponižování od svých nevlastních bratrů i ostatních dětí, které ji často trápily a chovali se k ní krutě. Na své osmé narozeniny její otec přislíbil, že ji vezme zpátky domů a přinese jí vytouženou panenku, ale nikdy nedodržel své slovo a Libuši nechal napospas dětskému domovu. Přesto nikdy neztratila naději, že se její otec vrátí ale nevrátil se.
Když uplynulo mnoho let, Libuše se rozhodla, že už nebude čekat, že vezme svůj osud do vlastních rukou. K jednomu obědu v Praze, kde byli přítomni její otec a Klára, se rozhodla s nimi promluvit. Vyžadovala vysvětlení pro otcovy činy a také pro slibovanou panenku, kterou nikdy nedostala. Otec se choval rozpačitě a provinile, zatímco Klára se snažila rozmístit atmosféru a odvést řeč jinam.
Libuše byla však odhodlaná. Otevřeně hovořila o tom, jak Klára sehrála roli při jejím odchodu do dětského domova a obvinila ji z neštěstí, které ji v životě postihlo. Za žádných okolností neustoupila, odhalila v sobě všechnu hořkost, kterou v sobě nosila tolik let. Václav, její otec, začal litovat svých rozhodnutí, uvědomil si následky svého jednání a bolest, kterou Libuši způsobil.
Setkání nepřineslo smíření, v které Libuše doufala. Naopak, jen se utvrdila v tom, že její otec už pro ni není ten, kdo by jí mohl být skutečně blízký. Rozhodla se, že s ním přeruší kontakt a nebude už čekat na jeho pozornost. Odcházela z restaurace s pocitem smutku, ale také úlevy věděla, že musí kráčet vlastní cestou a dát svému životu nový smysl. Bolest a opuštění, které zažila ze strany svého otce, už ji nebudou dál definovat.
