Poradila jsem ti, abys skončila u třetího dítěte. Dokonce jsem ti koupila speciální prášky, abych tě přiměla přemýšlet o svých rozhodnutích. Ale moje snaha byla marná – Kolik dětí ještě plánuješ? zeptala se moje tchyně sarkasticky. – Přestaň se posmívat. Jsi naštvaná, protože ti Petr řekl o mém těhotenství? odpověděla Monika klidně. – Samozřejmě, že ano! Říkala jsem ti, že po třetím dítěti bys měla přestat. Koupila jsem ti dokonce speciální prášky a doufala, že si to rozmyslíš. Ale zdá se, že mé snahy byly zbytečné, stěžovala si moje tchyně. – Známe tvůj názor, ale nechceme jít proti přírodě, odpověděla Monika. – Děláte si ze mě legraci? Pak už na moji pomoc nepočítejte! vykřikla Marie. Monika se chystala něco říct, když v tom zazvonil telefon. Marie nikdy nepodporovala své děti. Vnoučata nenavštěvovala, netrávila s nimi čas a dárečky či sladkosti jim nosila jen k narozeninám. Po finanční stránce byli Monika s Petrem zcela nezávislí. Když otěhotněla potřetí, tchyně naléhala na potrat, ale pár odmítl a Marie se nakonec do vnučky zamilovala. A pak byla Monika opět těhotná! Snažila se neukazovat napětí v rodině před manželem, dokud bylo doma všechno v pořádku. Petr měl dobře placené místo a Monika pracovala na částečný úvazek z domova. Když její drobný podnik začal růst, najala dokonce asistentku na pomoc s dětmi. Všechno by bylo perfektní, kdyby nebylo postojů Marie. Ta si Moniku nikdy neoblíbila a doufala, že se Petr s Monikou rozvedou. Její naděje však byly marné a děti postupně přicházely na svět. Podle Moniky se její tchyně tolik staví proti čtvrtému vnoučeti, protože to znamená, že Petr bude finančně více podporovat vlastní rodinu a méně peněz zůstane pro jeho matku. Marie byla zvyklá žít pohodlně – Petr jí platil zubaře, wellness a dokonce jí renovoval byt. Teď se bála, že o všechno přijde a nebude už žádná finanční pomoc. Z té představy byla Marie opravdu nešťastná. Monika se snažila negativní postoj své tchyně ignorovat, ale bylo patrné, že ji to psychicky ovlivňuje. Přesto je nepravděpodobné, že by Marie dokázala změnit rozhodnutí syna a snachy. Budou mít čtvrté dítě! Jak byste jednali s matkou, která se takto vměšuje do života svých dětí?

Radila jsem ti, ať skončíš u třetího dítěte. Koupila jsem ti dokonce zvláštní pilulky, doufala jsem, že tě to donutí se nad tím dvakrát zamyslet. Ale teď to vypadá, jako by všechny mé snahy byly rozpuštěny v mlze.

Kolik dětí ještě hodláš mít? zasyčela tchyně, Jana, s křivým úsměvem, až to znělo jako vítr ve sklepení Karlova mostu.

Prosím, nechme si ten jed. Jsi tak rozčílená, protože ti Jakub prozradil moje tajemství? odpověděla tichým hlasem Monika, její slova plula místností jako pára nad Vltavou.

Samozřejmě že jsem! Říkala jsem ti přece, zastavte se s třetím, tady máš pilulky, ať si to rozmyslíš. Ale všechno je to jako házet hrách na zeď, sténala Jana, a její slova tekla po stěnách jak dešťová voda po starých omítkách.

Tvůj názor známe, jenže my nechceme jít proti přírodě, zamumlala Monika, a její hlas se ztrácel jako tramvaj v ranním oparu.

Děláte si ze mě legraci? Takhle už nedostanete žádnou pomoc! zahřměla Jana, její výhrůžky se rozléhaly jako zvony ze svatého Víta.

Monika už chtěla odpovědět, ale v tu chvíli jí zazvonil mobil. Všechno jako by se na chvíli zamžilo zvuk telefonu byl jak vzdálený hlahol šumících kašen na Starém Městě.

Tchyně, Jana, nikdy nedávala dětem mnoho lásky, návštěvy byly vzácnější než hradní klíč a dárky jen na narozeniny. Peníze české koruny nepotřebovali, Monika i Jakub byli soběstační. Když Monika čekala třetí dítě, Jana prosila, ať jde na potrat, ale oni odmítli, a stejně si ji vnučka nakonec získala svým smíchem. Ale pak Monika otěhotněla znovu!

Monika to Jakubovi nikdy nevyčetla, snažila se napětí skrývat pod pórovými dlaždicemi domácího klidu, hlavně dokud se děti smály. Jakub měl slušně placenou práci, Monika si domovem budovala podnikání, jednou si dokonce mohla dovolit pomocnici, která si hrála s dětmi ve stínu lip na dvoře za domem.

Vše bylo zalité sluncem, kdyby nebylo Janiny temné tváře, co občas vykoukla zpoza polštáře. Od samého začátku doufala, že se Jakub rozvede její touhy byly jako rozpuštěný sníh na Petříně. Děti přicházely do světa jako rozmanité odstíny jarních květů.

Z perspektivy Moniky bylo jasné, proč je tady ten odpor ke čtvrtému dítěti: všechny peníze, ty koruny těžce vydělané Jakubem, by šly najednou na domácnost místo na zubaře, lázně v Karlových Varech, nebo rekonstrukce bytu v Nuslích. Jana cítila, jak se jí pod rukama sypou cihly kdysi jistého života. Už nebude žádná výpomoc. Ta myšlenka jí byla trnem v patě.

Monika se snažila nemyslet na stálou hořkost, kterou Jana kolem sebe rozsévala, ale bylo těžké nemít pocit, že ji to obtáčí jako mlha kolem soch na Vyšehradě. Přesto ať už Jana říká cokoliv rozhodnutí bylo dávno jako podivný, neúprosný sen na starém orloji: budou mít čtvrté dítě!

Tak jak vlastně jednáte s matkou, která tančí mezi životy vlastních dětí jako loutkář s dřevěnými panáčky na staré Malé Straně?