Po tréninku se Libuše pospíchala domů, slíbila manželovi, že uvaří rybí polévku. Ve vstupních dveřích ji překvapilo, že Lev sedí u kuchyňské desky a pomalu sklízel červené víno ze skleničky.
Tak to jsme si to tady pěkně popíchli Lev, nezvládl jsi počkat, až se vrátím? Aspoň město nějakou svačinu připravím? zasmála se.
Není třeba, posaď se, mám co říct, odpověděl s vážným výrazem, kterého Libuše ještě neviděla.
Lev se zhluboka nadechl, oči mu bloudily po místnosti.
Nevím vůbec, kde začít řeknu ti to tak, jak to je. Moje sekretářka Katka je těhotná a březí mě, tak k ní odcházím.
Libuše zakřičela: To snad není vtip, jako v tom nejhorším melodramatu! Jak dlouho už to trvá?
Zhruba rok. Hned, jak přišla, začala mi posílat drobné pozornosti úsměvy, pozdravy, všechno to, co jsi kdysi měla sama. Byla mladá, krásná, veselá, připomínala ti tvou mládí. Zamiloval jsem se jako chlapec! Chtěl jsem ti to říct čelem, ale chyběla mi odvaha. Cítím se hrozně, ale už není cesty zpět. Brzy budeme rodiči. Vždycky jsem chtěl mít své vlastní dítěJakub je mi jako syn, ale není z krve. Potřebuji dědice, abych mu předal firmu. S Katkou se cítím zase mladší Možná mě trefil středněvěkový krize, slyšela jsi o tom?
Jsi podvodník, ale nebudu tě ani Jakuba ani sebe nechat na holičkách. Byt, auto, všechno ti zůstane, peníze budu přispívat, školku zaplatím, jak jsem slíbil. Už mám koupěný nový dům, na Katku přepsaný, protože bude matkou mého dítěte, dodal Lev s lehkým úsměvem.
Libuše zhluboka vzdychla: Rozumím, Lev, je těžké odolat takové kráse jako Katka, a i přesto, že je to těžké, zůstaneš dobrým otcem. Dík za finanční podporu, neodmítnu ji chci si konečně dopřát trochu svobody a cestovat.
Kdy se stěhuješ? Pomůžu ti sbalit, nabídla.
Lev se díval zmateně, jak Libuše zůstává klidná. Také mi to tak lépe sedí žádné hádky, žádné výbuchy.
Sbohem, můj milý, děkuju za roky, co jsme spolu prožili. Život má svůj scénář Možná ještě někdo jiného zamiluji a budu šťastná s novým mužem. No, pojď, Katka už určitě čeká, že se na mě vrhnu jako blecha, řekla a zamířila k výtahu.
Lev rychle sbalil kufry, nepříjemně se usmál a zmizel v chodbě. Zavřel dveře, po sobě zahřměl a zamířil do kuchyně. Vytáhl z mrazáku láhev šampaňského, odškropil ji, naplnil sklenku a vypil. Život se mu zhroutil jako v komedii.
Nikdy by si nepomyslela, že se to stane. Všechna ta léta spolu prožila v míru láska možná neutíkla, ale byla tu přitaženost, zvyklost a úcta.
Takže konec té sentimentalisty. Nový život, nová pravidla! Najdu si, co mě bude bavit, a peníze od něj budu využívat. Přijde mi hloupé odmítat peníze, s nimi jsou i možnosti. Musím si ale zvyknout na status opuštěné, řekla si pro sebe.
A Libuše se ponořila do víru nových zážitků. Přihlásila se na taneční kurzy, po práci se otáčela po parketu. O víkendech navštěvovala muzea, kina a posilovnu. S kým? S novou sousedkou Irenou, která byla sama a s radostí ji doprovázela.
Jakub studoval ve Zlíně, jezdil domů jen zřídka. Libuše tak měla více času sama pro sebe. Vařila jen to, co měla ráda, ne podřizovala se nikomu. Dělala, co jí přinášelo radost, a nikdo ji nemohl omezovat. Myšlenky na nového muže ji vůbec neobtěžovaly samostatnost jí stačila.
Rozvod proběhl tiše a v klidu. Na chodbě soudní budovy zahlédla Katku krásku, co se právě chystala vstoupit do soudní síně. Můj bývalý měl opravdu dobrý vkus, pomyslela si Libuše.
Lev každých měsíc posílal peníze, jak slíbil. Libuše mu byla vděčná za takovou štědrost. Věděla, že mu jde dobře, firma prosperuje, a tak si může dopřát podporu i pro Jakuba. Katka o tom pravděpodobně nevěděla, nechtěla by to schválit.
Uplynul rok. Libuše žila dál tančila, sportovala, jednou či dvakrát vycestovala do zahraničí. Peníze od Lea už neplynuly, a ptát se na důvod se jí cítila nepříjemně. Možná Katka zamkla účet. Nic čas to vyřeší. Jakub už vydělával, studoval na univerzitě a mohl si sám zaplatit školu. Výdělek stačil na jeho vlastní potřeby.
Jednoho nedělního odpoledne Libuše uvařila rybí polévku, zjistila, že jí došly chleby, které milovala. Vyběhla do místní pekárny a narazila na Leva.
Leve, co tu děláš? zeptala se překvapeně.
Ahoj, Libuško. No, vlastněbydlím nedaleko. Koupil jsem si byt, odpověděl, zakrčený úsměvem.
No teda, co nového? Jak je s Katkou? Dítě? A kdo se vám narodil?
Dívka Jo, příběh je divný. Katka byla totiž podvedená konkurenční firmou. Vrátila se ke mně, já jsem se zamiloval, a pak mě chtěla přepsat podnik na sebe. Bačela, že mě opustí a nic nezůstane. Po narození dcery jsem pod tlakem podepsal vše. Udělal jsem si rezervu na tajný účet, o které Katka neví. Nakonec mě vyhodila, dívka nebyla moje, podnik odešel konkurenci. Tak jsem skončil v horším melodramatu, než kdyby byl film, odvětěl Lev s lehkým povzdechem.
Koupil jsem byt, našel práci, neuchýlím se do chudoby, ale starý život už se mnou nebude. Nemůžu ti dál pomáhat, promiň. Možná už se se mnou nechceš bavit, roztrhl jsem tě za tuhle hru, řekl.
Libuše se mu na chvíli slzou smála: Ty blázen, Lev! Přijď ke mně, právě jsem uvařila rybí polévku, tvou oblíbenou.
Sedli si ke staré kuchyni, kde se roky setkávali, a povídali si pohodově, i když už nebyli manželé. Občas si zavolali, ale žádná představa o obnovení vztahu se neobjevila každý měl svůj vlastní příběh. Na tanečních lekcích potkala muže, provdala se za něj a byla šťastná.
Leva pozvala na svatbu, přišel, byl radý za ni. Na svatbě se seznámil se sestrou ženicha, a o půl roku už Libuše s novým manželem tančila na jeho svatební hostině.
Život je přece jen nevyzpytatelná záhada! Není dobré se vzdát a dát si kříž na konci, protože nikdy nevíš, co se může stát. Prostě žij a raduj se z každého dne!
