S příchodem jara napadlo mé rodiče nabídnout svůj pozemek k prodeji. Byli už v letech a zdravotní stav jim nedovoloval starat se o zahradu jako dřív. Dcera vychovávala děti, chodila do práce a prostě neměla čas. Rodiče uvažovali dlouho, ale nakonec rozhodli.
Nejstarší dcera, Markéta, pocítila úlevu: už nebude muset poslouchat vyčítání, že nepomáhá na zahradě. Bylo těžké najít chvilku mezi prací a péčí o děti, hlavně když musela jezdit až za Prahu. Markéta rodičům nejednou říkala, ať to prodají. Místo toho by mohli koupit něco blíž, kde by si opravdu odpočinuli. Netoužila trávit každou volnou chvíli pletím záhonků. O rekreačním místě, kam by mohla s rodinou jezdit, číst si nebo dát piknik, snila dávno. Pro mě byl ten pozemek jen zdrojem domácích marmelád.
Markéta a její manžel byli pracovně vytížení, víkendy rychle utíkaly. Na domácí povinnosti nebyl čas. Manžel pracoval ve stavební firmě a mohl být povolán klidně o víkendu. Markéta věděla, že pozemek přináší víc starostí než radosti. Po takovém víkendu by potřebovali pár dní na zotavení.
Markéta byla s rozhodnutím rodičů spokojená prodali pozemek. Několik let prožili všichni klidně. Pak však Markétu začala nudit rutina. Ve snech se jí vracela touha po zahradě, kde by načerpala energii. Manžel navrhl, že by mohli nějaký zase koupit.
Pracovní rozvrh se ustálil. Víkendy bylo možné trávit venku, na vesnici, a dětem by to prospělo. Rozhodli se, že nebude potřeba sázet zeleninu: stačí pár ovocných stromů a keřů kvůli dětem a vitamínům. Rodičům řekli jasně: bude to místo pro rekreaci, žádné záhonky a pletení. Všichni byli nadšení. Teď zbývalo vybrat správný pozemek.
Projížděli nabídky z okolí Kolína, až našli ten pravý: s pěknou chalupou a potřebnými rostlinami. Prodávajícím byl pan Šebek, starý muž. Zůstal sám, už se o zahradu nestaral, tak ji chtěl prodat.
Vše bylo dohodnuto, Markéta byla šťastná její sen se splnil. Dům byl pěkný, obyvatelný, zatím bez nutnosti rekonstrukce. Rozhodli se jej v létě vylepšit a pustili se do toho.
První týden žili v poklidu. Pak začal pan Šebek chodit na návštěvu. Upozorňoval, že si přijde vyzvednout zbytek věcí. Nikdo neměl námitek. Ale postupně si začal stěžovat. Nejprve na keře, které odstranili byly vyschlé. Pak na kaly, které Markéta nechtěla. Vykládal, že taková dohoda nebyla, že on a manželka sázel keř před lety a brusinky byly vždy potřeba. Nakonec zjistil, že místo jahod našli okrasné kamínky.
Obcházel zahradu a hledal různé výtky. Markétin manžel už to nevydržel. Zaplatili jsme za tento pozemek podle smlouvy je náš, a rozhodujeme, co a kde bude, řekl mu.
V kupní smlouvě nestálo, že předchozí majitel může dál pozemek užívat. Pokud by to bylo jinak, nikdy by se na prodeji nedohodli. Pan Šebek odešel, ale druhý den se vrátil nesl keř v náruči a chtěl ho vysadit místo růže.
Manžel Markéty se zeptal, co to znamená. Šebek navrhl, že jim vrátí peníze a on si pozemek nechá. Odmítli, ale přesto keř zasadil. Pak přišla sousedka. Zarazila se, že bývalý majitel je stále na pozemku. Šebek si začal stěžovat na nové majitele. Sousedka uznala, že mají právo si s pozemkem dělat, co chtějí, ale nedokázala mu to říct na rovinu.
Později sousedka vyprávěla, že pan Šebek se pohádal s celou ulicí. Od smrti manželky byl jeho chování zvláštní. Markéta nemohla čekat klidnou domácnost Šebek stále přicházel. Sousedka nabídla, že by šla na obec a vysvětlila starému pánovi situaci.
Mezitím Šebek stihl zasít keř a tiše odejít. Pak se vracel pro další věci, udělal něco na parcelu a opět odešel.
Ráno Markétin manžel odešel do práce ve stavební firmě. Svěřil svůj příběh kolegům. Ti mu vysvětlili, že pozemek dostal i s věnem. Nestěžovali si, naopak začali stavět plot. Šebek zmizel jen pár dní při návratu zjistil, že už nemůže na pozemek volně vstoupit.
Rozčiloval se, pokusil se projít pěšky, pak zamířil na úřad. Tam už věděli, že starý pán nedává novým vlastníkům pokoj. Nevím, co mu řekli, ale od té chvíle přišel jen jednou vzít poslední věci.
