Příchodem jara napadlo mé rodiče, že by bylo načase prodat naši starou chalupu u Kolína. Už byli v letech, zdraví jim nesloužilo, a na práci na zahradě už zkrátka neměli sílu. Já i sestra jsme měli dost svých starostí děti, zaměstnání, prostě na pomoc nezbýval čas. Rodiče to dlouho zvažovali, ale nakonec se rozhodli, že je to nejlepší.
Starší sestra Alena si oddechla věděla, že už nebude muset odmítat žádosti o pomoc při sázení brambor. Cesta byla navíc dlouhá a myšlenka, že by rodiče mohli mít něco blíž, měla rozhodně své kouzlo. Už mnohokrát jsem jim říkal, že by mohli prodat a koupit si pozemek blíž k Praze. Místo nekonečných záhonů a plení by si mohli užít pohodový kousek přírody posedět si s knížkou, uspořádat piknik. Pro rodiče ale byla chalupa vždy spíš zdrojem kompotů a marmelád.
Víkendy s mou ženou Evou ubíhaly rychle. O domácí práce byl nouze, občas mě dokonce zavolali do kanceláře i v sobotu nebo neděli. Věděli jsme dobře, že pobyt na staré chalupě znamenal víc práce než odpočinku. Po návratu jsme často ještě několik dní sbírali síly.
Evě to tak nakonec vyhovovalo, když se chalupa prodala. Několik let jsme žili v pohodě bez starostí. Ale pak se ženě začalo stýskat. Pořád snila o zahradě, kde by se prostě dalo relaxovat. Při jedné večeři navrhla: co kdybychom pořídili malý pozemek někde za městem?
Moje práce už byla stabilnější, takže víkend na venkově byl reálný plán. A dětem by čerstvý vzduch prospěl. Rychle jsme se shodli: žádné záhony, jen pár ovocných stromů a keřů na vitamíny. Řekli jsme na rovinu rodičům, že tahle chalupa bude jen pro odpočinek, ne pro dřinu. Nadšeně souhlasili. Teď už jen vybrat správné místo.
Prošli jsme snad stovky inzerátů. Pak se nám poštěstilo chaloupka u Nymburka, s úhlednou zahradou a už zasazenými stromy. Majitelem byl pan Král, starší pán, který po smrti své ženy už o zahradu nepečoval. Proto ji prodával.
Převod proběhl rychle. Eva byla nadšená. Dům byl v dobrém stavu, stačilo jen vymalovat. Rozhodli jsme se, že přes léto strávíme většinu volna právě tam.
První týden jsme si užívali klid. Jenže pak začal pan Král na pozemek chodit. Oznámil nám, že si přijde pro zbytky svého nářadí. Nikdo mu nebránil. Jenže začal reptat. Nejprve kvůli odstraněnému rybízu byl suchý. Pak se zlobil, že jsme vykopli kalinu, která už dlouho stejně nerodila.
Tvrdil, že jsme to neměli právo udělat, když on s manželkou keř před lety zasadili. Nakonec došlo i na trávník, kde jsme místo jahodníků vyskládali kamenný alpský záhon. Prošel celý pozemek a u všeho něco namítal.
Nakonec jsem nevydržel a vysvětlil mu, že jsme dům zaplatili, máme všechny papíry a teď rozhodujeme, co tu bude růst. Při prodeji nebylo řečeno, že tu bude dál hospodařit on. Jinak bychom si koupi rozmysleli.
Pan Král odešel, ale druhý den se vrátil. Tentokrát se sazenicí v ruce chtěl ji zasadit přesně tam, kde jsme odstranili jeho kalinu. Nechápal jsem, co se děje, a v žertu jsem mu nabídl, že si pozemek může klidně ponechat, vrátím mu peníze. To odmítl, ale stejně svůj rybíz zasadil.
Zastavila se sousedka, paní Novotná. Překvapená přítomností bývalého majitele. Když si pan Král začal ještě stěžovat, ujistila Evu, že zde máme plné právo dělat, co uznáme za vhodné. Jenže panu Královi to nikdo nebyl schopen vysvětlit.
Později se paní Novotná svěřila, že pan Král je s každým v sousedství na nože, od smrti manželky se chová zvláštně a asi jen tak nepřestane chodit. Navrhla, abychom s tím šli na obecní úřad.
Mezitím stihl zasadit keř, vzít si ještě pár věcí a zase v tichosti zmizel. Další den jsem jel do práce ve stavební firmě. Kolegům jsem vše vyprávěl, smáli se, že jsme pořídili “pozůstalost”, ale nabídli pomoc a o víkendu jsme společně postavili plot. Pan Král dorazil až po několika dnech a zjistil, že už nemůže volně vstupovat. Rozčiloval se, hádal, ale obecní úřad už o něm věděl od sousedů.
Nevím, co mu nakonec řekli, ale po této příhodě už přišel jen jednou, aby si odnesl posledních pár věcí.
Z téhle události jsem si vzal velké ponaučení nové začátky často znamenají i nečekané překážky, ale stojí za to si za svým rozhodnutím stát a bránit svůj klid.
