Po čtyřech měsících psaní jsem souhlasila se schůzkou s padesátidvouletým nápadníkem a začal s pěti výtkami
Říká se, že těšení se na svátek je často sladší nežli svátek samotný. U příběhu Lenky se tohle očekávání protáhlo na téměř čtyři měsíce a změnilo její každodenní život v jakýsi online seriál s pravidelnými dávkami emocí.
Během té doby si pečlivě zapamatovala chutě Jaroslava, znala jména jeho dávných kamarádů a přestalo jí udivovat, že za každým dobré ráno připojuje tři tečky.
Lence bylo pětačtyřicet věk, kdy už člověk na rande nechodí s rozechvělými koleny, nýbrž s jemnou ironií zkušeného badatele. Uvidím, jaký exemplář se mi dnes naskytne, přemítala, když se připravovala.
Byla typem ženy, která dokáže vypadat elegantně v jednoduchém kašmírovém svetru a je vybavena nadhledem, jenž dokáže rozptýlit každou trapnou situaci.
Jaroslav, kterému nedávno bylo dvaapadesát, působil v psané komunikaci jako seriózní, rozvážný a trochu vtipný člověk a hlavně, což bylo sympatické, spolehlivý.
V našem věku, Lenko, psal jí často pozdě v noci, lidé nehledají ohňostroje, ale spíš teplo. Chci žít s ženou, která rozumí i beze slov.
Dobrá, beze slov, zašeptala Lenka s úsměvem, když si ráno líčila řasy. Hlavně aby ta slova, která přece jen padnou, nebyla důvodem hned odejít.
Domluvili se na setkání v malém útulném kavárně v centru Brna s jemným osvětlením a vůní skořice. Lenka dorazila včas upravená, sebevědomá, naladěná na příjemný večer. Vypadala skvěle.
Jaroslav přišel o pět minut později. Ve skutečnosti byl trochu menší než na fotografiích a tvářil se, jako by právě objevil závažnou chybu v účetnictví.
Posadil se proti ní, krátce se usmál a pozdravil.
Nepřišel žádný kompliment, žádné vřelé rád tě vidím.
Jaroslav si Lenku pečlivě prohlédl, jako by prováděl inspekci. Potom navrhl objednat kávu s dortem na tom se shodli.
Lenko, začal tónem přísného učitele na třídní schůzce, dlouho jsem analyzoval náš vztah na dálku. Skoro čtyři měsíce. A teď, když tě vidím naživo, považuji za nutné hned na začátku stanovit důležité body. Mám k tobě pět výhrad.
Uvnitř ní cosi tiše cinklo tak obvykle praská dobrá nálada. Lenka si opřela bradu o dlaň a přikývla.
Pět výhrad? To zní slibně. Pozorně naslouchám.
Jaroslav nepostřehl ironii a zalomil první prst.
První výtka: fotografie
Na jedné fotce, kde máš modré šaty, vypadáš úplně jinak. Dnes je jasné, že jsi… robustnější. To může muže mást. V našem věku by ženy měly být upřímnější.
Lenka se v duchu pousmála. Robustnější no sláva, ještě že ne ‘monumentální’.
Druhá výtka: rychlost odpovědí
Občas odpovídáš příliš pomalu. Třeba před třemi týdny jsem ti psal ve 14:15 a ty jsi odepsala až v 16:40. Muži nemají rádi čekání. Je to projev neúcty.
Myslím, že jsem tehdy byla na poradě začala vysvětlovat, ale Jaroslav už pokračoval.
Třetí výtka: výběr místa
Proč jsme tady? Tohle místo je přehnaně noblesní. Navrhoval jsem něco jednoduššího. Tvoje volba vypovídá o sklonech k okázalé spotřebě.
Lenka se podívala na svůj latte a na okamžik zatoužila jej Jaroslavovi vylít na hlavu. Zvědavost však zatím převládala.
Čtvrtá výtka: vzhled
Proč tohle šaty? Přišli jsme přece jen na kávu. Na denní dobu jsou příliš nápadné. Šperky jsou zbytečné. Žena by měla zaujmout hloubkou a ne povrchem. V mém věku hledám obsah, ne výkladní skříň.
Pátá výtka: samostatnost
Sama sis vybrala restauraci, často říkáš sama. Muži pak nejsou muži. Chci partnerku, co umí žádat o radu, ne jen demonstrovat nezávislost. Pokud spolu někdy budeme, budeš muset své chování upravit.
Dopověděl a zkřížil ruce, jako by čekal poděkování za svou otevřenost.
Lenka se na něj chvíli dívala a najednou jí bylo úplně jasné: čtyři měsíce psaní byly jen maskou puntičkářského manipulátora. Hledal ne teplo, ale poslušný objekt pro své ego.
Víš, Jardo, řekla klidně a jemně, i já jsem si leccos analyzovala. Mně na to ale stačilo pět minut.
K jakému závěru jsi došla? přimhouřil oči.
Jsi opravdu výjimečný kousek. Přejet celé Brno, abys účtoval ženě, kterou vidíš poprvé, její vkus, vzhled a právo být svá. To chce ohromnou dávku sebevědomí.
Jaroslav se zamračil:
Jen říkám věci narovinu.
Ne, zavrtěla hlavou Lenka. Nejsi upřímný. Jsi jen nešťastný člověk, co měří svět křivým metrem. Nelíbí se ti mé fotky? Běž do galerie, tam se exponáty nemění. Nepíšu dost rychle? Kup si tamagotchi. Nelíbí se ti šaty? Oblékla jsem je pro sebe, ne pro tebe.
Zvedla se, narovnala kabelku a s klidem mu pohlédla do očí:
A ještě něco. Jestli se ti ego otřásá při slově sama, nehledej vztah, ale psychologa. V pětačtyřiceti si umím vážit vlastního času a nehodlám ho promarňovat s někým, kdo vztah začíná kontrolou mých nedostatků.
Kam jdeš? A káva? zamumlal Jaroslav.
Dopij si ji sám. Aspoň ušetříš pár korun. A ještě jedna rada chceš-li, aby ti někdo pořád koukal do úst, objednej se u zubaře.
Doma Lenka ihned Jaroslava zablokovala na všech sítích i ve zprávách. V jejím věku znamená útulný domov nejen deku a klid, ale i telefon bez lidí, kteří se vás snaží nacpat do svého pokřiveného vzoru.
A co vy, už jste zažili schůzku tohoto typu? Neměli bychom si vážit především toho, že smíme být sami sebou a setrvat ve společnosti těch, kdo to netrestají výtkami?
