Po čtyřech měsících psaní si Lucie přece jen troufla na schůzku s dvaapadesátiletým Pavlem a první, čím začal, bylo pět výhrad.
Říká se, že očekávání svátku bývá sladší než samotná událost. V Luciině příběhu se tohle napětí natáhlo téměř na čtyři měsíce a proměnilo se v jakýsi internetový seriál s pravidelnými epizodami.
Za tu dobu poznala Pavlovy chutě do posledního detailu, osvojila si jména jeho kamarádů z dětství, přestala se podivovat jeho zvláštní zálibě zakončovat každé dobré ráno třemi tečkami.
Lucii bylo čtyřicet pět věk, kdy už jdete na rande bez nervozity, spíš s pobaveným zájmem zkoumavého pána. Uvidíme, co to bude za exemplář tentokrát, pomyslel jsem si při přípravě.
Patřila mezi ženy, které dokážou nosit obyčejný kašmírový svetr jako by to byla slavnostní róba, a navíc měla sebeironii schopnou rozptýlit každé trapno.
Pavel, kterému nedávno bylo dvaapadesát, působil v psaní jako seriózní, rozvážný, lehce ironický chlapík a hlavně působil spolehlivě. V našem věku, Lucie, psal večer, už nehledáme ohňostroj, spíš obyčejné teplo. Chci být s ženou, která rozumí i beze slov.
Beze slov, tak beze slov, usmála se Lucie a přimalovala řasy. Hlavně, aby ty slova, která nakonec přece jen zazní, nezpůsobila chuť okamžitě odejít.
Domluvili si schůzku v malém útulném kavárně v centru Prahy, kde voněla skořice a tlumené světlo dodávalo klid. Lucie přišla přesně, upravená, sebevědomá, naladěná na příjemný večer. Vypadala skvěle.
Pavel dorazil o pět minut později. Naživo byl o něco menší než na fotkách, a jeho pohled připomínal účetního, který právě našel závažnou chybu v účetnictví.
Posadil se naproti, krátce se usmál a pozdravil. Ani kompliment, ani rád tě vidím.
Pavel Lucii pečlivě prohlédl, jako by prováděl kontrolní prohlídku. Nabídl, že objednají kávu s dortem na tom se nakonec shodli.
Lucie, začal tónem přísného zástupce školy, za těch čtyři měsíce jsem dost přemýšlel nad naším kontaktem. A teď, když tě vidím osobně, mám potřebu hned říct několik zásadních připomínek. Mám k tobě pět výhrad.
Uvnitř mě něco lehce cinklo přesně tak se rozbíjí dobrá nálada. Lucie si podepřela bradu a kývla.
Pět výhrad? Zajímavé. Jsem zvědavá, povídej.
Pavel nepochopil ironii a zvedl první prst.
Na jedné fotce, kde máš modré šaty, vypadá tvoje postava jinak. Teď tě vidím a jsi řekněme výraznější. To může chlapa mást. Žena v našem věku by měla být upřímnější.
Lucie se v duchu pousmála. Výraznější pokrok, díky, že ne monumentální.
Druhá připomínka: rychlost odpovědí
Občas odpovídáš moc pomalu. Třeba před třemi týdny jsem ti napsal v 14:15 a odpověď přišla až v 16:40. Chlap nerad čeká. Je to neúcta.
Asi jsem v té době byla na poradě začala, ale Pavel už pokračoval.
Třetí připomínka: místo setkání
Proč jsme tady? Tohle je moc snobské. Navrhoval jsem jednodušší kavárnu. Tvůj výběr ukazuje sklon k okázalosti.
Lucie si vzápětí představila, jak mu latte vylila na hlavu. Zvítězila však zvědavost.
Proč ty šaty? Jen jsme přišli na kávu. Jsou moc výrazné na denní dobu. Šperky jsou taky zbytečné. Žena má přitahovat hloubkou, ne leskem. Hledám obsah, ne výlohu.
Pátá připomínka: samostatnost
Restauraci sis vybrala ty, často mluvíš o tom, že sama rozhoduješ. Nedáváš mi možnost cítit se jako chlap. Potřebuju ženu, která se ptá na radu, ne prezentuje nezávislost. Pokud budeme spolu, budeš muset svoje chování změnit.
Pavel skončil a založil ruce na prsou, jako by čekal omluvu nebo vděčnost za svou upřímnost.
Lucie na něj hleděla a najednou bylo vše jasné: čtyřměsíční psaní bylo jen maskou pedantického manipulátora. Hledal nejen teplo, ale hlavně pohodlný objekt pro svoje ego.
Víš, Pavle, řekla jemně, skoro mile, i já jsem dnes něco analyzoval. Stačilo mi k tomu pět minut.
Jaký závěr? přimhouřil oči.
Jsi unikátní exemplář. Přijel přes celé město, aby vytknul ženě, kterou vidí poprvé, její vkus, vzhled a právo být sama sebou. To je vzácná dávka sebevědomí.
Pavel ztuhl:
Já jen říkám pravdu.
Ne, Lucie zakroutila hlavou. Není to upřímnost, ale nešťastnost. Snažíš se všechno měřit pokřivenou mírou. Nelíbí se ti moje fotky? Zajdi do muzea, tam se exponáty nemění. Odpovídám dlouho? Kup si Tamagotchi. Šaty nejsou po tvém? Oblékla jsem je pro sebe, ne pro tebe.
Vstala, upravila kabelku a podívala se mu klidně do očí:
A ještě jedna věc. Pokud ti ego padá při slovu sama, potřebuješ víc terapii než vztah. V mých pětačtyřiceti si vážím svého času, než abych ho věnoval člověku, který začíná seznamování kontrolou mých ‘nedostatků’.
Kam jdeš? Káva? zamumlal Pavel.
Kávu si dopiješ sám. Ušetříš tím zdroje. A rada na závěr: chceš-li, aby ti někdo koukal do pusy, objednej se k zubaři.
Doma Lucie hned Pavla zablokovala ve všech aplikacích. V jejím věku je pohoda nejen teplá deka a klid, ale i telefon bez lidí, kteří by ji chtěli vtlačit do své křivé formy.
Přemýšlím: byl to trapný flirt, nebo pečlivě nacvičené divadlo? A má smysl se snažit o pokračování, když už od první minuty dostanete účet za to, kým jste? Dnes mi došlo, že skutečný klid začíná od momentu, kdy si dovolíte někoho prostě vypustit ze svého světa.
