Když se ohlížím do svého dětství, vždycky si vzpomenu, jak byl můj mladší bratr pro naši maminku i babičku tím největším pokladem. Doslova ho zbožňovaly, neustále se točil svět kolem něj, zatímco já zůstávala stranou. On měl vždy ty nejlepší hračky, nejchutnější bonbóny, koláče a maliny, zatímco já jsem byla často přehlížena. Mnohokrát jsem zůstávala jen, abych po něm uklidila, ustlala mu postel nebo mu chystala snídani. Tehdy mě velmi uráželo, že se ke mně chovají jako k jeho služce a že musím stále běhat a plnit každé jeho přání.
Tenhle způsob života mě velmi rozrušoval, zejména když jsem si uvědomovala, že i moje maminka měla za sebou těžké manželství, po kterém odešla od svého manžela kvůli jeho špatnému chování. Přesto sama vychovávala syna, ze kterého se pomalu stával další muž, který jen přijímá, ale málokdy dává. Když jsem se snažila protestovat, moje námitky byly rychle umlčeny a pro mě se nic nezměnilo. Živě si vybavuji poslední rok základní školy, kdy jsem se s maximálním zaujetím připravovala na závěrečné zkoušky. Ale maminka s babičkou mě neustále volaly, většinou co chvíli, abych všeho nechala a šla krmit bratra. Na bratra je potřeba se zaměřit nejvíc, říkávaly mi, vždy upřednostňovaly jeho potřeby před mými. Přesto jsem díky své píli zkoušky zvládla, byť mě to stálo obrovské úsilí.
Když přišel čas připravovat se na přijímací zkoušky na univerzitu, vzpomínám si, jak babička zlehčovala význam vzdělání pro ženu. Povzbuzovala mě, abych se raději soustředila na svatbu, děti a vedení domácnosti. Ale já jsem se nevzdala a nakonec jsem vysokou školu dokončila. Právě tehdy, když už jsem nedokázala dál nést to břímě, jsem se rozhodla odejít z domova. Už jsem nechtěla být zodpovědná za bratra pořád dokola. Maminka i babička se velmi rozčílily, hlavně babička musela opustit práci, aby se mohla starat o vnuka.
Odejít z domova bylo těžké rozhodnutí, ale bylo nutné pro moje vlastní štěstí a rozvoj. Věděla jsem, že si zasloužím víc než jen být služkou, a byla jsem odhodlaná vybudovat si život, ve kterém bude moje hodnota skutečně ctěna a respektována.
