Po čtyřech měsících psaní zpráv nakonec přijala pozvání na schůzku s pětačtyřicetiletým kavalírem a ten rozpoutal rozhovor pěti výtkami.
Říká se, že očekávání je někdy sladší než samotný zážitek. V Kristinině příběhu se čekání táhlo celé čtyři měsíce a proměnilo se v jakýsi online seriál, každý den nové pokračování.
Za tu dobu Kristina poznala Milanův vkus do posledního detailu, znala jména jeho kamarádů ze základky a už ji nepřekvapovalo, že každé dobré ráno zakončuje třemi tečkami.
Kristina měla pětačtyřicet ten věk, kdy na rande nechodíte s rozechvěním, ale s ironickým zájmem a jistou dávkou nadhledu. Uvidíme, jaký kus se mi dnes dostane, pomyslela si, když se chystala.
Patřila ke ženám, které i obyčejný kašmírový svetr nosí tak, jako by to byl slavnostní plášť, a její sebeironie dokáže odzbrojit každou trapnou situaci.
Láhev
Milan, kterému bylo nedávno dvaapadesát, v psaní působil vážně, rozvážně, trochu ironicky a hlavně což bylo nejvíc přitažlivé spolehlivě.
V našem věku, Kristino, psal jí večer, už nehledáme ohňostroje, ale teplo. Chci být s ženou, která rozumí i beze slov.
Beze slov, dobře, zasmála se Kristina v duchu, když si malovala řasy. Jen aby ta slova, která nakonec zaznějí, ve mně nevyvolala chuť okamžitě odejít.
Na schůzku se domluvili v útulné kavárně s měkkým světlem a vůní skořice. Kristina přišla přesně, upravená, sebevědomá, naladěná na příjemný večer. Vypadala skvěle.
Milan dorazil o pár minut později. Ve skutečnosti byl trochu nižší než na fotkách a jeho pohled naznačoval, že právě objevil fatální chybu v účetnictví.
Posadil se naproti, krátce se usmál a pozdravil.
Žádný kompliment, žádné vřelé těším se, že tě poznám.
Milan si Kristinu prohlédl, jako by vedl inspekci. Navrhl objednat kávu s dezertem v tom se shodli.
Kristino, začal tónem zástupce ředitele před poradou, dlouho jsem analyzoval naše psaní. Skoro čtyři měsíce. Teď, když tě vidím naživo, považuji za vhodné hned stanovit zásadní věci. Mám vůči tobě pět výhrad.
Uvnitř Kristiny něco tiše zacinkalo tak obvykle padne dobrá nálada. Opřela si bradu o dlaň a kývla.
Pět výhrad? Zní to zajímavě. Jsem připravena poslouchat.
Milan nepostřehl ironii a začal počítat prsty.
Na jedné fotce, kde jsi v modrých šatech, působíš jinak. Teď vidím, že jsi výraznější. To může muže mást. V našem věku by žena měla být upřímnější.
Kristina v duchu zvedla obočí. Výraznější pokrok, díky bohu že ne masivní.
Druhá výtka: rychlost odpovědí
Občas odpovídáš příliš pomalu. Například před třemi týdny jsem ti psal ve 14:15 a ty reagovala až v 16:40. Muži nemají rádi čekání. Je to neúcta.
Myslím, že jsem tehdy byla na poradě začala, ale Milan už pokračoval.
Třetí výtka: místo setkání
Proč jsme tady? Tahle kavárna je příliš snobská. Navrhoval jsem něco jednoduššího. Tvůj výběr ukazuje tvou tendenci k demonstrativní spotřebě.
Kristina se zadívala na svůj latté a chvilku přemýšlela, že mu ho vylije na hlavu. Zvědavost však převážila.
Proč ty šaty? Přeci jen jsme si přišli dát kafe. Jsou moc vyzývavé na denní dobu. I šperky jsou nadbytečné. Žena by měla přitahovat hloubkou, ne třpytem. V mém věku hledám obsah, ne výkladní skříň.
Pátá výtka: samostatnost
Sama sis vybrala podnik, často říkáš sama. Nedáváš muži prostor cítit se mužem. Potřebuju ženu, která se ptá na názor, ne ukazuje nezávislost. Pokud budeme spolu, měla bys změnit svůj přístup.
Dopověděl, založil ruce na prsou a čekal kajícnou reakci či vděk za upřímnost.
Kristina se na něj dívala a náhle si jasně uvědomila: čtyři měsíce psaní byly jen maskou pro pedantického manipulátora. Nehledal teplo hledal vhodný objekt, na kterém by si hladil ego.
Víš, Milane, řekla tiše, téměř s něhou, i já jsem něco analyzovala. Stačilo mi na to pět minut.
Jaký je závěr? přimhouřil oči.
Jsi skutečný unikát. Přišel jsi přes celou Prahu, abys předložil účet ženě, kterou vidíš poprvé, za její vkus, vzhled i právo být sama sebou. Takový level sebevědomí se jen tak nevidí.
Milan se zamračil:
Já pouze říkám pravdu.
Ne, zavrtěla Kristina hlavou. Nejste upřímný. Jen jste nešťastný a měříte svět křivítkem. Nelíbí se vám moje fotky? Navštivte muzeum tam se exponáty nemění. Odpovídám pomalu? Kupte si tamagotchi. Šaty vám vadí? Oblékla jsem je pro sebe, ne pro vás.
Postavila se, srovnala kabelku a klidně se na něj podívala:
Nakonec ještě jedno: Jestli vaše ego kolabuje při slovu sama, potřebujete ne vztah, ale terapii. V pětačtyřiceti si příliš cením svého času, než abych ho věnovala někomu, kdo začíná seznámení revizí mých nedostatků.
Kam jdeš? A co káva? zamumlal Milan.
Kávu si dopij sám. Aspoň ušetříš. Rada na závěr: Pokud chceš, aby ti někdo koukal do pusy objednej se k zubaři.
Doma Kristina okamžitě zablokovala Milana ve všech aplikacích. V jejím věku znamená pohodlí nejen hřejivou deku a ticho, ale i mobil bez lidí, co vás snaží narvat do svého pokřiveného rámce.
Co si myslíte vy: byla to nepovedená flirtovačka nebo precizně naplánované divadlo? A má smysl pokračovat, když vám už od první minuty předkládají účet za to, kým jste?
