Jana ve svých pětatřiceti letech si myslela, že už nikdy nepozná to pravé ženské štěstí, ale osud měl jiný plán Sešli se, když oba už měli skoro čtyřicet. Václav byl v té době vdovcem už tři roky. Jana se nikdy nevdala, přesto porodila syna. Jak se v lidu říká porodila ho pro sebe. V mládí prožila románek s pohledným tmavovlasým Petrem, který sliboval sňatek a okouzlil mladou Janu. Ta se nechala zlákat jeho sliby, jež se nakonec ukázaly jako prázdné. Ukázalo se, že ten nápadník z města už byl ženatý.
Dokonce k Janě přišla Petrova zákonná manželka a prosila, aby dívka nerozbíjela cizí rodinu. Mladá a nezkušená Jana ustoupila. Dítě se však rozhodla ponechat si.
Tak to dopadlo. Jana porodila Martina. Syn se stal její jedinou útěchou a radostí. Martin byl vychovaný, dobře se učil ve škole. Po maturitě nastoupil na ekonomickou fakultu. Václav několikrát zavítal k Janě a nabízel, že by spolu mohli žít. Žena však váhala, i když se jí Václav líbil. Trochu se styděla za svého syna a za touhu být konečně šťastná.
Jednoho večera se Martin rozhodl s maminkou promluvit. Řekl, že on nemá nic proti: Mami, stejně už nebudu bydlet doma. Strýc Václav je spolehlivý chlap. Jen ať tě neubližuje. Pro mě je hlavní, abys byla šťastná. I Tomáš, syn Václava, s tím souhlasil.
A tak začali společný život. Vzali se a uspořádali malou oslavu. Jana pracovala v obecní knihovně a Václav jako agronom. Všechno dělali společně. Starali se o domácnost, chovali zvířata a pěstovali zeleninu na zahradě. Milovali se a vážili si navzájem, škoda jen, že jim Bůh nedopřál společné děti.
Oba syny oženili a dočkali se vnoučat. Na svátky vždy připravovali dárky pro děti a vnuky domácí vajíčka, mléko, smetanu, vepřové a kuře. Na svátky se u nich doma scházelo spousta hostů. Václav s Janou pak seděli u stolu, radovali se a těšili, že mají s kým slavit.
Jen večer, když se starší pár chystal ke spánku, každý si potichu přemýšlel: ať to budu já, kdo odejde první Abych se nikdy necítil sám.
Roky braly své. A jednou přišla nečekaná pohroma Ráno Janě nebylo dobře, právě když začala vařit polévku v kuchyni. Starší paní upadla. Václav s pomocí sousedů zavolal záchranku. Lékaři diagnostikovali mrtvici. Všechny funkce zůstaly, jen jedna chyběla. Jana už nemohla chodit. Martin s manželkou přijeli navštívit maminku. Dal peníze na léky a odjel.
Václav si najal auto, a když manželku propustili z nemocnice, odnesli ji se sousedem do chalupy.
Všechno bude v pořádku, utěšoval ji, jen žij. Ať už jen sedíš a povídáš si se mnou. Jen žij. A já to všechno zvládnu. Jen mě neopouštěj, moje holubice!
Václav se o manželku hezky staral. Po měsíci přesedla do křesla na kolečkách. Pomáhala mu v kuchyni. Dál vše dělali společně. Loupali brambory a mrkev, třídili fazole. Dokonce upekli chleba. Večer Jana a Václav probírali, jak budou dál. Zima se blížila. A Václav už neměl sílu na štípání dřeva.
Možná by nás děti vzaly na zimu k sobě, a na jaře a v létě bychom si poradili sami
O víkendu přijel Martin s manželkou. Snacha Lenka, když si prohlédla celý pokoj, prohlásila:
Budeme vás, holubičkové, muset rozdělit. Maminku si odvezeme příští týden. Ať si připravím pokoj. Pak přijedeme.
A co já? rozpačitě zašeptal Václav. Vždyť jsme se nikdy nerozcházeli. Děti, jak to můžete udělat.
To bylo dřív, když jste měli sílu na hospodářství a zvládali jste se o sebe postarat sami, ale teď je to jiné. Ať vás taky váš syn odveze k sobě. Nikdo vás spolu brát nebude.
Martin s manželkou odjeli domů. Václav a Jana hořce vzdychali a přemýšleli, co dál. Každý z nich, když usínal, si přál, aby se už neprobudil, aby nemusel vidět tohle všechno.
Na další víkend přijeli oba synové. Začali balit věci. Václav seděl u Jany u postele. Pořád se na ni díval, vzpomínal na jejich mladší léta. A plakal Přitiskl se k nemocné ženě a zašeptal:
Odpusť mi, Jano, že se to takhle stalo Někde jsme v tom vychování dětí selhali. Rozdělují nás jako zbytečná koťata. Odpusť. Miluji tě
Jana chtěla pohladit muže po tváři, ale už na to neměla sílu Václav odešel a utíral si slzy rukávem. A když už seděl v autě, už si je ani neutíral
Potom syn s manželkou a sousedem začali sbírat Janu, zabalili ji do deky a v ní ji začali vynášet z domu nohama napřed. Nemocná žena si pomyslela, že to je dost symbolické Jana se ani nebránila, už jí bylo jedno, když Václav odjel. A jen si přála, aby nedožila do večera.
Uplynul týden. Za krásného podzimního dne, právě na svátek Všech svatých, se jejich přání splnilo. Jana a Václav se setkali v jiném světě.Jana ve svých pětatřiceti letech si myslela, že už nikdy nepozná to pravé ženské štěstí, ale osud měl jiný plán Sešli se, když oba už měli skoro čtyřicet. Václav byl v té době vdovcem už tři roky. Jana se nikdy nevdala, přesto porodila syna. Jak se v lidu říká porodila ho pro sebe. V mládí prožila románek s pohledným tmavovlasým Petrem, který sliboval sňatek a okouzlil mladou Janu. Ta se nechala zlákat jeho sliby, jež se nakonec ukázaly jako prázdné. Ukázalo se, že ten nápadník z města už byl ženatý.
Dokonce k Janě přišla Petrova zákonná manželka a prosila, aby dívka nerozbíjela cizí rodinu. Mladá a nezkušená Jana ustoupila. Dítě se však rozhodla ponechat si.
Tak to dopadlo. Jana porodila Martina. Syn se stal její jedinou útěchou a radostí. Martin byl vychovaný, dobře se učil ve škole. Po maturitě nastoupil na ekonomickou fakultu. Václav několikrát zavítal k Janě a nabízel, že by spolu mohli žít. Žena však váhala, i když se jí Václav líbil. Trochu se styděla za svého syna a za touhu být konečně šťastná.
Jednoho večera se Martin rozhodl s maminkou promluvit. Řekl, že on nemá nic proti: Mami, stejně už nebudu bydlet doma. Strýc Václav je spolehlivý chlap. Jen ať tě neubližuje. Pro mě je hlavní, abys byla šťastná. I Tomáš, syn Václava, s tím souhlasil.
A tak začali společný život. Vzali se a uspořádali malou oslavu. Jana pracovala v obecní knihovně a Václav jako agronom. Všechno dělali společně. Starali se o domácnost, chovali zvířata a pěstovali zeleninu na zahradě. Milovali se a vážili si navzájem, škoda jen, že jim Bůh nedopřál společné děti.
Oba syny oženili a dočkali se vnoučat. Na svátky vždy připravovali dárky pro děti a vnuky domácí vajíčka, mléko, smetanu, vepřové a kuře. Na svátky se u nich doma scházelo spousta hostů. Václav s Janou pak seděli u stolu, radovali se a těšili, že mají s kým slavit.
Jen večer, když se starší pár chystal ke spánku, každý si potichu přemýšlel: ať to budu já, kdo odejde první Abych se nikdy necítil sám.
Roky braly své. A jednou přišla nečekaná pohroma Ráno Janě nebylo dobře, právě když začala vařit polévku v kuchyni. Starší paní upadla. Václav s pomocí sousedů zavolal záchranku. Lékaři diagnostikovali mrtvici. Všechny funkce zůstaly, jen jedna chyběla. Jana už nemohla chodit. Martin s manželkou přijeli navštívit maminku. Dal peníze na léky a odjel.
Václav si najal auto, a když manželku propustili z nemocnice, odnesli ji se sousedem do chalupy.
Všechno bude v pořádku, utěšoval ji, jen žij. Ať už jen sedíš a povídáš si se mnou. Jen žij. A já to všechno zvládnu. Jen mě neopouštěj, moje holubice!
Václav se o manželku hezky staral. Po měsíci přesedla do křesla na kolečkách. Pomáhala mu v kuchyni. Dál vše dělali společně. Loupali brambory a mrkev, třídili fazole. Dokonce upekli chleba. Večer Jana a Václav probírali, jak budou dál. Zima se blížila. A Václav už neměl sílu na štípání dřeva.
Možná by nás děti vzaly na zimu k sobě, a na jaře a v létě bychom si poradili sami
O víkendu přijel Martin s manželkou. Snacha Lenka, když si prohlédla celý pokoj, prohlásila:
Budeme vás, holubičkové, muset rozdělit. Maminku si odvezeme příští týden. Ať si připravím pokoj. Pak přijedeme.
A co já? rozpačitě zašeptal Václav. Vždyť jsme se nikdy nerozcházeli. Děti, jak to můžete udělat.
To bylo dřív, když jste měli sílu na hospodářství a zvládali jste se o sebe postarat sami, ale teď je to jiné. Ať vás taky váš syn odveze k sobě. Nikdo vás spolu brát nebude.
Martin s manželkou odjeli domů. Václav a Jana hořce vzdychali a přemýšleli, co dál. Každý z nich, když usínal, si přál, aby se už neprobudil, aby nemusel vidět tohle všechno.
Na další víkend přijeli oba synové. Začali balit věci. Václav seděl u Jany u postele. Pořád se na ni díval, vzpomínal na jejich mladší léta. A plakal Přitiskl se k nemocné ženě a zašeptal:
Odpusť mi, Jano, že se to takhle stalo Někde jsme v tom vychování dětí selhali. Rozdělují nás jako zbytečná koťata. Odpusť. Miluji tě
Jana chtěla pohladit muže po tváři, ale už na to neměla sílu Václav odešel a utíral si slzy rukávem. A když už seděl v autě, už si je ani neutíral
Potom syn s manželkou a sousedem začali sbírat Janu, zabalili ji do deky a v ní ji začali vynášet z domu nohama napřed. Nemocná žena si pomyslela, že to je dost symbolické Jana se ani nebránila, už jí bylo jedno, když Václav odjel. A jen si přála, aby nedožila do večera.
Uplynul týden. Za krásného podzimního dne, právě na svátek Všech svatých, se jejich přání splnilo. Jana a Václav se setkali v jiném světě.
