„Paní Věro, mohu na chvíli?“ – ve dveřích ředitelky závodu zůstal stát jeden z jejích zástupců.

Paní ředitelko, můžu na chvilku? zastavil se ve dveřích kanceláře jeden z jejích zástupců.
Ale jistě, pane Kadleci, pojďte dál, přikývla rázně ředitelka. Tak co, jak to dneska vypadá?
Co jako vypadá? Kde?
No přece na provozu.
Jo, na provozu. Tam je to v pohodě. Proč?
Jak proč? Vždyť jste přišel ke mně, asi ne jen tak. Tak povídejte, co máte na srdci.
No, vlastně bych vás o něco potřeboval poprosit, zabručel ustaraně Kadlec. Spíš požádat.
Požádat? Simona Novotná se na něj pátravě zadívala a zavrtěla hlavou. Ale, pane Kadleci, vy mi poslední dobou nějak nesedíte, víte to?
Nesedím?
Ano. Jste pořád nějaký zachmuřený. Jako byste měl doma nějaké trápení. Všechno doma v pořádku?
No, jak bych to řekl povzdechl si zástupce. Za chvíli už doma klid nebude, pokud od vás nedostanu jedno potvrzení.
Potvrzení? Simona zbystřila. Já vám asi nerozumím O čem to mluvíte?
Vám se to asi bude zdát divné, Kadlec nasadil tragický výraz. Ale jinak to nejde. Potřebuju od vás potvrzení. Pro svou ženu.
Prosím? Simoně se nechtěně protáhl obličej. Potvrzení? Pro vaši ženu? V jakém smyslu?
Potvrzení o tom, že mezi námi nikdy nic nebylo.
Prosím, co nebylo?
Žádný bližší vztah Kadlec zrudl jak rajče. No, jako mezi ženou a mužem
To jste se úplně zbláznil? Simona naopak zbledla. Nebo si ze mě děláte legraci?
Bohužel, ale tahle papírová záležitost rozhoduje o osudu mého manželství. Chápete, moje žena si vsugerovala, že spolu něco máme.
Ředitelka zůstala chvíli s pusou dokořán a pak opatrně zašeptala:
Řekněte mi, ona je na tom nějak špatně? Žádat po manželovi potvrzení, že To jsem ještě v životě neslyšela. Ani v českých komediích nic takového nebylo.
Já to všechno chápu! zanaříkal Kadlec. Ale co se dá dělat? Máme spolu děti. Manželka řekla, že jestli jí nedonesu potvrzení podepsané a orazítkované vámi, okamžitě bude žádat o rozvod. A že si vezme děti a odstěhuje se k mamince do Ostravy. To je pro mě konečná. Tak vás moc prosím, napište jí to potvrzení, i když je to sebevětší hloupost.
Poslyšte, pane Kadleci! Simona nemohla uvěřit, že tohle je skutečnost. Jak ji jen napadlo, že jsme spolu něco měli? Nikdy jsme se spolu ani nesešli mimo práci! A ani stopy po mém lesku by na vás nenašla Jak na tohle vůbec přišla?
Tadyhle Kadlec zalovil v saku, vytáhl mobil, ukázal jí fotku. Moje Helena na tom úplně ulítla.
A co? Simona se zamračila na snímek, kde stojí celé vedení podniku. Vždyť tu fotku mám taky. Byla to ta, kde nás ocenili od města, ne?
Jo, ušklíbl se Kadlec. Ale stojíme vedle sebe a já vám položil ruku na rameno.
No protože nás bylo moc a neměli jsme se jak vejít do záběru!
Přesně. Ale podívejte se na svou hlavu. Helena říká, že tak si opírá hlavu o rameno muži jen žena, která ho miluje.
Cože?! Simoně se zablesklo v očích. To je snad vtip! Vaše žena věří takovým blbostem? Naklonila jsem se vám na rameno, protože jsem nechtěla, aby mě zakryly kytky, co držela paní Gregorová, a na fotce nebylo vůbec vidět, že tam jsem!
Já jí to taky vysvětloval Ale čím víc vysvětluju, tím víc mi nevěří. Bez vašeho potvrzení jsem skončil. Fakt.
Tohle snad není možný! vyhrkla Simona. Tak vy jste fakt pod pantoflem? Bojíte se Heleny jako čert kříže?
Jo, jsem pod pantoflem, zašeptal Kadlec tiše, aby ho slyšela. Kvůli dětem bych udělal cokoliv. Bez nich bych nepřežil. Rozumíte?
To je děs, zabručela Simona a vzala si čistý papír z hromady. No dobře… Když to jinak nejde Tak diktujte.
Jasně, téměř šeptal Kadlec. Píšete: Já, dole podepsaná Simona Novotná, potvrzuji, že svého zástupce Petra Kadlece nemůžu vystát.
Simona na něj vytřeštila oči, ale on ji uklidnil gestem ruky.
Ano, klidně to tam napište. Nemůžu vystát. A ještě přidejte: Ba přímo ho nesnáším.”
To jako vážně? nevydržela Simona. Jak to? To mám napsat, že ho nesnáším? S někým, koho nesnáším, nemůžu přece spolupracovat!
Tak napište nesnáším ho jako muže. A nikdy bych s ním nespala ani za milion korun. Teď to podepište a přidejte razítko, aby to bylo oficiální.
Razítko mají v účtárně, vyhrkla Simona automaticky a četla po očku papír, až se zhrozila.
Ale tohle je fakt naprostá blbost! Takové potvrzení je nesmysl! řekla rozhodně, vzala papír, přehnula ho napůl a natrhla, pak ještě jednou a znovu.
Co to děláte? lekl se Kadlec. Já ten dokument potřebuju!
Víte co, pane Kadleci… Simona se najednou usmála zvláštním úsměvem. Radši se rozveďte, to bude lepší.
Prosím? zavrtěl hlavou vyděšeně. To nemůžu. Má moje děti. Vezme je ode mě. Já to znám.
Vezme prd, usmívala se Simona dál. Vím o výborném právníkovi, určitě vám pomůže. Zařídí, abyste děti měl vy.
Ale já…
A kdyby něco, skočila mu do řeči, s klidem vám s dětmi pomůžu já. Osobně.
Vy? Mně? Pomůžete? Osobně?
Samozřejmě. Mám vás moc ráda jako kolegu a určitě seženeme perfektní chůvu. Uvidíte, budete spokojený.
A Helena?
Helena ať si klidně jede s mámou do Ostravy. Nebo ať přijde k mně na kus řeči. Věřím, že to pro ni bude lepší než nějaký papír s razítkem.