Tatínek Elišky si vždycky přál mít syna, proto když se mu narodila dcera, rozhodl se ji vychovávat spíš jako kluka. Eliška vyrůstala mezi samými chlapci, cítila se mezi nimi jako jedna z party a rodiče často žertovali na účet jejího dívčího jména. Nejraději nosila džíny a volná trička, vlasy měla vždycky jednoduše stažené do culíku. Kdyby někdo viděl jen špinavé stopy v prachu, které za sebou zanechala po hře s kluky, těžko by hádal, že jde o holku. Přestože její výchova byla spíš tvrdá, v době studií na Univerzitě Karlově z ní vyrostla mladá, sebevědomá a elegantní žena.
Jednoho dne byla pozvána na oslavu narozenin své spolužačky maminka váhala, jestli ji má pustit, jelikož oslava trvala pozdě do noci. Nakonec svolila pod podmínkou, že jí bude Eliška během večera volat. Eliška se rozhodla tentokrát jít na večírek “jako normální holka” oblékla si červené minišaty a jemné střevíčky na podpatku. Vypadala nesmírně žensky. Když ji tatínek viděl, nemohl zadržet slzy dojetí vždy ji vnímal jako svou malou silnou holku, ne jako křehkou slečnu.
Cestou domů z oslavy se Eliška dostala do nepříjemné situace, když ji obstoupili tři opilí muži. Dřív než jí stihli ublížit, objevil se nečekaný zachránce vysoký mladík, v ruce pevně svíral cosi, co připomínalo hokejku. Výtržníci se při pohledu na něj okamžitě dali na útěk. Elišce se nesmírně ulevilo a byla zachránci, kterého poznala jako Roberta, vděčná.
Eliška se s Robertem brzy sblížila a začali spolu chodit. Po nějaké době se vzali. Eliška se stala učitelkou tělocviku, zatímco Robert získal významné místo v energetickém průmyslu. Jejich manželství bylo postavené na vzájemné úctě a pochopení. Narodila se jim dcera a Robert sice věřil v tradiční ženské hodnoty, ale zároveň podporoval, aby jejich dcera vyrostla v silnou a sebevědomou ženu a byl jí oporou ve všem. Eliška byla šťastná, že se na výchově shodnou, a její otec konečně nalezl v Robertovi syna, po kterém celý život toužil.
