Anna si pořádně nevzpomínala na své rodiče. Když jí zemřela maminka, tatínek neměl nejmenší chuť zůstat na krku s malou holkou. Prostě Anně sbalil batůžek a vezl ji k babičce na vesnici. Neobtěžoval se ani zazvonit postavil dívenku ke vchodu a pádil autem pryč, snad aby ho náhodou někdo neviděl.
Babička Anna zrovna kydala hnůj na zahradě, když zaslechla motor. No jo, kdo nám to zase přivezli? brumlala si a šla okouknout situaci.
Sotva vykoukla ven, viděla před brankou malou vnučku: Ježiši, ten chlap, aspoň mi mohl říct! Hned všecko nechá na baráku! Popadla Annu za ruku a vtáhla ji dovnitř. Večer dorazil z hospody děda.
Co je? To přijel ten Martin?
Jo, přijel. Nechal dítě za plotem a zmizel. Pořád stejná klasa mladých!
Nadávali a reptali dlouho, a pak šli spát. Roky letěly jak pendolino z Prahy do Brna. Babička s dědou Anně dali do srdce, co mohlislušnost, řád, jak se dělá pořádná bramboračka a kde se schovává povidla.
Anna vyrostla v chytrou holku, dědeček na ni byl pyšný, a babička jí v jednom kuse porovnávala s její maminkou stejný kukuč, stejná povaha. Jenže maminku dávno odnesl čas a staré duše hřála už jen vzpomínka. Když Anna dokončila školu, jednoho večera děda načal filosofickou debatu:
Naše vnučka je šikovná, bystrá. Co kdybychom ji zkusili poslat někam na školu, co myslíš?
No jasně, v dnešní době bez školy neprojedeš ani tramvají.
Takže prodali pár slepic, vybrali úspory, seškrábli pár korun (pardon, korun českých), a vyslali Annu do Prahy na vysokou.
Anna vystudovala Vysokou školu ekonomickou s vyznamenáním, ale Praha jí k srdci nepřirostla. Raději zpátky na dědinu, kde ji čekali děda s babi a na plotě pořád ten stejný rezavý zvonec.
Rozhodla se pozvednout vesnici. Hned se pustila do zemědělství vzala si úvěr, koupila pole, zaměstnala místní a začala hospodařit, až se mlátily škvarky. Postupně vybudovala malou farmu s kravami i traktorem, jenže lidí pořád málo. Tak prásk inzerát do novin. Solidní plat a bydlení v ceně, stálo tam.
Jednou se objevil chlapzarostlý, špinavý, vypadalo to, že ho osud popadl v Litvínově a táhl až sem. Přišel k Anně a povídá, že je její otec.
Nechtěl od ní nic, když už dvacet let někde proseděl v putykách. Poprosil jen o jedno být nablízku. Zůstal sám. Možná by mohl aspoň trochu pomáhat.
Anna mu odpustilaale až po pár měsících, protože Češka nejdřív dusí v sobě, pak pustí ventil. Od té doby je táta s ní, seká trávu a zalévá rajčata, někdy dokonce i bez instrukcí, a hlavně už zase není sám. Myslíte, že Anna udělala dobře, že mu odpustila?
