Vycházíš z vězení a míříš k domu své babičky někde za Plzní Netušíš, že tě čeká noc, která změní vše. V poloprázdných ulicích šumí vítr a na prahu stařičkého domu tě čeká malé děvčátko s tváří napůl zahalenou tmou. Jmenuje se Libuška a v očích jí blýská cosi, co ti připomíná vlastní strach.
Najednou se dveře rozletí. Dovnitř vtrhne trojice mužů, podrážky zablácené, oči jako podzimní bouře. Libuška zalapá po dechu a schoulí se za tvými zády.
Vůdce skupiny, opilý a pobavený, pozvedne obočí při pohledu na tvůj vězeňský mundúr. Tak máme tu novýho vrátnýho? poznamená sarkasticky, úšklebek mu stažený tváří.
Stojíš pevně, aniž bys dal najevo strach. Tohle není váš dům. Zmizte.
Vtom blesk ozáří vikýř. Vůdce zůstává tvrdohlavě stát. Jeden z mužů náhle vystraší Libušku.
Odveďte ji, přikazuje vůdce. Její matka nám něco dluží.
Vzpomeneš si na slova své babičky o odvaze, která prý je silnější než noční vítr. Když vůdce udělá krok vpřed, využiješ mokré podlahy odstrčíš ho a on letí přímo na starý stůl.
Druhý muž po tobě chňapne, ale ty ho odstrčíš. Nakloníš se k Libušce: Utíkej! Libuška zmizí ve tmě.
Vůdce tasí nůž. Vytočíš mu ruku a vykopneš zbraň ven do deště. Krev se smísí s kapkami na studených kachlích. Zbylí muži ho odvlečou ven do noci.
Najdeš Libušku mezi větvemi staré lípy před domem. Jemně ji přivedeš zpět dovnitř, zatímco tiše říká: Vrátí se, viď?
Ano, přitakáš jí. Ale budeme připraveni.
Zabedníte okna, dveře zatarasíte židlí. Slíbíš, že ji ochráníš.
Později večer objevíš, že jeden starý prkno podlahy se naklání pod ním je ukrytá kovová schránka plná dopisů, hotovosti v korunách a důkazů, že nějaký Viktor Beneš své babičce vyhrožoval kvůli pozemku.
Libuška pozná jméno je to ten samý pán z černé octavie.
Soused potvrdí, že ten Beneš babičku před pár měsíci skutečně odvezl.
Farář, otec Tomáš, ti předá doklady dokazující Benešovy podvody a nasměruje tě na redaktorku do Prahy.
S Libuškou bok po boku vyrážíte do města starým pick-upem. Černé octavie vás následují po dálnici, ale skrz hustý provoz se vám podaří ujet.
Ve městě kontaktuješ redaktorku jménem Jaroslava. Prohlédne dokumenty a varuje, že jde o opravdu nebezpečnou kauzu.
Libuška na základě dokumentů zapisuje jména, která spojují Beneše nejen s machinacemi s pozemky, ale i s obchodem s lidmi.
Jaroslava rozhodne, že je třeba jednat hned, dokud ještě stihne zareagovat.
V tu noc se spolu s Jaroslavou a jejím fotografem vplížíte do skladu, zatímco Libuška se ukryje. Vzápětí do budovy vtrhne policie.
Probíjíte se dovnitř, osvobozujete Terezu a konečně stojíte tváří v tvář Benešovi.
Nastane chaos; policisté ho nakonec spoutají. Tereza i Libuška jsou v bezpečí.
Na oddělení ti jeden z policistů řekne, že tvé vlastní obvinění spředla Benešova síť.
O několik týdnů později Jaroslavino pátrání rozmotá celou síť, která padá jako domeček z karet.
Vracíš se do vesnice. Místo je jiné, otevřené. Marie se našla, Luděk byl zatčen. Libuška tě poprosí, zda smí zůstat, a Tereza ji přijímá.
Míří týdny. Dům i zahrada se opět zelenají. Jednoho vlahého večera Tereza promluví:
Ukradené roky ti nikdo nevrátí, ale můžeš si vybrat, co bude dál.
Díváš se na opravený dům a odpovídáš:
Už nikdy nebude mlčet. Už tu nebude zapomenutých dětí.
A poprvé po letech skutečně začínáš žít.
