Boženo, co s těmi vašimi nadbytečnými kilogramy? Není to problém? nechtělo ustoupit matka Tomáše.
Podle mě žádné nejsou, hlavně že se mi líbí, jak jsou na mém budoucím manželovi. Ne každej musí být jako mrva a šťouch! Božena se posmívala, zatímco se pohrabala mezi Eliškou a Květoslavou. Eliška, matčina starší dcera, v tu chvíli vybuchla:
Mami! Koupila jsi mi čaj na hubnutí? A semínka chia? Proč jsi mi nasypala tolik másla do kaše, to jsou přece ty nadbytečné kilá! Tomáši, zase sis koupil kváskový chléb? To je nezdravé! Ráno musíme vypít tři sklenice vody, jinak hubnutí nepojede Kde je moje voda? takové výlevy slyšel Tomáš už od dětství.
Jeho matka i starší sestra byly neustále posedlé svým vzhledem. Eliška už byla třicet osm, nikdy se nevdala a vypadala jako vyčerpaný kůň s hladovým pohledem. Květoslava připomínala přímou, tvrdou háčkovací jehlu. Tomáše to unavovalo natolik, že se stále přitahoval k lidem s veselým apetitem a snil o manželce, která nebude jako jeho matka a sestra. A takovou nakonec našel!
Jmenovala se Božena. Božena už samotné jméno znělo jako čerstvě upečený koláč. Nebyla těžká, ale pokud měřila 173 centimetrů, vážila 85 kilogramů. A všechny ty kila vyzařovaly zdraví a dobrou náladu. Vysoké poprsí, štíhlý pas, ženské křivky a líbezná líčka, do kterých by se člověk chtěl pustit. Tomáš se do ní okamžitě zamiloval.
Jednoho večera odvezl sestru do pobočky ČSOB vyřídit záležitosti. Eliška si vzala lístek a posadila se do určené židle, zatímco Tomáš pobíhal po halě a čekal. Náhle zaslechl tichý, stříbřitý smích, který zněl jako zvoneček. Bylo to tak nakažlivé, že se Tomáš automaticky usmál a chtěl najít zdroj radosti. Šla k němu operátorka, která obsluhovala staršího klienta. Ten řekl něco vtipného a ona se znovu zasmála. Tomáš nemohl od ní odtrhnout oči od vlnovitého vlasu po úsměv s tvarovanými rty. Navíc se v ní projevila zdravá postava, což bylo patrné i pouhým okem.
V autě poslouchal monotónní řeč sestry, ale byl v jiné realitě, zůstával v bance s tou dívkou.
Tomáši, posloucháš mě? zeptala se Eliška podrážděně.
Samozřejmě, Eliško, poslouchám. namáhavě přemítal, o čem sestra mluví.
Takže říkám, že nejím smažené maso, jen vařenou kuřecí prso stěžovala si sestra na svého nového nápadníka. Tomáš přikývl soucítivě a zaklátil jazykem: Takový podvodník
Následující den, blíže k večeru, zamířil znovu do banky. Předmět jeho snu už tam byl, a Tomáš ulevněně vydechl. Po zavření pobočky vytáhl z auta kytici růží a zamířil k operátorce.
Slečno, nehledáte manžela, nebo snachu pro vaši matku? vydechl s lehkým úsměvem a podal jí květiny.
Jeho tvář byla tak zmatená a legrační, že se dívka rozesmála a přijalá růže.
Bože, jak jsou krásné! Jak voňají! ponořila tvář do květin a Tomáš se nad ní zachvěl.
Od té chvíle byli neoddělitelní. Stane se, že v životě potkáš někoho a pochopíš, že je to tvůj osud a už nic dalšího nehledáš. Tomáš si Boženu požádal po měsíci seznamování, a ona souhlasila. Zbývalo jen poznat rodiče.
Rodiče Boženy ho přivítali bohatě prostřeným stolem, koláči, smíchem a bzučením. Matka Boženy, Jana velká a krásná, ho políbila na obě tváře, až se mu rozplývalo srdce. Otec Boženy, Ivan, přátelsky poplácal po rameni a zavál ho do kuchyně.
Dál od žen, ať tě neotraví. Ale neboj, Jana, moje žena je pokojná, miluji ji už třicet let. A Božena je náš diamant, chráníš ji, synku. řekl Ivan a pozorně se podíval na Tomáše.
Pak dlouho seděli u stolu, jedli s chutí, hlasitě se smáli a vyprávěli legrační příhody. Ivan pak přehrál na kytaru, a všichni se připojili k zpěvu. Tomáš se v té rodině cítil jako doma.
O tři dny později se vydali k rodičům Tomáše. Na cestě zastavili v cukrárně a Božena koupila ručně vyráběné eclairs pro ženy. Ve pátých odpoledne dorazili. Dveře otevřela matka Tomáše, Květoslava.
Ach Ahoj, milí, zírala na Boženu s otevřenou pusou, držíc se za držadlo dveří.
Mami, i já tě miluji. Nezůstávejme na prahu, pojďme dál. tiše řekl Tomáš a vstoupili dovnitř.
Samozřejmě, synku A vy jste určitě Božena, že? řekla Květoslava a prohlédla ji od hlavy až k patě.
Jo, já jsem Božena! Ráda vás poznávám. podala ruku Květoslave, a matka Tomáše zůstala stát se zmateným výrazem.
Tomáš pak představil svou snachu rodině:
Tati, Eliško, mami, to je Božena, moje snoubenka, podali jsme žádost a brzy se vezeme. To je moje rodina Eliška, Květoslava a otec Mikuláš Šťastný.
Zpráva o svatbě šokovala Tomášovy příbuzné; všichni ztichli a jen se ozývaly klepety příborů.
Boženo! Jsme moc rádi, že vás přijímáme. Máte nějakou láhev? Ó, to je výborné! A nějaké dobré cukroví pro dívky. rozesmál se otec Mikuláš a rozptýlil napětí.
Ne, ne, nepijeme koláče večer. Cože, Boženo odsunula Květoslava krabici s pochutinami.
Vy nebudete jíst, my ano! Přineste krabici, podíváme se, co je uvnitř. Věřím, že Božena nic špatného nepřinese. pobavil se Mikuláš.
Po chvíli se všichni uvolnili, na stole byl čokoládový dort, lehké předkrmy a láhev šumivého. Otevřeli láhev, připili, a znovu nastala nesnáze.
Mami, setkal jsem se s rodiči Boženy. Jsou úžasní, budou se vám líbit. Tomáš se snažil prolomit ticho. Božena zívala do sklenky, Eliška nepřestávala sledovat Boženu. Otec pak vyprávěl vtip, všichni se zasmáli a napětí odeznělo.
Boženo, neobáváte se, mám výborného specialistu. Dovedu vás seznámit s ním, pomůže vám s vaším problémem. najednou promluvila Květoslava.
Problém? Já žádný nemám. odpověděla Božena překvapeně.
No tak, Boženo, co s těmi vašimi nadbytečnými kilogramy? Není to problém? zeptala se opět.
Podle mě žádné nejsou, hlavně že se mi líbí, jak jsou na mém budoucím manželovi. Ne každej musí být jako mrva a šťouch! Božena se posmívala, a Eliška na to vybuchla.
Boženo, máte dvacet kilogramů nadbytečných! To není dobré pro zdraví. A když porodíte, netuším, co s tím bude
Když porodím, budu ještě krásnější a budu mít svého milého muže a dítě. A vy, Eliško, jste vdaná? Jsem si jistá, že taková štíhlá žena by měla mít pohledného muže a minimálně dvě děti odpověděla Božena a s chutí zakousla koláč.
Eliška se snažila něco říct, ale Mikuláš Šťastný ji přerušil, naplnil sklenice a povýšil přípitek:
Na ženy v této rodině, různé, ale milované!
Po hodině na ulici se oba podívali na sebe, vydechli synchronně a nečekaně se rozesmáli.
No nečekala jsem od budoucí tchyně, že jsem plná.
Boženo, jsi krásná a to víš! O ostatních? Odpusť jim. Členy rodiny si nevybíráme.
Svatební den byl stanoven na 25. srpna. Ten den se rodina i přátelé sešli na obřad v matrice, aby byli svědky svazku milenců. Po obřadu všichni přešli do restaurace.
Nevěsta zářila ve vynikajícím šatech, které lichotily její ženské, okouzlující tělo. Ženich nemohl od ní odtrhnout očividný pohled. Matka nevěsty, Jana, nezůstala pozadu její krása i eleganci doplňovala i šaty. Muži se pohrávali s očima. Sestra Tomáše, Eliška, byla jako kopie své matky, jen mladší.
Zazněla hudba a novomanželé se roztočili ve svém prvním tanci. V tom okamžiku se zdálo, že v celém světě už neexistuje nikdo jiný byli jen oni dva. Hosté zůstali v tichém úžasu.
No nevěstě by neškodilo trochu shodit kila. Má obrovskou postavu a ta šaty jí moc nesedí. zamumlala matka Tomáše, spokojeně ale kriticky.
Jak se říká, slovo jako pošta jednou se rozletí a nelze ho zachytit. Květoslava chtěla slova vrátit zpět, ale bylo pozdě.
Mnoho mužů neháže se na kosti, raději volí normální, živé ženy. Váš syn patří mezi ně. A vy, drahá, buďte opatrnější, jsem žena, i když jemná, ale nervózní. Nemůžu se s tím vyrovnat, když jde o moji dceru promluvila Jana, ruce na bocích, a svým bujným poprsím přitlačila Elišku k zdi.
Ženy se po chvíli podívaly na sebe. Jana se tvářila vystrašeně, Eliška se rozčílila. Situaci odlehčil Ivan, který rychle zasáhl:
Hej, dívky! Vidím, že už jste kamarádky. Přesto musím ukrást vaši ženu, milá Jiřino! Jana, pojďme na tanec. Mladí už tančili, teď je řada na nás.
Ivan vzal Janu za pas a oba se roztočili ve waltzu. Hudba hřála, kolem byly úsměvy a svatební oslavu provázely písně.
A tak, jak se říká, láska a respekt jsou tím nejcennějším, co můžeme mít. Žít s pochopením, přijmout rozdíly a milovat bez podmínek to je pravý klíč k šťastnému životu.
