Vzpomínám, jak jsem tehdy strávila celý den přípravami na oslavu Silvestra. Uklízela jsem, vařila jsem a chystala stůl na večer. Byl to můj první Nový rok mimo domov, ne s rodiči, ale s mužem, kterého jsem milovala.
Už třetí měsíc jsem bydlela s Radkem v jeho bytě na Žižkově. Byl ode mě o patnáct let starší, rozvedený, platil alimenty na syna a někdy si rád přihnul… Ale když člověk miluje, tak se nad tím mávne rukou. Nikdo kolem mě nepochopil, čím si mě vlastně získal: nebyl hezký, dokonce by se dalo říct, že byl ošklivý, měl hroznou povahu, byl lakomý a peníze mu nikdy nevydržely. A když už nějaké měl, byly jenom pro něj samotného. Přesto jsem se zamilovala právě do něj, do svého Radka-zázraku.
Tři měsíce jsem, plná nadějí, čekala, že Radek ocení, jak jsem hodná a hospodárná, a začne o mně uvažovat jako o své ženě. Sám často říkal: Musíme nejdřív žít spolu. Uvidíme, jaká jsi hospodyně, třeba jsi jako moje bývalá. Kdo vlastně byla jeho bývalá, to jsem nikdy nezjistila vždycky jen mlžil, nikdy mi upřímně neřekl. Snažila jsem se proto ze všech sil ukázat to nejlepší: nehádala jsem se, když se vrátil opilý, vařila jsem, prala, uklízela a většinu jídla platila ze svého, abych snad nevypadala, že mi jde o peníze. Dokonce i silvestrovský stůl jsem připravila za svoje úspory. A k tomu jsem mu koupila nový mobil pod stromeček.
Zatímco jsem se chystala na slavnostní večer, Radek se připravoval po svém. Tedy napil se s kamarády v hospodě. Domů se vrátil notně v náladě a oznámil mi, že na oslavu za hodinu přijdou jeho kamarádi lidé, které jsem nikdy neviděla. Byla jsem zklamaná, ale nic jsem mu neřekla přece nebudu jako jeho bývalá.
Půl hodiny před půlnocí se do bytu nahrnula skupina otrávených a veselých lidí, mezi nimi ženy i muži, všichni hluční a opilí. Radek okamžitě rozveselený posadil všechny ke stolu a začalo se hodovat a pít. Mě však nikomu nepředstavil a všichni mě naprosto přehlíželi probírali své zážitky, vtipkovali mezi sebou a já byla vzduch. Když jsem připomněla, že za dvě minuty je půlnoc a že bychom si měli nalít sekt, jedna z těch žen ke mně obrátila opilý pohled:
A kdo je tohle? zeptala se.
To je sousedka v posteli, zachechtal se Radek a všichni se tomu začali smát.
Jedli jídlo, které jsem s láskou připravila, a přitom si ze mě dělali legraci. O půlnoci, místo aby spolu slavili, vtipkovali o mé naivitě a Radkovi gratulovali ke skvělému tahu že si našel kuchařku a uklízečku zdarma. Ani jednou se mě Radek nezastal, smál se s nimi, cpali se mým jídlem, a já měla pocit, že po mě šlapou.
Potichu jsem odešla do svého pokoje, sbalila si pár věcí a odebrala se zpátky domů za rodiči. Takový příšerný Silvestr jsem v životě nezažila. Máma jen řekla: Já ti to říkala, Aničko, a táta si trochu oddechl. Vyplakala jsem se v polštáři a konečně sundala růžové brýle.
O týden později, když Radkovi došly peníze, objevil se u mých dveří a s lhostejným výrazem se ptal: Tak ty ses fakt urazila? To jsi mě pěkně nechala ve štychu sama si užíváš u mamky a já doma nemám ani rohlík. Začínáš být jako ta moje bývalá!
Z té drzosti jsem zůstala stát jako opařená. Tolikrát jsem v hlavě přemýšlela, co bych mu jednou řekla, ale teď jsem nemohla najít slova. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo poslat ho do patřičných mezí a zabouchnout mu před nosem.
A tak mi od toho Silvestra začal nový život…
