Olga celý den pilně připravovala oslavu Silvestra: uklízela, vařila a prostírala slavnostní stůl. Je to její první Nový rok bez rodičů, ale s milovaným člověkem. Už třetí měsíc bydlela u Tolika v jeho bytě. Byl o 15 let starší, rozvedený, platí alimenty a občas si rád přihne… Ale když člověka miluješ, všechno ostatní jde stranou. Přitom nikdo nechápal, čím si ji získal: nebyl pohledný, spíš naopak, povaha hrozná, lakomý až hrůza a peníze nikdy neměl. A když už, tak jen pro sebe. A do tohohle „zázraku“ se Olinka zamilovala. Celé tři měsíce Olinka doufala, že Tolik ocení, jak je ochotná, pečlivá a šikovná hospodyňka. Že si ji určitě bude chtít vzít. Vždycky říkal: “Musíme spolu nějakou dobu žít, abych viděl, jaká jsi hospodyně, abys nebyla jako moje bývalá.” Kdo přesně byla ta bývalá, Olinka nevěděla – nikdy o ní nic konkrétního neřekl. Tak se snažila ze všech sil: nehádala se, když přišel opilý, vařila, prala, uklízela a nakupovala jídlo za své peníze (aby si náhodou nemyslel, že je na peníze). Novoroční stůl prostřela také za své, dokonce mu i koupila nový telefon jako dárek. Zatímco se Olinka snažila, její „Zázra-Tolik“ nezahálel a chystal se taky – po svém. Tedy opil se s kamarády. Domů přišel rozjetý a oznámil, že na Silvestra pozval domů partu kamarádů. Své přátele, které ona ani neznala. Olinka prostřela stůl, do půlnoci zbývala hodina. Měla zkaženou náladu, ale držela se, nechtěla být „jako jeho bývalá“. Půl hodiny před půlnocí vběhla do bytu banda opilých lidí, polovinu ani neznala. Tolik hned ožil, posadil všechny ke stolu a pitka pokračovala. Olinku ani nepředstavil, nikdo si jí nevšímal – popíjeli, bavili se mezi sebou a vtipkovali. Když připomněla, že za dvě minuty je půlnoc a chtěla rozlít šampaňské, hosté se na ni podívali, jako by tam byla navíc. – A kdo to je? – zahuhlala jedna opilá slečna. – To je sousedka do postele, – chechtal se Tolik a ostatní se smáli s ním. Jedli jídlo, které nachystala Olinka, a přitom si z ní utahovali. O půlnoci se posmívali její naivitě a chválili Tolika, jak chytrý tah udělal, že si našel „služtičku zadarmo“. Tolik se nesmál míň – seděl, jedl jídlo, co koupila a uvařila ona, a „otíral si o ni boty“. Olinka tiše odešla z pokoje, sbalila si věci a vrátila se k rodičům. Horší Silvestr nikdy nezažila. „Já tě varovala,“ řekla máma, zatímco táta jen úlevně vydechl. Olinka si vyplakala všechno a sundala si růžové brýle. Za týden, když Tolkovi došly peníze, objevil se u nich a s ledovým klidem se zeptal: – A proč jsi odešla? Jsi uražená? – a když viděl, že nemá zájem se udobřit, přešel do útoku: – To je fakt super, že ty si válíš šunky u mamky s taťkou a mě v lednici visí myš! Začínáš být jako moje bývalá! Olinka byla v šoku z takové drzosti. Tolikrát si už v hlavě připravovala, co mu poví, ale teď stála a nevěděla, co říct. Jediné, na co se zmohla, bylo poslat ho hodně vulgárně pryč a prásknout mu dveřmi před nosem. A tak Olinčin nový život začal přesně s novým rokem.

Olga celý den připravovala oslavu Silvestra uklízela, vařila, chystala stůl. Byl to její první Nový rok, který netrávila s rodiči, ale se svým milovaným. Už třetí měsíc bydlela s Karlem v jeho bytě na pražském sídlišti. Byl o patnáct let starší, rozvedený, platil alimenty a občas si rád přihnul Ale tohle všechno se zdálo nepodstatné, když ho milovala.

Nikdo nechápal, čím si ji Karel získal: nebyl ani hezký, spíš naopak ošklivý, s protivnou povahou, lakomý k nevydržení a o penězích se u něj dalo akorát snít. Když už měl nějaké koruny, utratil je výhradně pro sebe. A právě do tohohle Karla se Olina zamilovala.

Celé ty tři měsíce doufala, že Karel časem ocení, jaká je klidná a pečlivá žena, a snad ji bude chtít mít za manželku. Často říkal: Musíme si spolu nejdřív zkusit žít. Chci vědět, jaká jsi hospodyně. Ať nedopadnu zas jako s bývalou. O té nikdy moc nemluvil, její minulost zůstala záhadou.

Olina se proto snažila ze všech sil: nevyčítala mu pitky s kamarády, starala se o domácnost, prala, uklízela, nakupovala za své peníze hlavně aby si Karel nemyslel, že je vypočítavá. Dokonce i silvestrovský stůl připravila za své, navíc mu k tomu pořídila nový mobil jako dárek.

Zatímco se Olina starala o sváteční atmosféru, Karel se chystal vlastní cestou: zašel do hospody se svými kumpány. Dorazil domů rozjařený a oznámil, že na Silvestra přijde několik jeho přátel které Olina nikdy v životě neviděla. Půlhodinu před půlnocí se do bytu nahrnula hlučná a opilá společnost Olina mlčela, bylo jí smutno, ale rozhodla se, že neudělá scénu, nebude jako ta jeho bývalá.

Karel všechny usadil ke stolu, o Olinu se ale nikdo nezajímal. Nejenže jí ani nepředstavil, ale hosté ji zcela přehlíželi. Když připomněla, že za dvě minuty je půlnoc a měla by se nachystat sklenka sektu, jedna z žen se na ni unaveně otočila:
A kdo je tohle?
Moje sousedka na posteli, zachechtal se Karel, jeho kamarádi se přidali a smáli se jí.

Jedli jídlo, co připravila, přitom ji zesměšňovali. O půlnoci se bavili její naivitou a chválili Karla, jak chytil zadarmo kuchařku a uklízečku. Karel se k nim nijak nezastal, ale smál se spolu s nimi. Při jídle, které koupila a uvařila Olina, si utíral ruce o její obětavost.

Olina tiše odešla, sbalila si věci a vrátila se domů k rodičům. Tak odporný Silvestr ještě nezažila. Maminka jen povzdechla: Já jsem tě varovala, Olinko, táta si úlevně oddechl a Olina si v slzách konečně sundala růžové brýle.

Po týdnu, když Karlovi došly peníze, se u ní objevil a dělal, jako by se nic nestalo:
Ty ses urazila, nebo co? a když viděl, že s ním nechce mluvit, spustil: Tys to teda vychytala. Sama si válíš šunky u mamky a mě doma straší hlad, v lednici se houpá jen myšák! Začínáš být stejná jako moje ex!

Taková drzost Olenu zaskočila. Celou dobu si v duchu připravovala, co mu jednou řekne, ale teď jen stála a nezmohla se na slovo. Jediné, na co se zmohla, bylo vykázat ho z bytu a zabouchnout za ním dveře.

A tak pro Olinu letošní Nový rok znamenal opravdu nový začátek. Pochopila, že skutečná láska nemá být o sebeobětování a pokořování, ale o úctě a radosti ze společného života. A někdy ty nejlepší dny začínají právě tehdy, když se odvážíme zavřít dveře za tím starým.