Ondřej se oženil s Lenkou naschvál své bývalé lásce. Chtěl jí dokázat, že ho její rozchod vůbec nerozložil.
On a Kateřina spolu chodili skoro dva roky. Ondřej ji miloval tak, až ztrácel hlavu: byl by ji nosil na rukou a převrátil kvůli ní svět. Byl přesvědčený, že to směřuje ke svatbě. Jen ho zraňovalo, když Kateřina mávla rukou:
Proč bychom se teď měli brát? Školu ještě nemám hotovou a tvůj podnik je sotva nad vodou. Auto ti sotva jede, byt nám nepatří. Olina je sice moje nejlepší kamarádka, ale žít s ní v kuchyni ráno co ráno mě fakt neláká. Kdybys ten dům neprodal, mohli jsme tam bydlet
To Ondřeje trochu bolelo. Ale měla pravdu: bydlel se sestrou v malém bytě po rodičích a s firmou teprve začínal. Kdo mohl vědět, že povede rodinný obchod dřív, než stihne dostudovat? Ondřej se snažil, aby podnik přežil, a k tomu ještě doháněl školu.
Dům s Olgou prodali společně. Dostali za něj dost na to, aby zaplatili dluhy, investovali do zboží a ještě nějaká rezerva zbyla. Olga byla na škole třetím rokem, on končil magistru. Oba byli v těžké situaci. Prodat dům se zdálo jako jediné možné řešení, jak zachránit podnik.
Zatímco Kateřina žila v pohodlí u rodičů, Ondřej už dávno přestal věřit na pohádková zítřka. Postaví se životu čelem. Brzy bude mít všechno dům, nové auto, klid. Jen vytrvat.
Nic nenasvědčovalo katastrofě. Čekal na Kateřinu před kinem v Olomouci, těšil se na film. Řekla, ať pro ni nejede, že dorazí sama. Překvapilo ho to hromadnou dopravou Kateřina opovrhovala. Vyhlížel ji z tramvaje a ona přijela luxusním autem.
Promiň, dál spolu nemůžeme být. Vdávám se, řekla chladně, podala mu do ruky knížku a bez dalšího slova nasedla zpátky do auta.
Ondřej dlouho stál jako opařený. Co se mohlo za tři dny změnit?
Olina pochopila vše z jeho výrazu:
Už víš?
Ondřej mlčky kývl.
Našla si bohatého frajera. Vdává se pětadvacátého. Mě zvala za svědkyni, odmítla jsem. Je falešná Olga se rozbrečela z lítosti nad bratrem.
Klid, hladil ji Ondřej po vlasech, jako když byla malá. Ať se má dobře, my se budeme mít líp.
Skoro celý den se zamkl v pokoji. Olga klepala a prosila:
Aspoň se najíst přijď, upekla jsem lívance
Večer vyšel s planoucíma očima:
Sbal se, řekl rozhodně Olze.
Co chceš vyvádět?
Ožením se s první dívkou, která na to kývne, řekl suše.
To nemůžeš! chytala se Olga za hlavu. Nehraj si nejen se svým životem
Ale Ondřej byl odhodlaný.
Nepůjdeš se mnou, půjdu sám.
V parku bylo plno lidí. První dívka na jeho nabídku ukázala na čelo, další mu málem vynadala, ale třetí, která se mu upřeně zadívala do očí, odkývla.
Jak se jmenuješ? zeptal se jí.
Lenka, odpověděla klidně.
Ondřej ji okamžitě pozval i s Olgou do kavárny na oslavu zásnub.
U stolu bylo ticho a napětí. Olina nevěděla, co říkat, Ondřejovi v hlavě kmitaly myšlenky na pomstu. Už věděl: jeho svatba bude také pětadvacátého.
Asi k tomu máte vážný důvod, když žádáte neznámou o ruku, prolomila mlčení Lenka. Pokud je to celé omyl, řekněte, nic se neděje.
Ne. Slíbila jste. Zítra jdem podat žádost a pak k vašim rodičům.
Ondřej se usmál:
Pro začátek si tykejme!
Celý měsíc před svatbou se vídali denně, povídali si, zkoumali jeden druhého.
Vysvětlíš mi to někdy? zkusila jednou Lenka.
Každý máme svá tajemství, uhýbal Ondřej.
Hlavně ať nám to nezničí život.
A proč jsi vlastně kývla?
Přišlo mi to jako v pohádce, kde princezně vyberou ženicha. A pak žijí šťastně až do smrti. Tak jsem si chtěla ověřit, jestli je to pravda.
Ani pro Lenku nebyl život pohádkový. Láska skončila zlomeným srdcem i ztrátou pár úspor. Ale aspoň rozpoznala špatné typy. Hledala spolehlivého a schopného chlapa. Ondřej jí imponoval. Kdyby byl na lavičce v parku s kamarády, neohlédla by se, ale to, jak se staral o sestru, rozhodlo.
A co jsi vlastně za princeznu? ptal se Ondřej zamyšleně, Popelka, Libuše, nebo žába Oslava?
Polib mě a uvidíš, zasmála se Lenka.
Žádné polibky ale nebyly Ondřej zařídil celou svatbu sám. Lenka jen vybírala z jeho návrhů, dokonce i šaty a závoj šel koupit s ní osobně.
Budeš nejkrásnější, opakoval stále.
Ve svatební síni v Prostějově se potkali s Kateřinou a jejím ženichem. Ondřej nasadil strojený úsměv:
Gratuluju, políbil Kateřinu na tvář. Buď šťastná se svým doktorem peněz!
Nehraj divadlo, odsekla rozrušená Kateřina.
Kateřina letmo přejela pohledem Lenku vysoká, nádherná, elegantní dívka s klidem a noblesou. Kateřina se vedle ní ztrácela. Trpěla žárlivostí, štěstí necítila, jen vnitřní prázdnotu. Čekala něco jiného
Ondřej se vrátil k Lence:
Všechno v pořádku, zaznělo falešně.
Pořád se můžeme vrátit, šeptla Lenka.
Ne. Dohrajeme to do konce.
Až když si svou ženu bral, pohlédl do jejích smutných očí a pochopil, co udělal.
Udělám tě šťastnou, vydechl Ondřej, a věřil tomu.
Tak začal jejich všední život. Olga a Lenka si rychle padly do oka, doplňovaly se. Zbrklá Olga se díky Lence naučila mírnit, Lenka zas vedla domácnost a tiše řídila všechno kolem.
Jako šikovná a vzdělaná ekonomka měla Lenka hned ve všem pořádek. Během půl roku otevřeli druhou prodejnu a později začali i stavební firma nejen prodávali stavebniny, ale také dělali rekonstrukce. Zisky vyrostly několikanásobně.
Lenka byla opravdu moudrá: uměla zařídit vše tak, aby Ondřej věřil, že nápady jsou jeho. Žít s ní znamenalo klid a jistotu. Jenže Ondřej stále vzpomínal na Kateřinu. Chybělo mu to bláznivé opojení, které zažíval s ní. Každý den mu připadal stejný. Rutina, říkal si, bažina, která mě dusí. Nemiluju ji, a to je celé.
Díky Lence firma dál rostla a začali stavět i rodinné domy. První byl pro sebe.
Čím víc se dařilo, tím častěji se Ondřej v myšlenkách vracel ke Kateřině: Viděla by, v čem dnes jezdím, v čem bydlím! To není dům, to je vila. A stále silněji cítil: A co kdyby
Lenka na něm viděla nespokojenost. Snažila se být milovaná, ale srdci, zvlášť cizímu, se nedá poručit. Ne všechny pohádky končí šťastně, smutnila, ale doufala dál vždyť její jméno znamená právě to.
Olga si bratrova trápení také všímala:
Ztratíš víc, než získáš, řekla, když ho přistihla u Kateřiny na profilu na internetu.
Nestarej se, odsekl Ondřej.
Olga mu věnovala temný pohled:
Jsi blázen. Lenka tě opravdu miluje, a ty si hraješ!
Ještě aby mi radily malé holky, rozčiloval se Ondřej. Přesto ho to táhlo k ex. Nakonec jí napsal.
Kateřina si stěžovala, že manželství nevyšlo. Manžel ji vykopl bez koruny, školu nedodělala, nemá práci, bydlí v pronájmu v Brně, k rodičům se nevrátila.
Ondřej několik dní váhal: Jet, nejet? Pak ale Lenka musela na týden k nemocné babičce na vesnici a on se rozhodl.
Cítil se jako za starých časů: dojížděl do Brna, srdce mu bušilo, vymýšlel, co řekne a kam ji pozve.
Realita byla krutá.
Ty jsi fešák! objala ho Kateřina kolem krku.
Praštil ho do nosu pach nemytého těla. Ucukl:
Dívají se na nás lidi
A mně je to fuk! zasmála se hlučně.
Krátká sukně, laciný make-up, laciná kolínská vedle Lenky byla absolutně bez šance. A ona taková byla vždycky jak jsem to mohl nevidět? trápil se, zatímco ji sledoval s pivem v ruce.
Dej mi peníze a já se odvděčím, říkala vykonstruovaně.
Ondřej už nevěděl, jak se jí zbavit.
Promiň, mám práci, zvedl se od stolu.
Uvidíme se ještě?
Nemyslím, zavolal číšníka. Prosím, účet.
Já bych ještě seděla začala knourat Kateřina.
Nech slečnu odpočinout na tohle, položil větší bankovku na tác.
Číšník porozuměl a přikývl.
Domů jel jako pominutý.
Fakt jsem blbec, nadával si Ondřej Olinka má pravdu. Proč jsem to dělal? Nebo
Vždyť jsem nikdy Lenku neoslovil Leničko. Přitom není bližšího člověka! Rezko zabrzdil, uvědomil si, co udělal. Pět minut seděl a přehrával poslední roky. Viděl jasně před očima Lenkinu tvář, ty její modré oči s třpytem, její úsměv, jak mu rozcuchává vlasy
Slíbil jsem jí štěstí, ozvalo se v něm. Rozhlédl se, nastartoval a po dvaceti kilometrech zamířil na venkovskou cestu.
Týden je dlouho. Já bez tebe nevydržím ani dva dny, řekl, když mu Lenka vyběhla naproti z babiččina domku.
Jsi blázen, usmívala se mezi slzičkami.
Leničko, moje milovaná zašeptal jí do ucha Ondřej a štěstí je oba opilo až do dna.
