Lidka vystoupila z tramvaje na pražském Smíchově, vítr ji štípal do tváří, ale srdce jí bušilo napětím. Rychle vykročila coolými uličkami, sníh křupal pod botami. Dnes měl být pro její maminku a malou sestřičku Martinku překvapením o svém příjezdu na Silvestra neřekla nikomu ani slovo. Uchopila klíč schovaný pod květináčem, rozhlédla se a zabořila se do známé vůně domu svého dětství. Jakmile zaklepala, dveře se rozlétly a v nich se objevila drobná, rozesmátá Martinka.
Den zmizel v přívalu radosti, smíchu, aromatu bramborového salátu a zurčení vody z kuchyně. Lidka se s Martinkou pustily do přípravy chlebíčků, zatímco maminka míchala zapečené vepřové maso po česku, Lidčino nejoblíbenější. Napětí v místnosti doslova jiskřilo.
Já to asi tušila, zahlásila maminka a utřela si ruce do utěrky, včera jsem koupila dvoje vajíčka. A říkala jsem si co když přijedeš, a ještě k tomu ne sama? Ty se pořád s nikým nevídáš? Po Igorovi žádný nový chlap?
Lidka se zamračila a hned rukou zavlnila. Ne, mami, nechte toho
V tom jí v kapse zavibroval mobil. Kukla na displej a skoro se posadila na zem takovou měla trému.
Večer předtím seděla doma nad notebookem, ponořená do čísel, hranatá záda ji bolela od hodin strávených uzavíráním roční uzávěrky.
Pomyslela si: Bože, Silvestr miluju ten čas, ale zároveň ho nesnáším, hlavně kvůli těm kontrolám a přepočtům. Ale jestli komise zítra nic nenajde, mám od 2. ledna klid až do 12.! Po tomhle měsíci jsem vyřízená!
Poslední řádky, poslední kontrola, zítra už má vše odzvoněno. Hlavou jí běželo: Zajít koupit mámě šátek, Martince jsem už mobil vzala před týdnem. Lístek do rychlíku na Moravu měla koupený už dávno čistě pro jistotu Kdyžtak ho prodám, kdyby mě šéf nepustil, přemítala, když si brala spodní lehátko v kupé.
V noci měla zvláštní sen: v zasněženém českém lese potkala holčičku s knihou, sama a tichá. Ztratila ses? zeptala se jí.
Holčička zvedla oči: Ne, já jsem se zatím jen nenašla. Vstaň, nebo zmeškáš šanci na svou budoucnost potkáš ji dnes večer. A šup, odběr, máš uzávěrku!
Lidka se probudila s leknutím, letmý pohled na budík ji probral ještě víc. Proboha! Skoro jsem zaspala, dneska by se mi to ale vůbec nehodilo!
Během čtvrthodinky už stála u dveří, šup svetr, šup kabát, kabelka na rameno a běžela, kafe chtěla vypít až v práci. Autobus na městský úřad měl volno, Lidka si s úlevou sedla a rozhlédla se po cestujících. Vtom, přímo na druhé straně autobusu, zahlédla dívku z jejího snu! Mrkla na ni potutelně, ale v tu chvíli ji odstrčil mladý muž s batohem. Lidka se na něj přísně podívala jeho batoh málem shodil Lidčinu tašku. Když znovu otočila hlavu, dívka už nikde nebyla.
To jsou mi halucinace, to bude vyčerpáním, popadla dech a zavrtěla hlavou.
Práce byla v plném proudu, kancelář hučela, Lidka v zavalena formuláři zapomněla na čas. Kolem oběda hlásil šéf Radek: Výborně, paní Vodičková uzávěrka odvedená, připomínek nemáme. Zvedl palec a mrkl na ni. Zastavte se za mnou.
Vánoční příplatky, jak jsem slíbil a máte volno, šťastný Nový rok!
Děkuju moc, pane řediteli, krásné svátky i vám!
Za prémii Lidka mamince koupila vlněný šátek, Martince vybrala modrou halenku a v rychlosti v potravinách ještě sýry, vanilkové rohlíčky a lahev Bohemky.
V 19:30 už bojovala s kufrem v úzké uličce rychlíku. Nešikovně zakopla o batoh u svého kupé a natáhla se na zem.
Do očí se jí hrnuly slzy. Najednou ji někdo něžně zvedl ze země.
Promiňte, to je moje vina, měl jsem ten ruksak uklidit hned!
Jeho hlas byl teplý, s úsměvem plným porozumění.
Nic se neděje, nestalo se mi nic, zčervenala Lidka až po uši.
Z bleskového představování vyplynulo, že mladík se jmenuje Kryštof, je z Ostravy a jede do Prahy pracovně. A navíc mají stejné kupé, pojedou spolu! Lidka mu dala kufr pod lehátko, sedla si a koutkem oka si ho prohlížela.
V hlavě jí zasvištěla věta ze snu: večer potkáš svou budoucnost.
To snad není možné to by mi vůbec nevadilo!
Kryštof se usmál, podal jí termohrnek s teplým čajem a nabídl štrůdl od maminky k zakousnutí.
Za chvíli do jejich kupé vstoupila paní Alena s vnukem Kubíkem. Vlak rozjížděl silvestrovský večer, Lidka s Kryštofem stáli opření o okénko, dívali se na zářící města, která za noci projížděli, a pomalu se jejich rozhovor rozvíjel.
Nechtěla byste mi dát telefon? nadhodil Kryštof s nesmělým úsměvem.
Klidně, opáčila Lidka.
Se smíchem se bavili o životních náhodách.
Víš, je to zvláštní, mám pocit, jako bychom se znali léta. S tebou mi tu cesta utíká hrozně rychle.
Snad za to může vlak… ušklíbla se Lidka, ale koutky rtů jí cukaly, jako by byla zamilovaná už napořád.
Vlak dorazil na Brno hlavní nádraží krátce po desáté dopoledne. Rozloučili se u taxíku, Kryštof jí s pokývnutím popřál nezapomenutelné svátky.
A doufám, že tu svou pravou opravdu brzy najdeš, mrknul na ni.
To samé přeju tobě, třeba hned dnes v noci, vrátila slova Lidka.
Rozloučili se s úsměvem, ona zamávala, ale v srdci ji píchlo. Pootevřela dveře bytu, pořád nesměle doufala, že je tenhle Silvestr nebude jako všechny předchozí.
Martinka ji téměř srazila na kolena radostným výskotem. Maminka je objala obě, smála se a hned rozkládala nákup na stůl.
Věděla jsem to, stejně jsem tušila, že přijedeš.
Mami, začala Lidka, ten šátek je pro tebe. Za tvoje laskavé srdce.
Chvíle byla napjatá i veselá. Pak znovu zapípal mobil Kryštof.
Ahoj, nestihl jsem se vrátit domů. Kromě tebe tu nikoho neznám. Nechceš mě pozvat na váš silvestrovský večer? Samotnému mi není moc do smíchu…
Lidka se podívala na mámu a viděla v jejích očích pobavení.
Co bys řekla na jednoho hosta navíc? Jede tu kvůli práci, nemá kam jít…
Aspoň rozšíří naše holčičí spiknutí, klidně ho pozvi.
Lidka šťastně zadala adresu a přikývla sestřičce.
Někdy, když člověk poslouchá své sny, přijde štěstí ve chvíli, kdy ho vůbec nečeká a Lidka toho večera zjistila, že její osud už je dávno na cestě…
