JEDINÁ LÁSKA
V den pohřbu své ženy František neprojevil ani špetku emocí.
Vidíš to, říkala jsem ti, že on Janu nikdy nemiloval, šeptala sousedce Tomášová.
Buď zticha. Stejně už na tom nesejde. Děti zůstaly polosiroty a s takovým tátou
Vsaď se, že si vezme Marcelu, ujišťovala Tomášová svou kamarádku Lídu.
Marcela? Co by z toho měla? Pro Frantu byla vždycky jeho stará láska Gábina. Zapomněla jsi, jak spolu pobíhali po seníku? Marcela do toho nepůjde. Má rodinu, a už ho navíc pustila z hlavy.
Opravdu?
Jistě. Marcelin manžel je v práci uznávaný, proč by brala Frantu s jeho děckama? Je to praktická ženská. Zato Gábina to má doma těžké s Mirkem. Vsadím se, že ti dva se zase zamotají dohromady, trvala na svém Lída.
Janu pohřbili. Děti se drží pevně za ruce.
Michal a Pavlína právě slavili osmé narozeniny. Pro Františka byl sňatek s Janou velkou záhadou. Lásku cítila ona, ale jestli ji oplácel, to nevěděla, stejně jako ostatní ze vsi.
Povídalo se, že Jana otěhotněla a Franta si ji musel vzít. První dcera Verunka přišla na svět sedmiměsíční, dlouho nežila, a po ní se děti několik let nedařily.
František pořád chodil zamračený, nemluvný. Lidi mu na vsi přezdívali Vlk samotář. Radši mlčel a o vřelosti nemohla být řeč. Ví to všichni, hlavně Jana.
Ale Bůh se nad ní nakonec smiloval. Tolik se modlila, a pak jí nebe dalo rovnou dvojčata.
Pavlína a Michal. Michal povahou po matce laskavý, citlivý. Zato Pavlína typická otcova krev. Zavřená do sebe, slovo z ní člověk nedostane, duši má jako truhlu s tisíci zámky. A právě s tátou měla nejbližší vztah, asi právě proto, že jsou tak stejní.
Když Franta v kůlně cosi řezal nebo hobloval, Pavlína mu pomáhala, naslouchala mu. On ji učil, povídal o životě.
Michal zase byl ve všem při matce tu zametl podlahu, tu nanosil vodu, i když byl maličký, pomáhal jak mohl. Jana své děti milovala, ale Pavlínu nikdy pořádně nepochopila. Zato na Michala byla přímo připoutaná.
Když Jana na smrtleži prosila Michala:
Synku, brzo odejdu. Zůstaneš hlavní. Dávej pozor na sestru, neubližuj jí, musíš ji chránit. Jsi kluk, je to tvoje povinnost. Ona je holka, je slabší, potřebuje tě.
A táta? zeptal se Michal.
Co? nechápala Jana.
Bude nás chránit táta?
Nevím, uvidíš.
Tak neumírej, mami, co si bez tebe počneme? brečel Michal.
Kéž by to záleželo jen na mně, řekla smutně Jana. Ráno už nebyla mezi živými.
František tiše seděl u její postele, držel její ruku. Ani slza, ani slovo. Jen najednou vypadal menší a šedivější.
A tak to bylo.
Život se pomalu vrací do všedních kolejí. Pavlína si na svá bedra nese povinnosti domácí paní. Snaží se vařit, uklízet chalupu, ale ještě je malá. Pomáhá jí Františkova sestra Natálie, učí ji vše okolo domácnosti.
Jednou se Pavlína Natálie ptá:
Teti, myslíš, že si teď táta najde novou ženu?
Kdo ví, děvčátko, do hlavy mu nevidím. Sám mi sotva něco řekne.
Natálie má své děti a manžela Vaška. Její rodina drží pevně pohromadě.
A kdyby náhodou, vezmeš si nás k sobě? vyzvídá Pavlína.
Ani na to nemysli. Tvůj táta vás má rád a nenechá vás nikomu, ujistí ji Natálie.
Mezitím se po vsi roznesly drby, že stará láska Františka a Gábiny opět ožila.
Gábina se snad zbláznila, zase něco má s Frantou a na svou rodinu kašle, klepala Tomášová u obchodu.
Hloupá ženská, ta Gábina, přitakávaly ostatní, dokud je nerozehnal předseda družstva, pan Marek.
To máte pořád stejný. Drbete, ale nevidíte druhým do duše, zastal se Františka.
Pravda je, že František a Gábina kdysi tvořili vášnivý pár jako vystřižené z románu. Jenže Franta musel na delší čas do Moravského Slovácka pomáhat družstvu se setím. Byl pryč dva měsíce. Mezitím se Gábina dala dohromady s Mirkem Vavrou.
Když se Franta vrátil a dozvěděl se to, Mirek schytal ránu a Gábina už s Frantou nepromluvila.
Gábina si vzala Mirka. Ten pil a toulal se po jiných, doma Gábina plakala, že nedokázala udržet chlapa jako byl Franta ten byl sice mlčenlivý, ale nikdy by ji nezradil.
Až tehdy se začalo po vsi říkat, že František je čím dál víc zadobře s Janou. Jana rozkvetla, vesničané na ni nemohli spustit oči.
Láska dělá s lidmi divy, šeptali si.
Jana už dlouho Frantu milovala, jen to tajila.
Nakonec se dali dohromady a vzali se.
Svatba byla skromná. Frantovi z rodiny zůstala jen Natálie, Janě už jen stará matka. Ta zůstala do smrti sama, byla krásná, veselá, ale muži ji zklamali. Jana nebyla po ní, svou vnitřní silou se lišila. Za život matky ji ve vsi litovali, hlavně když šla za Frantu.
Ten ji přece nemiluje, celý život se bude trápit, mluvily sousedky.
Ale jaké bylo překvapení, že Franta byl Janě poctivě věrný. A v takové vsi se nic dlouho neutají. Žili spolu patnáct let, a nikdy mezi nimi nebyl spor. Všichni už byli klidní, až přišla Janina nemoc. Byla to nemoc nevyléčitelná.
Když Franta šel jednou domů z práce, dostihla ho Gábina.
Franto, můžu se na hodinku zastavit? Upekla jsem dětem koláče.
Ne, Gábi, děkuji, Natka už včera natáhla plnou mísu.
Ale to je z lásky, Franto.
No, moje sestra taky.
Franto, pojď dnes večer k mlýnu, prosím.
A proč?
Zapomněl jsi už na to všechno, co bylo mezi námi?
To už dávno zarostlo travou. Já mám rád své děti. Měl jsem rád i Janu.
Ale tu už nevrátíš, povzdechla Gábina.
Ale láska jen tak neumírá, odpověděl František.
Ty jsi ji stejně nemiloval. Vzal sis ji z trucu.
Běž domů, Gábi.
František přidal do kroku a šel domů, kde ho čekaly děti.
Gábina zůstala stát sama na ulici.
Utekly roky. Děti povyrostly. Teta Natálie je stále navštěvuje, ale už dávno ví, že její bratr je jedinečný v lásce.
Pavli, slyšela jsem, že chodíš s Gríšou Dvořákem, povídá Natálie hned ve dveřích své neteři.
No, a co? odpoví dospívající Pavlína. To je ale krasavice, pomyslí si Natálie.
Jen tak se ptám. Dejte si pozor.
Proč?
Vždyť víš.
Teto, já ho miluju na celý život.
Teď ti to tak připadá.
Nepřipadá. Jsem si jistá.
Ty možná. A Gríša?
Když mě zklame, už nikdy nikoho nebudu milovat.
Tomu věřím, řekla Natálie.
Večer čekali Michal a Pavlína otce.
Dneska přijde pozdě, říká Michal.
Vždyť je pátek.
No a?
Vždyť chodí každou středu, pátek a o víkendu za mámou na hřbitov.
Jak to víš? uchechtne Michal.
Jsi trdlo, že nepoznáš tátu od srdce.
Vydali se potají na hřbitov. Pavlína vedla bráchu zahradami.
Koukej, šeptne a ukáže na shrbenou postavu otce.
Michal naslouchá. Slyší otce, jak tiše rozmlouvá:
Jano, tak to je. Brzy nám Pavka půjde z domu. Věno už pro ni mám, s Natkou jsme nachystali. No, žijeme, jak to jde. Odpusť mi, že jsem ti za života tolik neřekl slovy, co jsem měl. Já nikdy moc nemluvil, ale srdce mluvilo pořád
František se zvedl a zamířil k bráně hřbitova.
Pavlína se podívala na Michala. Bráška měl v očích slzy.
