Hele, víš co se mi stalo minulý víkend? Pozval jsem své staré spolužáky z gymplu k sobě domů, do toho nového bytu za Prahou, co jsem si konečně pořídil. Byl jsem z toho fakt natěšený, protože mi to trvalo deset let dřiny žádné dovolené, pořád stejný starý Favorit, spoření každou kačku… ale konečně jsem to dal dohromady.
Připravil jsem klobásky na gril, koupil Plzeň, která jim vždycky chutnala. No a čekal jsem, že budou mít radost se mnou, ale když dorazili, byla tam nějaká divná nálada, úplně hustá atmosféra. Procházeli jsme byt a nepadlo ani jedno gratulace, pěkný!. Místo toho se ozývalo:
Ty jo, to je celkem dost z ruky, co tu budeš dělat, až budeš potřebovat něco ve městě?
Tady ten balkón, no… do bazénu si tu asi neskočíš, co? U nás máme na zahradě klidně dvě lehátka. (poznámka jeho barák je na hypotéku, platí za něj majlant, ne jeho)
Hele, co když tě ve firmě propustí? Tady to vypadá na pěkně mastnou hypotéku, kámo.
Najedli se, vypili pivo a zmizeli celkem brzy. Když jsem za nimi zavřel dveře, padla na mě hrozná prázdnota. Úplně mě to sežralo a měl jsem skoro pocit, že se mám stydět, že jsem něco dokázal.
Další den jsem to vyprávěl tátovi. Ten se tomu jenom usmál a povídá mi takovou věc, která mi fakt otevřela oči: Hele, Karle, když dáš do kýblu pár raků, nikdy žádný nevyleze ven jakmile se nějaký pokusí dostat nahoru, ostatní ho tahají zase dolů.
A tehdy mi to došlo. Moji kámoši nejsou špatní lidé. Ale když já někam postoupím, jim to připomíná, že oni ustrnuli na místě. Můj nový domov neberou jako inspiraci, ale jako takové zrcadlo, které jim ukazuje, že zůstali stát.
Za týden na to přijela Bára známe se jenom dva roky z práce. Její účet vypadá třikrát líp než můj, peněz má dvakrát tolik, ale když přišla, byla upřímně nadšená a objala mě. Hele, Karle, jsi borec! Paráda. Jak jsi to celé vymyslel? Musíš mi ukázat, jak jsi to zvládl!
Tam nebyla žádná žárlivost, žádné srovnávání. Jenom upřímná radost a inspirace.
Víš, co je na tom celé nejdrsnější? Dávej pozor na lidi, kteří netleskají, když se ti něco povede. Jsou tací, co tě mají rádi, ale jenom dokud jsi na stejné úrovni jako oni. Jakmile začneš růst a posuneš se dál, ztratíš některé přátele. To je prostě daň za úspěch.
Nesmíš mít výčitky. Neztratil jsi přátele jenom ses zbavil břemene. Zůstaň s těmi, kteří mají radost z tvých úspěchů a kteří mají tolik svýho světla, že je tvůj úspěch nezastiňuje.
