O tom, že Petr přijede, to už dávno věděl celý Vinoř. Holky se připravovaly, natáčely si culíky a lakovaly nehty jak o život. Jenže Maruška, ta naše tichá sirotek, si říkala: Nač mi jsou tyhlety dívčí triky? Beztak jsem jak jsem. A světe, div se, on se do ní ten Petr hned zabouchnul jak by mu někdo vrazil knedlík do krku.
Všichni v dědině Marušce záviděli, že klofla takovýho frajera. Sotva Petr vlezl poprvé na návsi, sotva stihl pozdravit starostu, holky už z něj měly mokrý dlaně. Vysoký, široký v ramenou, obličej jak z titulní strany časopisu, ještě k tomu Pražák, vystudovaný bůhvíkde v zahraničí. Rodiče pěkně založení podnikatelská krev. A děda Karel? No to vám byla persona, ten táhl kdysi celý školní sbor samé premianty z dětí udělal, teď už čeká jen na vnoučata a přehání, jak jsou šikovná.
O tom, že Petr přijede, klepalo celé Vinoř už týden. Holky si lakovaly vlasy, Malvína dokonce vytáhla natáčky po babičce. Ale Maruška? Nač jí to bude, stejně je co je, a hotovo. A právě v tom byla celá její kouzlo Petr skončil hned v jejím kurníku a zůstal tam.
Kolik se ostatní děvčata snažila k sobě ho přitáhnout, bylo zbytečné jako tančit polku s hrochem. Po prázdninách ji Petr hned odvezl do Prahy. Děda Karel jen povídá: Holka to neměla v životě lehký, aby sis ji vážil. Petr slíbil, že jo.
Praha samý blázinec a ruch. Maruška tak nějak doufala, že Petr zůstane ten pozorný a milý kluk. Ale ono všechno nabralo jiný směr. Při přípravách na svatbu ještě to vypadalo slibně, ale pak, co uplynul medový měsíc, změnil se kluk, jako by mu někdo vyměnil hard disk. Najednou se svojí ženou skoro styděl ukazovat, a tchyně, paní Jarmila, mluvila s Maruškou přes zatnuté zuby a povýšeně jak výčepní v zapadlém bufetu.
Polívka nikdy nebyla dostatečně česká, košile špatně vyžehlená, podlaha vytřená prý moc mokrým hadrem. Maruška se tím trápila, ale co s tím, když všichni bydleli v jednom bytě na Černém Mostě? Práci si najít taky nezvládla Petr to zatrhl rázně:
Kolik bys jako chtěla vydělat s tou svojí zaprášenou maturitou? Zůstaň doma, Maruško!
A tak seděla. Když otěhotněla, Petr byl v sedmém nebi, chvíli to vypadalo, že bude zase líp tchýně najednou vynechala narážky, dokonce hubovala syna, aby byl k Marušce milý. Jenže pak přišla rána Maruška o dítě přišla. A pak už bylo všechno šejdrem.
Ty seš k ničemu, holko, rozumu moc nemáš a zdraví už vůbec ne, povzdechla Jarmila, akorát ten váš obličejíček za to stojí, ale co z něj.
Petr dělal, že slyší, ale tvářil se, že mluví o sousedovic koze.
Když Maruška otěhotněla podruhé, Petr mi už radost netajil. Raději by prý šel běhat do Stromovky, než si hladit manželčino vyrostlé bříško. Péče a něžnosti vyvanuly jak letní déšť v červenci. Spali odděleně, Petr domů chodil až večer, když už Maruška dávno spala.
Plakala po nocích do polštáře, kdepak se schovat rodiče nikde, sama by svému dítěti takový úděl nedopřála. Dělala, že nic se neděje hlavně, aby aspoň rodina vydržela.
Do porodnice ji nikdo neodvezl Petr už týden nepřišel domů. Maruška zavolala sanitku, porodila sama a domů se bála jít. Na ulici před vchodem auto ověšené balónky. Marušce se rozzářily oči: Že by přece? Jenže Petr nikde. Jen Jarmila navoněná s kyticí a děda Karel v obleku.
Děkuju, holčičko, takový poklad mezi pravnoučaty nemám, radoval se děda, podívej na ni, lepší než knedlíky s povidly!
Jarmila si vnučku prohlížela, ani dechem na ni nemohla přestat koukat. Doma už byl stůl pokrytý svátečně a na tácu oblíbený Maruščin koláč.
Věřila bys tomu, že mám takového lotra za syna? utrousila Jarmila, holku tady i s miminem nechal, sám někde za bukem randí. Ale vydržíme bez něj. Já ho klidně z bytu odhlásím, ať si hledá pelíšek jinde, tady už se pro něj místo nenajde. Ještě by vám tu svedl nějakou novou madam.
Jak ji pojmenujeme? zapřemítal děda Co třeba Anežka, po tvojí mamince?
Maruška se rozbrečela, už dlouho tak neplakala. Jarmila ji poplácala po vlasech.
Nic si z toho nedělej, vypadáš jako kočka mateřství ti sluší. A ten náš Petr na to přišel pozdě, jeho škoda.
Jedeme na vesnici, tam nám bude líp!
No jasně, přidal se děda vychováme naši Anežku spolu.
***
Za dva roky po návratu do Vinoře si Marušku začal dvoriť Honza, jednoduchý chasník. Před Petrem by pro něj Maruška ani rohožku nevyprala, ale teď už věděla, že nejlepší chlap je ten, který má srdce a nehoní se za parádu.
Vezmi si mě, kde takového ještě najdeš? Znáš mě odmala. A co kdyby se Petr vrátil?
Maruška ho nenechala domluvit.
On se nevrátí. A stejně už ho dávno nemiluji.
No tak hurá! zaradoval se děda. Jdeme chystat veselku.
***
Na svatbu přijela Jarmila v celé své slávě.
Jak se máš k Marušce? sykla hned na Honzu. Z práce šla pěšky, doma bordel, Anežka má sukni zmačkanou.
A vy jste kdo? vyklouzl Honzovi.
Tchyně!
Bývalá, upřesnil Honza.
No dost, zasmála se Maruška, tchyně je stejně na furt.
Promiňte, já jen starosti brblala Jarmila, bojím se, že mě k Anežce už nikdy nepustíte.
Přijeďte kdykoli, mrknul Honza, ale rodinu už budeme řídit sami.
Maruška se na Honzu podívala s pýchou: Tenhle mě bude chránit, ten mě nenechá padnout, pomyslela si v duchu a spokojeně se usmála.
