Protože jsem to byla já, kdo opustil rodinu kvůli jinému muži a způsobila jsem rozpad manželství, Tomáš měl za to, že jsem mu povinna nějak vynahradit zlomené srdce. Nedovolil mi vzít si syna, a syn sám chtěl zůstat s otcem, ne se mnou. I když mě to bolelo, nemohla jsem ho přemluvit ani ho odvést násilím. Dohodli jsme se rychle nechali mě odejít a já na oplátku pravidelně Tomášovi se synem posílala peníze jednou nebo dvakrát měsíčně. Můj bývalý muž v té době pracoval a měl příjem, ale když zjistil, že mám celkem dost peněz a že nový partner, Petr, navíc přispívá z vlastního, aby synovi nic nechybělo, přestal pracovat a začal žít jen z našich peněz.
Jak syn vyrůstal, tatínek ho rozmazloval jídlo z restaurací, dovoloval mu nechodit do školy, kdykoli se mu zachtělo, jezdili na drahé dovolené a pořídili si domů nejnovější elektrospotřebiče. Časem se u syna vytvořil patřičně povýšený postoj a setkával se se mnou stále méně. Ať jsem mu pořídila nebo udělala cokoli, tatínek to udělal lépe i když všechno platil z mých peněz. Klukovi bylo jedenáct, když ani na chvíli nenapadlo, jak to, že má tatínek tolik peněz, když je pořád doma.
Můj současný manžel Petr mi navrhl, že možná posílám až moc peněz. Navíc jsme začali přemýšlet o budoucnosti syna a studiu rozhodli jsme se, že je lepší si na to šetřit stranou, než aby Tomáš všechno rozházel za hlouposti. O svém rozhodnutí jsem osobně řekla bývalému muži že je načase, aby sám zařídil domácnost, já že teď budu spořit na synovu budoucnost. Tomáš mi začal nadávat, jaká jsem hrozná matka a jakou jsem byla manželkou a ještě mi pohrozil, že mě zažaluje a donutí mě platit výživné, protože prý jsem mu nikdy nic neposlala.
Kontaktovala jsem právníky a ti mě ujistili, ať se nebojím jeho vyhrůžek, že na to nemá nárok, protože už několik let nepracuje a žije jen z mých peněz. Přesto mám pocit, že já jsem ta, kdo přichází zkrátka. Můj syn mě teď nemůže ani vystát, myslí si, že nechci pomoct jeho tátovi.
