Tak když jste tak chytrá, tak mi to přeložte! zasmál se ředitel a hodil uklízečce smlouvu na stůl. Za týden už si balí krabici s věcmi.
Kristýna sledovala rozmazanou stopu od podrážky na právě vytřeném linoleu. V ústech jí zůstal známý pach sava a levného mýdla. Je jí třicet dva a posledních pět let života jí utíká mezi kbelíky, hadry a nekonečnými patry schodišť.
Hej, Daňková, usnula jste tam? hlas ředitele továrny Elektrosvit, Tomáše Vacka, projede chodbou jako rána hromu. Za deset minut přijedou Němci do zasedačky. Nechci tam ani smítko!
Kristýna se narovnává bez slova. Už je dávno zvyklá být neviditelná. Nikdo ve fabrice netuší, že pod modrým pracovním pláštěm je člověk, co kdysi četl Goetha v originále a připravoval se na kariéru mezinárodní právničky. Život jí spadl na hlavu: mámin infarkt, vozík, složenky za rehabilitaci, které jí sežraly byt i sny. Její němčina se dávno vytratila z každodennosti a život se smrskl na rozpisy směn.
V zasedačce je dusno. Na vyleštěném stole, který Kristýna před chvílí drhla, leží kožená složka. Horní list je hustě popsán drobným písmem cizí řeči, kterou neslyšela roky.
Vertrag über die Übertragung von Anteilen písmena se jí v hlavě skládají ve významy. Přestane dýchat, sleduje řádky. Není to obyčejná smlouva. Je to ortel nad továrnou. Tomáš Vacek šikovně vyvádí majetek, nechá investorům prázdnou skořápku a zaměstnancům dluhy na mzdách.
Tak co, Daňková, našla jste známá písmena? vchází Vacek, samolibě si rovná kravatu. V závěsu za ním jde hlavní inženýr Petr Šimůnek.
Kristýna nestačí uhnout. Zdvihne hlavu a v očích jí na okamžik probleskne ta hrdost, o které si myslela, že dávno umřela.
Tady máte chybu, pane řediteli. V bodě dvanáct. Němci při první prodlevě s platbou přebírají kontrolu. Podepisujete vlastní ortel, za měsíc vás vyhodí.
Vacek ztuhne, tvář mu potemní. Podívá se na Šimůnka a v tichu zasedačky jeho smích ještě víc bolí.
Slyšíš, Petře? Už nemáme uklízečku, ale expertku na mezinárodní právo! Podívej se na ni! Plášť sama špína a ona udílí rady!
Přistoupí těsně k ní, cítí z něj drahý parfém a koňak.
Tak to teda přeložte, když jste tak chytrá! chechtá se a hodí jí smlouvu přímo na stůl.
Ať to mám zítra do osmi na stole, česky, s vašimi úpravami. Když ne, odevzdáte věci a můžete si žebrat na ulici. Vaše maminka taky dlouho nevydrží jen na polívce!
Šimůnek sklopí zrak. Kristýna tiše bere složku. Je těžká. Stejně jako její život.
Doma tu noc nespí. Sedí v kuchyni pod slabou lampou. Maminka na vedlejší posteli tiše vzdychá ve spánku. Před Kristýnou leží smlouva a starý slovník z práv.
Pracuje jako posedlá. Každou větu, každý právní chyták rozplete do detailu. Vidí, jak Vacek nepodrazil jen sám sebe, ale hlavně stovky lidí v halách. Skryl ve výkazech mrtvé úvěry.
Ráno nebere do ruky mop. Oblékne si jediné šaty, které si uchovala přísné černé, schované pro krizové chvíle.
V osm přesně vchází k Vackovi do kanceláře.
Tady je překlad, pane Vacku. A moje rada: tohle nepodepisujte. Je tam paragraf o osobní odpovědnosti celým vaším majetkem.
Vacek si dokumenty ani neprohlédne. Líně vyfoukne kouř z drahé cigarety.
Jděte vytírat, paní konzultantko. Nevyhodil jsem vás jenom proto, že zítra nebude mít kdo leštit schody.
Druhý den přijde delegace. Šéfuje jí pan Schneider chlap s kamennou tváří. Jednání je za zavřenými dveřmi, ale Kristýna, která mezitím vytírá lišty na chodbě, slyší, jak Vackův hlas stoupá do pisklavých výšek.
V jednom okamžiku se dveře rozletí. Schneider má v ruce její noční poznámky.
Wer hat das geschrieben? ptá se v sále. Kdo to napsal?
Oficiální tlumočník, mladík, ztrácí hlavu. Vacek vyletí za Němcem, celý zpocený a vytočený.
To je nesmysl, pane Schneider! To snad psala uklízečka Hned ji vyhodím!
Schneider ho zastaví gestem a jde rovnou ke Kristýně, která drží v ruce hadr.
Vy? ptá se lámanou češtinou.
Ano, odpoví plynně německy Kristýna. A na vašem místě bych prověřila přílohu čtyři dluhy tam nesedí s realitou.
Vacek cukne, tvář se mu zkřiví. Napřáhne se, jako by ji chtěl udeřit, ale Schneider mu chytí ruku.
Dost, řekne stroze Němec. Tušili jsme, že nás chtějí podvést. Ale vaše právní rozbory potvrdily nejhorší obavy. Pane Vacku, naši právníci už připravují žalobu. Nejen že přicházíte o zakázku. Přicházíte o všechno.
Pohlédne Kristýně na rozpraskané ruce.
Potřebujeme někoho, kdo zná fabriku zevnitř a rozumí našim zákonům. Dočasnou správu převezmeme my. Přijmete místo s námi? Potřebujeme poctivý právní audit.
Kristýna se podívá na Vacka. Drží se zárubně, v očích panika.
Souhlasím, řekne tiše Kristýna.
Za týden. V ředitelské kanceláři je klid. Kristýna sedí u stejného stolu, na který jí Vacek házel smlouvu. Na sobě má nový kostým, koupený z první zálohy.
Někdo zaklepe. Je to Petr Šimůnek, hlavní inženýr.
Kristýno… Pavlová, zarazí se, přišel Vacek pro věci. Ochranka ho nechce pustit bez vašeho svolení.
Kristýna vyjde na chodbu. Tomáš Vacek stojí u výtahu s krabicí. Uvnitř figurky, zarámovaný diplom a načatá koňaková lahev. Vypadá o deset let starší, sešlý kabát visí na těle.
Podívá se na ni. Není v něm zloba, jen rezignace.
Tak jste to přeložila Jste spokojená?
Chtěla jsem jen, aby továrna běžela, pane Vacku. Aby lidi dostali výplatu, ne vy bonusy z jejich práce.
Kývne na ochranku. Ta ustoupí. Vacek vstoupí do výtahu, dveře se pomalu zavřou. Oddělují ho od světa, kterému vládl.
Kristýna se vrátí do kanceláře. Z okna sleduje dvůr. U vchodu stojí nová uklízečka, mladá holka v modrém plášti. Nesměle myje mramorovou podlahu.
Kristýna cítí, jak v ní praská letité napětí a tělo se jí zhroutí do židle. Není to vítězství ve válce. Je to prostě návrat k sobě.
Vytáhne telefon a volá domů.
Mami? Tady Kristýna. Všechno je v pořádku. Zítra přijde paní doktorka, opravdová, z centra. Neměj strach. Už nemusíme šetřit na lécích.
Položí a podívá se na stoh papírů před sebou. Práce je hodně. Ale konečně to je práce, která má smysl žít.
