Říkal jsem si, že ho možná vrátím zpátky do pěstounské péče. Teta totiž řekla, že jsme to udělali příliš rychle, protože jsme nevěděli, že se narodí další dítě. A já nejsem jejich
Maruška stála u sporáku a smažila palačinky. Za chvíli měl přijít manžel z práce a celá rodina se posadí k večeři.
Divné, že Slávek dnes tak tiše pobíhá ve své pokoji? Obvykle, když Maruška připravuje jeho oblíbené palačinky, chlapeček se otáčí k ní, dívá se jí do očí a prosí:
Mami, ještě jeden palačinku?
Maruška mu ho podá, Slávek už vypadá, že má plné bříško, ale brzy přijde zase, a s úsměvem roztaženým po každém záhybu, říká:
Mamáčko, ještě jednou?
Maruška tuší, že Slávek už je nasycený, jen chce pořád znovu slyšet to teplé, úžasně krásné slovo maminka. Dříve si často odložila obracečku a palačinky, vzala syna na náruč; ještě nebyl moc těžký, Slávek má teprve pět let. Říkala: No tak, synku, pojďme přivítat tatínka z práce?
A Slávek radostně odpovídal:
Ano, mami, půjdeme ho přivítat! v jeho očích se lesklo nadšení, ještě neznal taková slova, předtím neměl maminku ani tatínka, a teď je má.
Teď má Slávek vlastní pokoj a vlastní postel. Na stěně visí sportovní hrazda s houpačkami tatínek mu to koupil! Kromě toho má spoustu autíček, robota, stavebnici a dalších hraček, a vše je jen jeho, Slávka, a nikoho jiného. Večer mu Maruška čte pohádky, hladí ho po hlavě a říká, že ho miluje. Slávek se už téměř naplnil touto láskou a téměř zapomněl, co bylo dříve.
Maruška chtěla zavolat syna, ale chlapec najednou zatřásl v bříšku.
Maruška položila ruku a dívka se zase zatřásla.
Bože, Maruška se denně modlí za ten nečekaný dar, ať je všechno v pořádku. Už vymysleli jméno pro dcerku, Mikuláš řekl: ať je Bára. Manželovu babičku nazývali Katerína.
Lidé říkali, že Maruška nemůže mít vlastní děti a že ona s Mikulášem si Slávku vzali v pěstounské péči, a že za rok bude další už brzy se narodí malá holčička!
Maruška zabloudila v myšlenkách a málem zapomněla obrátit palačinku. Zavolala syna:
Slávku, synku, pojď rychle, proč jsi dnes tak tichý?
Ale opět ticho, neslyší ho?
Maruška vypnula sporák a šla k dětskému pokojíku.
Divné, i světlo v pokoji je vypnuté, kde je Slávek?
Najednou v pokoji zaslechl šramot. Maruška rozsvítila světlom a uviděla Slávka, sedí na pohovce v bundě a čepici. V ruce drží batoh, plný jeho oblíbených autíček.
Co tu sedíš ve tmě? zeptala se překvapeně Maruška a s úsměvem pokračovala Tak vstávej, svlékej se, co to máš v plánu? Chystáš se na výlet? Pojď, dej si své oblíbené palačinky se zakysanou smetanou a slazeným kondenzovaným mlékem, pojď, Slávku, co tě tak drží?
Slávek se ale ani neusmál, díval se pevně do jedné tečky dospělýma očima, a pak najednou zeptal:
Můžu si vzít tyhle hračky s sebou? Protože autíčka nebudou potřebná?
Co to říkáš, Slávku, co se děje? Kam jdeš? řekla Maruška, a její ruce jen padly. Není špatná matka? Nebo Slávek nepozná její lásku? Možná mu závidí, že brzy přijde sestra? Překvapivé, protože včera byl tak šťastný.
No, vrátíte mě zpátky do pěstounské péče? Teta řekla, že jste spěchali, vzali mě, protože jste nevěděli, že se narodí dítě. A já nejsem jejich
Slávekovy oči byly mokré, sotva se udržel a díval se stranou.
Slávku, synku, co to? Jaká teta? a najednou si Maruška vzpomněla, jak nedávno potkala sousedku. Skutečně začala mluvit, že díky Bohu se brzy narodí její dítě, a pak se podívala na Slávka a řekla: Spěchali jste, Maruško, spěchali!
Maruška však věřila, že Slávek ještě nic nepochopil. Rozloučila se s nevyzpytatelnou sousedkou a nepřidala se k hádce. A Slávek, jak se ukázalo, vše pochopil.
Pak si uvědomil, že je cizinec, jak bude sám?
Maruška ho rychle obejmula, on nejprve odtlačil, pak se sklapl a brečel.
Synku, ne, nic tomu nerozumíš, ta teta nic neví, my s tatínkem tě moc milujeme a nikoho ti neoddam!
Odbrala mu čepici i bundu a oba, objati, dlouho seděli tiše na pohovce.
Když se narodila Bára, Slávek s tatínkem zůstali doma sami, pak odjeli k mamince a malé sestřičce.
Slávek byl nervózní, že se mu sestra nemusí líbit.
A když ji spatřil byla tak malá, usmál se a řekl:
Mami, kam ji pošleš, takhle malou, bez staršího bratra? Naučím ji hrát si s autíčky, budeme mít spolu radost!
Teď Slávek nesepne sestru, čeká, až vyroste, a rodiče Bářu přestěhují do jeho pokoje.
A zatím je na mamince první pomocník
Jednoho večera ji Maruška znovu zavolala:
Synku, Slávku, sbalila jsem Baru, pojďme rychle přivítat tatínka z práce.
Slávek už byl oblečený a stojí v chodbě připravený: Mami, podržím dveře, vyjdi s kočárkem!
Skočili výtahem dolů, vyšli a najednou do vstupní haly vstoupila ta samá paní.
Slávek pevněji sevřel Maruškinu ruku, jako by se chtěl zachránit.
Synku, jsi už velký, pomoz tetičce, zavolej výtah, vidíš, že má těžké tašky.
Dobře, maminko! řekl hrdě, svolal výtah a běžel za maminkou.
Zítra jsou volno a celá rodina půjde do parku. Škoda, že Bára je ještě malá, ale brzy vyroste a budou spolu jezdit na atrakcích. Slávek jako starší bratr pevně bude držet sestru, když se bude bát. Přeci jsou brat a sestra navždy!
Prosím, dejte like a napište své názory do komentářů!
