Jednou se stará paní, říkejme jí paní Božena Novotná, rozhodla udělat správný skutek. Prohrabala celý svůj panelákový byt v Praze, vyhrabala všechny věci, co už jí jen tiše ležely v koutě a strašily ji při každém úklidu. Krásné halenky, šaty, klobouky, sukně samé poklady, co už ale jen zabíraly místo a praštily do očí vždycky, když se uklízelo. Božena si řekla: Odnesu to všechno do kostela svatého Mikuláše, třeba se to někomu hodí. Bezdomovci, uprchlíci, nebo i paní od vedle, co chodí občas pro levné rohlíky.
Všechno pečlivě zabalila do obří igelitky z Kauflandu a postavila ji hrdě do rohu. Myslela, že zítra to vynese, než půjde do lékárny pro pilulky na tlak. Pak ulehne do postele (trochu zadýchaně) a usne jak špalek.
A teď se podržte měla neuvěřitelný sen!
Zdálo se jí, že duše se oddělila od těla a ona s nadhledem sleduje svůj byt, kde je až na podezřele jasné světlo všechno při starém. Její dušička skáče od radosti, jak nikdy necítila.
V tom vidí samu sebe, jak stojí uprostřed obýváku s tou pytlovinou v ruce, připravenou na dobrou věc. A před ní stojí holčička, celá česká, copatá, jak vystřižená z obrázku Josefa Lady.
Co to máte v té tašce, paní? zeptá se.
Božena se na ni zašklebí (v tom snu vypadá asi o třicet let mladší) a povídá: To jen staré věci, co už mě jen otravují. Chci je dát těm, kdo je opravdu potřebujou. Zítra to odnesu do kostela.
Holčička křivě houkne: Vy jste hodná. Ale ta taška no, vypadá jak kdybyste ji tahala ze skládky. Nestačilo by to trošku přeprat, než to ponesete?
No jo, no jo, jasně, hned to udělám, vrtí hlavou paní Božena.
Holčička se usměje jak duch, zamává copánkem a šup, je v tahu.
Najednou se paní Novotná vzbudí. Vyhlédne z postele, trochu zaskočeně, a hlavou jí běží: To byl teda sen… Anděl, nebo co?
Zamrká na tašku a začne ji rozvrat, všechno vyhází na podlahu s tím, že teda když je potřeba to přeprat, tak to přeprá. Jo, zní to možná trochu bláznivě, a určitě si řeknete, že babča je na stará kolena pověrčivá. Ale já říkám no, kdo ví?
A teď pojďme k sousedům o patro výš.
V rodině Kovářů se narodil druhý kluk. Jo, druhej, žádný prvorozený zázrak. Rodiče české pověrečné klasy pozvali celou rodinu, sousedy, a i paní z přízemí, aby oslavili tu radost. No, sešlo se jich jak na posvícení. Každý něco přinesl, pokochal se, dali dárečky. Ale pusinkování a rozplývání nad děckem bylo zakázané. Prý to nosí smůlu! Tak se vzali za slovo a začaly šarády:
Fuj, ten je ale ošklivej, vážně! No potěš! Ani se mi na něj nechce dívat!
A takhle mluvili jeden po druhém, mávli rukou a šli dál. Rodiče si oddychli jak po audienci u prezidenta a všichni šťastně zamířili do kuchyně na chlebíčky.
Jen starší bráška, Tomášek, to celé z povzdálí sledoval s vyvalenýma očima. Došlo mu: Když je ten brácha tak hnusnej a nikdo ho nechce, nač ho tu máme? A než byste řekli švestkový knedlík, popadl mimino, vyhopsal na balkon a s ledovým klidem pustil bráchu dolů jako když hází starej míč.
V tu chvíli ztuhla i káva v hrnečku. Až by se dalo řvát: Je po dítěti! Jenže Bůh (nebo kdo má službu nad českými paneláky) měl zrovna pohotovost.
Jak to dopadlo? Stará Božena Novotná právě dovedla prát tašku, vytáhla ji na šňůru za okno, aby uschla, když tu… Zhora spadne cosi ne kočka, ale, prosím, novorozenec! A přímo do jejího nově vypraného igelitového vaku!
Když u Kovářů zpozorovali až nepřirozené ticho, bylo už pozdě. Vběhli do pokojíčku Tomášek postává na balkoně, mimino ta tam. Rodiče spustili poplach a ptají se, kde má bráchu: No co, vždyť je škaredej a k ničemu. Tak jsem ho vyhodil.
Máma téměř omdlela, táta se hned hrnul ven. Díky Pánu Bohu našli malého v náruči staré paní Boženy, která ho právě vyklepávala z tašky.
A koho rodiče objímali a děkovali? No, babku, koho jiného! Nikdo si nevzpomněl poděkovat Bohu jen Božena si v duchu řekla, že zázraky nepadají z nebe jen tak. A že kdyby nesnila o tašce, možná by se mimino válelo někde u popelnic.
Čím to, že lidi všechno svedou na štěstí, a Bohu už napíšou akorát doporučený dopis na Vánoce? Přemýšlela jsem nad tím nejednou. Nabízí se různé důvody, ale jedno vám povím na mou duši: Já na náhody moc nevěřím. Děkuju hlavně Bohu protože obyčejné štěstí, to v Česku není nikdy jen tak.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
