Dárek pro dceru Ludmilu k jejím osmnáctým narozeninám, drobná tetování motýla na zápěstí, se stal překvapivě výbušným tématem v celé rodině. Sen mladé dívky o vlastním tetování rozvířil ve snovém světě domácnosti pražského paneláku neobvyklé vlny, a babička Věra se trápila, jak by mohla své vnučce pomoci zbavit se téhle nákazy. Přátelé Ludmily navzájem šířili šeptané obavy, že by tečka inkoustu na kůži mohla vést k vyloučení z Masarykovy univerzity, uzavřít jí dveře do prestižních zaměstnání nebo snad zabránit tomu najít si toho pravého, ideálního partnera s dlouhým příjmením a rodokmenem.
Babička Věra si neodpustila výčitky vůči rodičům Ludmily, že dovolili dívce takto rozhodnout o svém těle. Věřila, že měli svoji dceru vést přísněji a kroutila hlavou nad tím, že se s ní o salonu na Letné neporadili, než tam společně vyrazili. Ludmilini rodiče si však mysleli, že malý, barevný obrázek není nic špatného. V jejich očích byla Ludmila dospělá, vždyť jí bylo právě osmnáct a prahla po splnění dávného snu. Byli na ni pyšní, protože se jí dařilo ve škole a cítili, že si zaslouží něco malého jen pro sebe.
Věra ale patřila ke generaci, která měla tetování spojené s trestanci a rváči z dob dávno minulých, a nemohla přijmout myšlenku, že by taková věc měla být ozdobou její vnučky. Rodiče Ludmily se jí pokoušeli vysvětlit, že časy se proměnily, že tetování je dnes pro mladé lidi v Brně a Praze součástí sebevyjádření, znakem vlastní cesty, nikoli známkou kriminálnické minulosti. Ve vzduchu panelového pokoje tančila konfrontace starého a nového – diskuze mezi generacemi jako plíživé mlhy na Vltavě rozostřovaly kontury běžných jistot.
Na konci večerního rodinného snu byli rodiče spokojení, že jejich dcera je s dárkem šťastná, a babička Věra seděla u okna s hrnkem čaje a pozorovala lampy u Národního divadla, snažíc se nějak přijmout, že doba se zkrátka mění. Zůstala tu ale otázka, visící ve vzduchu jako opar nad Hradčany: Měli rodiče Ludmily zasáhnout a zabránit jejímu rozhodnutí? Odpověď v tom mlžném snu byla neuchopitelná každá generace vnímala hranice svobody, tradic i sounáležitosti jinak. Pro někoho by rodičovská autorita významně převážila zákonitosti dospělosti, pro jiného byla hranice jasná osmnáct svíček znamená možnost vlastní volby, i když se obraz života na kůži nemusí líbit každému.
