Martine, co je to? přísně zeptala Jitka, držíc v rukou košili. Co je to za růžovou skvrnu? Něčí rtěnka? Tak? To jsi zase zůstal dlouho v práci
Jitko, co to povídáš? unaveně odpověděl muži, když balil pracovní věci. Jsem z noční služby. Jaká rtěnka? V oddělení máme jen jednu sestru, babičku Nadi. No, opravdu Jsem vyčerpaný.
Jitka si otřela rty, vyhrkla košili a šla do koupelny. Martin těžce povzdechl.
Už to je přes šest měsíců, co Jitka a Martin spolu. Zdálo se, že je v jejich životě všechno perfektní, jen jedna věc Jitka byla velice žárlivá. Vždycky nacházela příčiny i tam, kde se zdály být.
No, podívej, sténala Jitka. Přesně mě podvádí. Podívej se na to.
Dala košili sestře a zkřížila ruce. Byla zcela rozrušená.
Květoslava, Jitčina sestra, se podívala na košili, očichala skvrnu a rozesmála se.
Co se směješ? zlobila se Jitka.
To je skvrna od ovocného džemu.
Jitka okamžitě švihla košili ze sestry a očichala ji. Překvapení v její tváři se mísilo s zmatkem.
Musíš se uklidnit. Nedokážu pochopit, odkud máš takovou podivnou podezřívavost.
Jitka usedla naproti sestře.
My jsme se jen začali vídat. Vytáhla jsem ho z předchozího vztahu, přiznala, odvracejíc pohled. Víš, on podvedl svou bývalou se mnou. A já Zpočátku mi připadalo, že ode mě odejde, ale pak jsem pochopila, že ne Odejde. A jak! A
To není důvod k řešení podvodu. Nauč se důvěřovat.
Důvěřuji, namítla Jitka. Jen stále bojím se, že ho ztratím.
Květoslava pokrčila rameny, nevěděla, co říct.
Kde jsi byl? zeptala se Jitka, ruce přikřížené na prsou. První hodina noci.
Martin unaveně povzdechl.
Jitko, sama jsi mě pustila, abych si trochu odpočinul s kamarády. Dívali jsme se na fotbal. Trochu se posadili, odpočinuli. Co je špatně?
Petr je už dlouho doma, volala jsem Evě. Kde jsi byl poslední dvě hodiny?
Petr odjel dřív, protože sliboval manželce, a já jsem zůstával se Šimonem. Jitko, uklidni se. Jdu spát.
Martin vešel do ložnice a lehl si. Chtěl zapomenout, odvrátit se od jejích chronických žárlivostí. Aby mu bylo lehce na duši, jako dříve. Ale Jitka to opět pokazila, jak vždy.
Jitka vyšla z obchodu a šla ke svému domu. Po telefonu nic nepozorovala. Náhodně se podívala bokem a zakřičela. Za rohem ulice stála blondýna, kterou Martin objímal a šťastně vyprávěl.
Jitčiny oči se zahalily temnotou, hodila tašku s potravinami a vyběhla k muži. Chytila ho za ruku a odtáhla stranou.
Věděla jsem to! zakřičela. Věděla jsem, že mě podvádíš. Jsi bezcitný. Celou tu dobu mě klamal. Ne! přikývla hlavou. Můj hned! Jsi podvodník!
Martin zamračil pohled, ruce sevřel v hněvu, oči se dívaly vinou na blondýnu, která nic nepochopila.
Jitko
Neodváž se se mnou mluvit. Vím, co řekneš. Nechci slyšet žádná nesmyslná vysvětlení.
To je moje sestra. Dvojčata, přerušil ho Martin.
Co? Jitka zamrzla.
Dcera tety Hany. Znáš ji. A Věra je moje sestra, vyrostli jsme spolu. Lepší bude, když půjdeš domů. Tam si povíme.
Jitka se poddala a odešla, zanechávajíc jen stručné promiň.
Domů se Martin vrátil pozdě. Byl silně rozzlobený. Rty měl stažené tak těsně, že se zdálo, že jsou pryč, a oči se nechtěly podívat na Jitku.
Martine
Už mě nebaví, přiznal. Nedokážu pochopit, odkud máš tak silnou žárlivost. Každý den od začátku našeho vztahu slyším jen výtky. V tvých očích je neustálá podezřívavost. Žárlíš na pacienty, sestry, lékaře. Na každého lampářského sloupu. Už to přesahuje všechny meze A Jsem opravdu vyčerpaný.
Martine! křičela Jitka. Chceš se se mnou rozejít? Prosím tě Miluji tě! Odpusť mi, prosím. Nevím, co se mnou dělá, ale slibuji, že se to už nebude opakovat. Prosím
Jitka se prakticky přitulila k muži, chytla ho za ruce a dívala se mu do očí. Martinovi bylo líto dívky, opravdu ji miloval a dokonce ukončil vztah, který trval přes pět let, jen kvůli ní. Nikdy si nepředstavoval, že by se mohl takto rozhodnout, ale Jitka ho do srdce pronikla. A teď Teď ho požíraly pochybnosti zevnitř.
Miluji tě, zašeptal, sevřením ruky a pohledem. Ale všechno, co děláš, je šílené. Nemůžu tak dál žít
Už nebudu, vzlykla Jitka. Nikdy. Jen zůstaň se mnou. Nechápeš, že bez tebe nebudu.
Martin vydechl a přitáhl dívku k sobě. Nemohl ji opustit, i po tom, co udělala.
Několik měsíců byl jejich vztah v pořádku, Jitka neprojevovala žárlivost alespoň ne veřejně a on si užíval společnosti dívky, nechodil brzy do práce a zůstával co nejdéle doma.
Přišla podzim a zvýšil se počet pacientů. Martin už nemohl přijít dříve, byl strašně unavený, tak večeral doma a šel spát.
Jitka opět začala podezírat. Zpočátku se snažila mu věřit, neptat se, proč jeho košile voní cizími parfémy. V jejich oddělení převážně pracovaly starší ženy, těžko se na něco mohlo podívat. Ale s každým dnem se podezření zvětšovalo, sledovala ho, kontrolovala košile, snažila se něco zjistit.
Jednou po práci Martin hned šel do sprchy. Tentokrát strávil v ní málo času, chtěl co nejdříve ležet v posteli. Téměř tiše otevřel dveře a uviděl, jak Jitka něco rychle listuje v jeho telefonu.
Jitko Co děláš?
Dívka se zachvěla a hned odhodila telefon.
To nic. Jen jsem musela zavolat.
Martin zamířil na její telefon v růžovém obalu ležící na posteli.
A svůj nevybalil?
Je vybitý.
Obrazovka Kláry zazářila, někdo napsal.
Opravdu? Zcela vybitý? Tak to už i podvádíš. zmateně napřáhl obočí Martin. Možná mám o tobě ještě něco zjistit? Co?
Promiň, sklonila hlavu dívka.
A našla jsi, co hledala? Místo Marple řekl rozladěně Martin, příliš rozčilený.
Jitka pokrčila rameny.
Martin tiše šel k šatníku a začal balit věci. Jitka vstal z postele a chytla se za Martinovu ruku.
Prosím tě: ne! Nepotřebuji to. Už to nebudu. Věřím ti Martine!
Ne, Jitko, poprvé jsem ti odpustil, podruhé už nechtěním šlápnout na hřebík. Už mě to nebaví. Chci prostě žít. Klidně. Důvěřovat a vědět, že mi důvěřují. A to není život
Po půl hodině Martin sbalil všechny věci pod Jitčinu rozčarovanou tvář. Seděla na posteli, sevřená kolena rukama.
Miluji tě. Opravdu. Ale už dál nemůžu. A ty? Nic se nezměníš.
Martin opustil pronajatý byt a šel k rodičům. Opravdu byl vyčerpán.
Nedůvěra vždy rozdrtí vztah, ať je jakýkoli. Pak člověk soudit sám sebe. Možná Jitka cítila, že jednou Martin ji zradí, jako zradil bývalou. Ale ona ho sama vybrala. Vybrala si takového muže. Bez důvěry nemůže být láska, přátelství ani žádné spojení. To je její největší chyba.
