Potkala jsem jednoho kluka na oslavě narozenin kamarádky. Ukázalo se, že to byl známý jejího přítele. Zdálo se, že jsme si padli do oka, tak mě pozval ven.
Když jsme se potkali, řekl mi, že musíme zajít do supermarketu pro nějaké jídlo, a že pak půjdeme spolu k jednomu jeho kamarádovi domů. Venku byla ledová mlha a nenavrhl nic jiného, třeba kavárnu nebo kino, tak jsem nakonec přikývla.
Řekl, že vezmeme pizzu a pár dalších drobností. Vešli jsme do Tesca, vzali vozík a šli uličkami jak v nějakém podivném snu. On do vozíku najednou nahází drahý koňak, balíček dobrých klobás, eidam, ananas…
Trochu mě to překvapilo, sama jsem přihodila jen mandarinky a sušenky, protože jsem měla u sebe sotva nějaké koruny. Čekala jsem rande, ne nákup v Makru pro celou partu.
Pomyslela jsem si, že je asi štědrý frajer a neřešila to.
U pokladny bylo před námi pět lidí. Najednou vstal, odstoupil od vozíku a povídá: Hned se vrátím. Nechápala jsem, co to znamená. Přišla řada na mě, ze svého košíku jsem si vzala mandarinky a sušenky, zaplatila je a zbytek vrátila zpátky na pás.
Vycházím už přes skleněné dveře a vidím ho, jak stojí u východu, čeká mě jako přízrak v mlze. Vzal mi tašku, v ruce nic těžkého necítil a divně na mě kouká: kde je ten zbytek?
Ukázala jsem mu zpátky na obchod, odkud jsme vyšli. Zakřičel za mnou něco o tom, že jsem lakomá, že jsem prý mohla všechno zaplatit a že jsem mu zkazila večer…
Všechno kolem vypadalo najednou neskutečně, jako bych místo supermarketu šla starou Prahou, kde mandarinky plavou v řece a klobásy rostou na stromech. A já šla domů s hlavou zamotanou ve vánku, přemýšlejíc, jestli jsem někde nezapomněla další díl snu.
