Nelíbí se ti, že chci mít vlastní rodinu? Utekl jsem od vás, začal jsem si budovat svůj život, a vy zase přijedete a všechno je při starém.
Iveto, tak se tím tolik netrap! Vím, že pro tebe jako městskou dívku bude na vesnici složitější, ale zvládneme to. Budu ti pomáhat! přesvědčuje ji Tomáš. Všechno znám, zvládnu to sám. Jen buď se mnou!
Iveta je zmatená.
Proč jsem se musela zamilovat zrovna do vesnického kluka? A navíc jak! Až se mi z toho podlamují kolena!
Je jí už dvacet osm a má úspěšnou kariéru, zatímco třicetiletý Tomáš má spoustu příbuzných a vlastní dům na vesnici kousek od Plzně.
Seznámili se v plzeňském parku, kam Tomáš náhodně zabloudil, když jeho maminka byla na nákupech, a Iveta tam šla s kamarádkami.
Vyměnili si čísla a začali si psát. Tomáš se snažil být pozorný, jezdil za ní do města, byl galantní, otevřený a upřímný Iveta tomu nemohla odolat.
Na rozdíl od ostatních mužů, které znala, byl skutečně upřímný, laskavý, dobrosrdečný.
Pak ji Tomáš požádal o ruku a ona souhlasila.
Tak co, dcero? Zkus to. Tomáš je pracovitý, hodný, sám ze vsi. kývla její máma. Když to nevyjde, vždycky se můžeš vrátit domů do města.
Iveta nemá co ztratit. Pracovat může na dálku, firma to teď umožňuje. Navíc jí není osmnáct, roky utíkají, a na vesnici prý bývá čistý vzduch. Jenom
Tomáši, v jaké roli tam vlastně pojedu? ptá se Iveta.
Jako moje snoubenka. Za rok uděláme svatbu a pojedeme na dovolenou. Do té doby na to ušetřím, abys nemusela řešit peníze. Tomáš se náhle zardí.
Vím, že jsi zvyklá na vyšší standard.
Všechno je vlastně v pořádku, a přece je Iveta mírně nervózní. Sama neví proč, a proto se rozhodne zkusím to!
Bere si týdenní dovolenou, bere kufry a zavírá svoji malou dvoupokojovou plzeňskou byt, na který dřela celé roky. Sedá do svého auta a vyráží za Tomášem na vesnici.
První večer na vesnici se jí líbí.
Je léto, vedro, a tak společně zalévají záhonek, připravují večeři, a všechno jde hezky od ruky.
Miláčku, dnes přijedou moji rodiče! hlásí Tomáš v pátek večer, když se vrací z práce.
Proč? znejistí Iveta.
Chtějí tě poznat a pomoct nám s domem. A mimochodem, s nimi přijede i bratr s manželkou. Tomáš pochoduje nervózně po pokoji.
Na dlouho? zeptá se Iveta obavám v hlase.
Doufám, že ne. Neměj starosti, zvládneme to spolu. dívá se na ni povzbudivě Tomáš.
To Ivetu ještě víc znejistí.
Neboj, Iveto. Ber to jako zkoušku. Když tě to tu nebude bavit, můžeš se vždycky vrátit. Hlavně že máš kam! říká její máma s úsměvem. Dělej, co je tobě pohodlné. Oni si zvyknou. Nebo ne. To už je Tomášův problém.
No vážně, proč bych se měla bát? Nejsem přece jeho manželka! Snad mě nesežerou uklidní se Iveta.
Právě dokončuje prostírání, když slyší zvuk přijíždějící Škody.
Jsou tady! vejde do kuchyně Tomáš.
Oba vyjdou hostům naproti.
No ahoj, snoubenko! veliká žena v krémových šatech, s krátkými tmavými vlasy a hustými řasami, se usměje na Ivetu a pevně obejme syna.
Stejný velký chlap se shledá se synem a kývne Ivetě na pozdrav.
Vysoký mladík veselým tónem vtipkuje, když se představuje budoucí švagrové. Jeho žena, mladá plavovláska, pohlédne na Ivetu s mírnou nevolí a už jde k autu pro zavazadla.
Co na ni tak koukáš? Pojď mi pomoct! okřikne manžela a míří pro tašky dozadu do kufru.
Iveta všechny pozve ke stolu, doufajíc, že se uvolní atmosféra. Vařit totiž umí!
Tady jste se opravdu snažili, holka! pochválí paní Marie Tomášová.
Pan Petr Tomáš schvaluje s pokývnutím.
A co to je? Kuřecí? To není jídlo! rejpe do jídla blondýnka Lucie. Taková moderna, a pak se tím člověk má dusit!
Ale no tak, je to výborné! zamračí se Vladimír na svoji manželku.
Tobě je jedno, co jíš, hlavně že se najíš! ucedí Lucie a teatrálně odloží vidličku.
Tomáš se smutně podívá na Ivetu.
Lucie, trochu respektu! Vidím, že hodně závidíš. Iveta se snažila, zastane se jí.
Kdo tohle jméno vůbec vymyslel? Vždyť my jsme tak říkali naší koze. odpoví blondýnka zlomyslně.
Iveta se tiše rozesměje.
Co je? šeptne Tomáš.
Kamarádka má zase morče Lucii, odpoví Iveta potichu.
Ale slyší to všichni.
Marie Tomášová se zamračí, chlapi zadržují smích, ale Lucie v mžiku vzplane.
Co sis to dovolila? Kdo vůbec jsi? vypění.
No vždyť to tak děláš taky, myslela jsem, že ti to nebude divný, pokrčí rameny Iveta.
Vladimír obdivně mrkne na snoubenku svého bratra.
Já jsem Vladova žena! Ty jsi jen nějaká družka! vyjede od stolu Lucie a její tchyně povzbudivě přikývne.
Ale aspoň se chovám slušně a nevytvářím dusno, když přijedu na návštěvu, nenechá se Iveta.
Já nepřijela za tebou! vítězoslavně pronese blondýna.
Já tě sem nezval, přeruší ji Tomáš, znechucený. Jak dlouho tady hodláte zůstat?
Za stolem ztichne. Všichni překvapeně upírají zrak na Tomáše.
Až tvoji fiflenu naučíme žít na vesnici a pak jedeme, promluví Marie Tomášová.
Mami, není třeba. Zvládáme to s Ivetou dobře i bez vás.
Jo, posadil sis lenochodici na krk a jsi rád. Jak dlouho to vydržíš? rejpe Lucie.
Lenochodici v rodině máme jen jednu, a to nejsi ty, Ivetko, odpálkuje Tomáš. A teď, hosté známí i neznámí, děkujeme za večeři, běžte si už odpočinout.
Tomáš vezme Ivetu kolem ramen a společně sklízí ze stolu pod spoustou nespokojených pohledů.
Iveta si pomyslí, že mít podporu doma je k nezaplacení. Nenechá se urážet! A pokud něco, vždycky má kam vrátit.
Sobotní ráno není právě šťastné.
Co je to za spaní! U nás se do oběda nespí! vtrhne do pokoje Marie Tomášová. A snídaně by měla být dávno hotová.
Iveta rozespale hledí na mobil.
Osm ráno.
Paní Marie, vše potřebné je v lednici, přitáhne si peřinu až k bradě. Mohu se aspoň obléct?
No teda! Koukejte na paní z města! rozmachuje rukama Marie a odchází. Z toho v lednici se musí ještě uvařit. Vstávat!
Vyběhne z pokoje a práskne dveřmi.
Iveta se oblékne a jde do kuchyně.
Už jsi vzhůru, miláčku? vítá ji Tomáš, otáčí palačinky na pánvi.
Kdybych ji nevzbudila, spala by do poledne, odfrkne si jeho matka.
Iveta skřípe v duchu zuby.
Mami, proč vůbec chodíš do našeho pokoje? dívá se na mámu Tomáš zmateně.
Takže tu máme neschopnou a ještě línou? rýpne si Lucie.
Tebe se nikdo neptal! opáčí Iveta.
No, na vesnici se vstává brzy! A až budete mít krávu, v šest ráno už musíte dojit! utrousí blondýna.
Krávu pořizovat neplánujeme, odpoví Dima klidně.
A víš proč? Protože Iveta neumí dojit! A vstávat brzy, to je na ni moc! směje se Lucie.
Ani ty to neumíš, žiješ i tak, směje se Tomáš.
Od té doby, co máš Ivetu, jsi zlý a protivný, zastane se blondýny Marie Tomášová.
Tomáši, já jedu domů. Až tenhle cirkus odjede, klidně mi zavolej, Iveta už nehodlá snášet tohle chování.
Co prosím? Co tu vůbec děláš? Od té doby, cos přišla, můj syn na rodinu zapomněl. Nepřijede, nezavolá, nedá se s ním mluvit! A ty čekáš, že tě přijmeme? Každou rodinu jen ničíš!
Dost! prudce se otočí Tomáš a všude je náhle hrobové ticho.
Nelíbí se vám, že chci mít vlastní rodinu? Utekl jsem od vás, začal žít po svém, a tu jste znovu, abyste mi to narušili!
Synku, ztratil jsi hlavu! Všechno, čas i peníze, dáváš té téhle! Jí jde jenom o prachy! zatrpklá Marie Tomášová lomí rukama. Ona tě vysává a ty ji stále vozíš na krku! A my tě chceme zachránit!
Mami, Iveta se uživí sama, já spořím na svatbu, Tomáš drží Ivetě ruku, když odchází. Chcete pro nás štěstí? Tak jeďte domů! K nám už jen na pozvání. A Lucie zvlášť!
Příbuzní polykají slova šoku, Tomáš jemně odvádí Ivetu do pokoje a sám zamíří zpět, kde rodina nervózně balí kufry.
Synu, vyber si! Buď já, nebo tahle láme ho máma.
Ale Lucii jste přijali, Tomáš na rodinu kouká zklamaně.
Tu neporovnávej! ušklíbne se blondýna.
Otec i bratr sledují vše s pobavením.
Tak co bude? urguluje matka.
Volím štěstí, Tomáš se vzpurně dívá matce do očí.
Pak už nemáš syna! a žena s naštvaností opustí dům. Lucie jde za ní.
Kdyby něco, víš, na koho se obrátit! usměje se otec. Máma bude v pohodě, vezmu ji na starost.
Bratr obejme Tomáše.
Chraň si své štěstí! Nám doma leccos došlo
S touto myšlenkou rodina odjíždí.
Ivetě je zvláštně, ale zároveň cítí, že Tomáš to s ní myslí vážně.
Zase dělají všechny domácí práce spolu a Iveta se snaží být Tomášovi oporou. Tuší, jak je to pro něj těžké.
U Vladovy rodiny je teď také veselo.
Mami, Lucie! Koupili jsme vám krávu! oznámí radostně Vladimír.
Cože? Jsi se zbláznil? nevěří svému synovi Marie Tomášová.
Ne, Lucie se bude ráno věnovat dojení, vypustí ji na pastvu, Vlad je smrtelně vážný.
Vladimíre, to není vtipné! Lucie se rozčiluje.
No když jste to vyžadovali po Ivetě, my jsme usoudili, že vám to taky prospěje! rozpažuje Petr Tomáš. A mimochodem, matko, v sedm ráno MUSÍ být snídaně hotová! A žádné chlebíčky, ale něco pořádného. Na vsi se neválí.
A začalo domácí převýchovávání!
Měli co vracet
Všechno, co říkali Ivetě, teď dostávají zpět. A že by měli i vydělávat stejně jako ona! To už nebylo v jejich schopnostech. Škola chybí, hospodářství zabírá čas.
Tak není čas!
Nakonec se Marie Tomášová s Tomášem udobří, ale na návštěvu jezdí jen opatrně. Co kdyby Iveta uměla ještě něco víc?
A Tomáš konečně požádá Ivetu o ruku.
Na svatbě slaví všichni!
Marie Tomášová a Lucie si na snachu nikdy úplně nezvykly, ale mlčí. To je bezpečnější.
Iveta je konečně šťastná! S Tomášem dělají všechno spolu, pomáhají si a už se nebojí žádných nečekaných návštěv.
