Nelíbí se vám, že chci mít vlastní rodinu? Odešel jsem od vás, začal si budovat svůj život a vy jste přijeli a zase to je jako vždycky!
Evičko, neboj se tolik! Vím, že pro městskou dívku bude na vesnici složitější, ale pomůžu ti! chlácholil Evu Jakub. Všechno zvládnu. Ty jen buď po mém boku!
Eva byla zmatená. Proč jsem se jen zamilovala do vesnického kluka? A tak moc! Až se mi klepala kolena!
Je jí už dvacet osm, buduje úspěšně kariéru v Praze, zatímco třicetiletý Kuba má spoustu příbuzných a vlastní dům v malé vesnici kousek od Plzně.
Seznámili se náhodou v zábavním parku, kde Kuba čekal na maminku, co nakupovala v obchodě, a Evu vytáhly ven kamarádky.
Vyměnili si čísla, začali si psát. Kuba se snažil Evu překvapovat, jezdil za ní do města, byl pozorný a upřímný, a Eva postupně roztála. Navíc narozdíl od jiných kluků byl čestný, otevřený a dobrosrdečný!
Zanedlouho ji Jakub požádal o ruku a Eva souhlasila.
Tak co, dcerko? Zkus to. Jakub je sice z vesnice, ale je pracovitý a slušný kluk, řekla máma s úsměvem. Když to nevyjde, vrátíš se do města domů.
Eva neměla co ztratit. Pracovat mohla z domova, což se u nich v práci už bralo v pohodě. Osmnáct už jí není a na vesnici se říká, že je tam čistý vzduch. Jenže…
Jakube, v jaké roli tam vlastně přijedu? zeptala se Eva.
Jako moje snoubenka. Za rok uděláme svatbu a pojedeš si odpočinout. Na to si do té doby našetřím, abychom nemuseli řešit peníze, najednou se trochu zaskočil Kuba. Chápu, že jsi zvyklá na jiné.
Všechno vypadalo skvěle, ale Evu něco stále zneklidňovalo. Nedokázala přijít na to, co přesně, a tak se rozhodla hodit to vše za hlavu a prostě to zkusit.
Tak si Eva vzala týden dovolené, kufr věcí, zamkla svůj malý dvoupokojový byt v Praze, na který dřela dlouhé roky, a odjela autem na vesnici, kde už na ni Kuba čekal.
První večer se jí líbil. Bylo horké léto, a tak spolu s Kubou zalévali zahradu a pustili se do vaření večeře. Ve dvou všechno šlo mnohem rychleji.
Lásko, v pátek k nám přijedou moji rodiče! oznámil jednou večer Kuba, který se vrátil z práce dřív než obvykle.
Proč? polekala se Eva.
Chtějí tě poznat a pomoci nám. A vezmou s sebou i bratra s manželkou, nervózně pochodoval po kuchyni Kuba.
Na dlouho? nejistě pípne Eva.
Doufám, že ne! Kuba se na ni zkoumavě podíval. Neboj se, společně to zvládneme.
Po těchto slovech byla Eva rozrušená ještě víc.
Neboj se, miláčku. Ber to jako zkoušku. Když to nepůjde, vrátíš se. Hlavně máš vždy kam! usmála se její maminka. Dělej to, co tobě vyhovuje. Na ostatní nedej. Oni si zvyknou, nebo taky ne. Ale to je Kuby starost.
No jo, proč jsem z toho vlastně tak hotová? Vždyť ještě nejsem manželka! uklidnila se Eva. Vždyť mě nesnědí!
Zrovna dokončovala stůl, když slyšela přijíždět auto.
Jsou tady! přišel Kuba do kuchyně. Společně vyšli hostům naproti.
Tak ahoj, nevěsto! mohutná žena v květované volné šatech, s tmavými krátkými vlasy a hustýma černýma řasama, se šibalsky usmála na Evu a pořádně objala syna.
Stejně robustní muž, s bříškem, potřásl synovi rukou a kývl na Evu.
Vysoký mladík se představil s vtipem a radostí, zato jeho žena mladá blondýna, tak říkajíc krev a mlíko se na Evu, která byla štíhlá a elegantní, moc mile netvářila a obrátila se hned ke svému muži:
Co tady stojíš, pojď nám pomoct! a šla k autu pro věci.
Eva všechny pozvala ke stolu v naději, že se atmosféra tím trochu uvolní. Vařit přece uměla!
Jé, vy jste si dali záležet! pochválila Eva Kubišová.
Petr Kubiš jen krátce souhlasně zamručel.
Co to je? Kuře? Kdo to takhle dělá? nevrle rýpala vidličkou Lenka. Vymyslí si kdeco a pak se to nedá jíst!
Ale prosím tě, však je to výborný! ohradil se Vladimír na svou ženu.
Tobě stačí, že se najíš, je jedno čím! odsekla Lenka a teatrálně položila vidličku.
Kuba se zadíval na rozpačitou Evu.
Leni, trochu úcty! A nezáviď tak okatě. Eva vařila s láskou, bránil svou dívku.
A kdo vybírá taková jména? Jako naše koza. Ta se taky jmenuje Eva, štěkla blondýna.
Eva se potichu zasmála.
Co je? špitl Jakub.
Kamarádka má zas morče, co se jmenuje Lenka, šeptla Eva.
Ale všichni to zaslechli.
Eva Kubišová se na nevěstu mračila, chlapi se snažili nesmát, ale Lenka se hned naštvala.
Kdo si myslíš že jsi? Jak se opovažuješ? zírala vztekle na Evu.
Však ty jsi začala, tak jsem myslela, že takhle spolu běžně mluvíš, pokrčila rameny Eva.
Vladimír hleděl na bratrovu snoubenku s respektem.
Já jsem Vladimírova žena, oficiálně! Ty jsi jen spolubydlící! vyskočila od stolu Lenka. Eva Kubišová jen uznale přikývla.
Ale aspoň nevím co je to hrubost, když přijedu na návštěvu, vrátila Eva chladně.
Já tě k sobě nezvala, usmála se Lenka vítězně.
Ani já! nedržel se Kuba, kterému bylo z nastalé situace jasně nepříjemně. A na jak dlouho k nám tedy hodláte zůstat?
Rozhostilo se ticho. Všichni koukali překvapeně na hospodáře.
Až naučíme tvoji princezničku žít na vesnici, pojedeme, povídá maminka.
Mami, není třeba. My jsme si tu poradili i bez vás a poradíme si dál.
Jo, přitáh sis línou holku na krk a jsi šťastný. Jak dlouho ti to vydrží, co? Lenka byla neoblomná.
Jedna líná holka tu v rodině je. Ale to Eva teda určitě není, vrátil jí Jakub. Teď už vážně, milé a nečekané návštěvy, díky za večeři, běžte si odpočinout.
Jakub podal Evě ruku a poprvé v životě společně uklízeli nádobí pod všetečným pohledem celé rodiny.
Eva si v duchu řekla, že je dobré mít možnost kam se vrátit, když bude nejhůř. Ale hlavně věděla, že nedovolí, aby s ní někdo zametal.
Sobota nezačala nejlíp.
No to je dost, že sebou mrsknete! U nás se do oběda nespí! vtrhla do pokoje Eva Kubišová. A je čas dělat snídani.
Eva mrkla na telefon.
Osm ráno!
Paní Kubišová, v lednici je všechno na snídani, přitáhla si peřinu výš Eva. Můžu se nejdřív obléknout?
Ale no tak, slečinko! Co v lednici, to musí někdo připravit, tak šup! mávla rukou a uraženě bouchla dveřmi.
Eva se vzpamatovala, oblékla, upravila a šla do kuchyně.
Ahoj lásko, už jsi vzhůru? přivítal ji Kuba, který stál u sporáku.
Jo, kdybych ji nevzbudil, snad by spala do oběda, kousavě podotkla jeho máma.
Eva tiše skřípla zuby.
Mami, proč vůbec chodíš do našeho pokoje? zeptal se Jakub ohromeně. Říkal jsem snad něco?
To máme v rodině dvě nešiky a ještě lenochy? doťukla Lenka.
Tebe se nikdo neptal! štěkla Eva.
No, víš jaké to tu na vsi je! Ráno vstávačka! Až si pořídíte krávu, budeš dojit už v šest, zasmála se blondýna jedovatě.
Krávu pořizovat neplánujeme, odvětil jí Kuba.
Proč ne? Mít vlastní mléko, šlehačku Ale jo, chápu! Eva ji neumí podojit a ranní vstávání taky není pro ni, smála se Lenka.
Ty taky dojit neumíš a žiješ, smál se Kuba.
Od té doby, co je tu Eva, jsi samý nervák, bránila nevěstu Eva Kubišová.
Kubo, jedu domů. Až tenhle cirkus zmizí, ozvi se mi, pokud si budeš jistý, Eva to už nevydržela.
Co? Ty Od tvého příchodu na tebe Kuba zapomněl! Nepřijíždí, nepomáhá, ani se pořádně neozve! Ty nám rozbíjíš rodinu! rozzuřila se žena.
Stačí! zaburácel Jakub. Všichni ztichli.
Nelíbí se vám, že chci svůj život a svou rodinu? Utekl jsem, abych si vybudoval něco svého, a vy jste přijeli a vše je jako dřív!
Synu, ona tě akorát vysává! Vším, i penězi! rozčilovala se Eva Kubišová. Drží tě při zemi! My tě chceme jen zachránit, pro tvoje štěstí!
Mami, Eva se uživí sama a já spořím na svatbu, chytil Kuba Evu, která chtěla odejít. Chcete nám přát štěstí? Tak domů! Přijeďte jen na pozvání! Zvlášť ty, Lenko.
Zatímco rodina lapala po dechu, Jakub Evu odváděl do pokoje. Ostatní horečně balili.
Synku, vyber si! Buď já, nebo tahle vyjela máma.
Ale Lence jste to dovolili, smutně koukl na rodinu Jakub.
To snad nemyslíš vážně, sykla Lenka.
Otec a bratr celou scénu sledovali tiše.
Tak? pobídla máma.
Volím štěstí! odpověděl s klidem Jakub a upřel na matku vážný pohled.
Pak už pro mě nejsi syn! máma práskla dveřmi, kufry nechala na tátovi. Lenka šla za ní.
Kdybys něco potřeboval, jsme tu pro tebe! dobrosrdečně kývl otec. O mamku se postarám já.
Bratr Jakubovi potřásl rukou.
Drž si to svoje štěstí! My musíme trochu změnit rodinná pravidla!
Rodina odjela.
Evě bylo trapně, ale současně si uvědomila, že to Jakub s jejich vztahem myslí vážně.
Zase vše dělali spolu a Eva se snažila Jakuba podržet, protože věděla, jak těžké to pro něj je.
A ve staré rodině bylo najednou veselo.
Mami, Lenko! Koupili jsme vám krávu! usmíval se Vladimír na mámu a ženu.
Cože? To nemyslíš vážně! nevěřila svému synovi Eva Kubišová.
Ne, opravdu. Lenka ji bude ráno dojit a vyvádět na pastvu, Vlad byl naprosto vážný.
To není vtipný! vybuchla Lenka.
Když jste to tak chtěly naučit Evu, řekli jsme si, že vám to taky prospěje! oznámil Petr Kubiš. A ještě snídaně v sedm ráno, a žádné chleby, pěkně něco teplého. Na vesnici se vstává brzo!
A začala velká výchova žen!
To byla legrace!
Všechno, co vyčítaly Evě, se jim krutě vrátilo.
Máma brzy pochopila, že trochu přehnala, protože teď se od nich čekalo, že budou vydělávat a starat se jako Eva.
Jenže to už nezvládly. Jiná doba, jiné vzdělání, a statku taky přibylo práce.
Nebyl čas!
Eva Kubišová se s Jakubem smířila, ale na návštěvu už radši nejezdila. Co kdyby Eva uměla ještě něco dalšího?
Jakub nakonec šťastně požádal svou milou o ruku.
A na svatbě se veselil celý kraj!
Nelze říct, že Eva Kubišová s Lenkou nevěstu milovaly, ale aspoň držely jazyk za zuby. Bylo to bezpečnější.
A Eva byla šťastná! S Jakubem vše dělali společně, podporovali se navzájem a už se nebáli žádné nečekané návštěvy.
