Nejtěžší část dospívání… je dívat se, jak tvoje maminka stárne.
Kolikrát si na ni stěžujeme…
Že pořád mluví, že se plete do všeho, že od nás chce příliš.
Že je neustále poblíž, stará se o věci, které nám připadají jako maličkosti.
Jenže srdce matky nikdy nepřestane chránit své děti.
Miluje tak silně, že si někdy plete lásku s povinností snášet úplně všechno.
Snáší křik, nálady, odmítání
A i když ji zraníme nejvíc, stejně nás chrání.
Jsou maminky, které raději mlčí z lásky, skrývají bolesti, co jim trhají duši.
A zatímco ostatní žijí dál, ona tiše stárne se srdcem, které tíží cizí trápení.
Ale když už tu není
To najednou rozkvétají nejkrásnější květiny.
To se objedná ta nejlepší kapela.
A pláčeme slzami, které už nikdy nikdo neutřeší.
A tehdy si klademe otázky
Proč čekáme až na poslední chvíli, abychom dali všechno?
Proč si jí nevážíme, dokud tu ještě je?
Nečekej, až tvoje maminka odejde, abys pochopila, že ti dala celý svůj život.
Miluj ji dnes.
Naslouchej jí dnes.
Objímej ji dnes.
Protože dospívat bolí ale sledovat, jak ona stárne bez lásky, bolí ještě víc.
