Jarmila se vdala ve dvaceti, a ve dvaceti dvou porodila své jediné dítě. Děti ji nijak zvlášť nerozněžňovalyřekněme, že dětské písničky v rádiu radši přepínala. Když se jí narodil syn Lukáš, ona s manželem ho hnedka svěřili babičce Věře. Posílali jí každý měsíc pár tisíc korun, a žíly jim klidně tepaly dál. Dva roky na to museli chlapce vzít zpět, protože babička odešla ze života. Jarmila byla na Lukáše naštvaná. Šoupla ho do jeslí, jen aby ho moc neviděla, a pak rovnou do školky. Ve škole se Lukáš stal terčem posměchu.
Číst ani psát mu nebylo dáno. Škola se snažila jeho rodiče přivolat na kobereček, ale Jarmila si prý nemohla najít čas. Jednoho dne, zázrakem, přišel do školy manžel. Učitelky využily příležitosti a spustily lavinu informací o Lukášových “vylomeninách”. Po návratu z rodičovské schůzky otec syna potěžkal s páskem. Lukáš školu nějak ukončil, a Jarmila ho poslala dělat do továrny. Tam potkal svou budoucí manželkumilá holka, nějaká Pavlína. Továrna mladým přiklepla byt, takže alespoň bydlení bylo vyřešeno. Když Jarmila měla vnoučata, jejímu srdci to ani nehnulo.
Sem tam na svátky poslala vnoučatům pár stovek na účet. Pak přišel den, kdy Jarmila musela odejít do důchodu. Rozhodla se uspořádat výpravnou oslavu. “Poslala jsem ti peníze na kartu, Lukáši. Kup s Pavlínou něco k jídlu a šperky. Oslavíme můj důchod u vás!” Jasně, mami. Lukáš s Pavlínou odlifrovali děti k tetě na venkov, aby neotravovaly, a pustili se do příprav. Nakonec dorazila Jarmila. Spokojeně přimhouřila oči: No, to jde, teď běžte do kuchyně.
Hosté přijdou, potřebujeme je obsloužit, pak si možná sedneme s vámi, až odejdou. Lukáš s Pavlínou poslechli a skončili v kuchyni. Hosté se najedli, napili, zatančili, a když všichni odešli, Jarmila vešla do kuchyně: Je tu poslední kousek dortu, rozdělte si ho. Mně není dobře, už jedeme domů, se mnou už nesednete. Lukáš byl hluboce dotčen. O týden později volala Jarmila: Lukáši, vezou mě do nemocnice na operaci. Přines mi věci, pošlu ti seznam. Ne, mami, jedeme s Pavlínou na dovolenou, víš to Zavolej tátovi. Čau. A konečně někdo Jarmile připomněl, že svět se netočí jen kolem ní.
