Můj tchán si myslel, že ho budeme dál podporovat Můj manžel vyrůstal v šťastné a milující rodině. Když ale jeho tatínkovi bylo 57 let, bohužel ovdověl. Samozřejmě bylo pro něj těžké takovou ztrátu překonat. Proto jsme se rozhodli prodat jeho byt, peníze rozdělit a tchána vzít k nám, dokud se trochu nevzpamatuje. Bylo to rozumné rozhodnutí – aspoň jsme si to mysleli. Představovali jsme si, že s námi tchán zůstane asi půl roku a pak si koupí vlastní byt, ale nestalo se tak. Bydlení u nás se mu velice zalíbilo. Na jídlo a domácnost nepřispíval, vařila jsem mu, prala, uklízela mu pokoj. Chodil akorát do práce. Žil si u nás opravdu jako na dovolené. Takto s námi strávil 11 let. Pak nám začal stále káznit, co máme a nemáme dělat, stanovil vlastní pravidla a nám došla trpělivost. Proto jsme mu koupili domek kousek za městem. Je zdravý, v dobrém věku, může bydlet sám. Vše jsme mu zařídili, aby se mohl pohodlně nastěhovat. Tchán ale začal vymýšlet, že má potíže se srdcem a další záležitosti – zkrátka si hledá výmluvy, proč být zase u nás. Jenže já už nechci. Chci mít konečně klid a být jen se svou nejbližší rodinou. Jsem unavená. Co mám dělat?

Můj tchán si myslel, že ho budeme pořád podporovat.

Můj manžel vyrostl v milující a šťastné rodině. Když však jeho tatínkovi, panu Zdeňku Novotnému, bylo 57 let, zemřela mu bohužel manželka. Samozřejmě bylo pro tchána velmi těžké se s takovou situací smířit. Rozhodli jsme se proto, že prodáme jeho byt v Hradci Králové, rozdělíme peníze a tchána vezmeme k nám do Prahy, aby s námi chvíli žil, než nějak překoná svůj žal. To šlo zařídit.

Mysleli jsme, že s námi zůstane asi půl roku, a pak že si najde vlastní byt. Jenže to se nestalo. U nás se mu natolik zalíbilo, že se mu vůbec nechtělo odcházet. Nepřispíval ani korunou na složenky nebo na nákupy. Vařil jsem mu, pral jsem mu a uklízel jsem mu jeho pokoj. On akorát chodil do práce. Žil si jako na dovolené.

Takto u nás zůstal celých jedenáct let. Později nám začal neustále radit, co a jak máme dělat, přicházel se svými pravidly, a už jsme toho měli všichni dost. Rozhodli jsme se tedy, že mu koupíme domek na okraji města. Je to zdravý chlap, v dobré kondici, sám si zvládne zařídit život.

Pořídili jsme mu dům a postarali jsme se o vše, aby tam mohl spokojeně bydlet. Začal si však vymýšlet příběhy o bolestech u srdce a různých jiných problémech. Celkově si neustále něco vymýšlí, jen aby mohl být stále s námi. Ale já to už dělat nechci. Chci si konečně odpočinout a být jen se svou nejbližší rodinou. Jsem unavený. Co mám dělat?