Říká se, že když si žena vybere za manžela opravdu chytrého muže, nikdy ji nepodvede a bude své ženě vždy věrný, a také ví, co znamená láska a péče. To mi často opakovala máma i babička. Takže když už jsem nebyl nejmladší, ani jsem nepřemýšlel o tom, že bych měl po svém boku někoho s pochybnými zájmy neviděl jsem v tom žádný smysl. Proč vůbec začínat takový vztah? Pak jsem se ale, přes známé, setkal s Filipem. Filip vystudoval technickou univerzitu, byl to velmi inteligentní muž, cílevědomý.
I já jsem vystudoval vysokou školu, sice na filozofické fakultě, ale to nevadilo témat na rozhovor bylo vždycky dost. Začali jsme si psát, pak trávit čas spolu. Musím přiznat, že mě Filip opravdu zaujal a byl jsem s ním šťastný. Po roce mě požádal o ruku a já souhlasil. Bydleli jsme v bytě, který mi zanechala babička malý jednopokojový byt na pražském Žižkově, ale stačil nám, dokud jsme byli dva. Pak přišel na svět syn Karel, a o rok později dcera Miluše.
Místa bylo málo a peněz také. Tehdy se Filip pustil do podnikání. Já byl doma s dětmi, staral jsem se o ně, ale vždy jsem byl Filipovi oporou. Párkrát jsme se ocitli úplně na dně, bez koruny a nevěděli jsme, co bude dál. Přesto jsme doufali, že se jednou všechno zlepší. Po několika letech usilovné práce se nakonec Filipovi začalo dařit. Žili jsme dobře, naši děti chodily na nejlepší školy v Praze a později na univerzitu v Brně. Já si mohl dovolit věnovat se svým koníčkům, sportu i cestování.
Filip měl také své zájmy jezdil často na výlety s kamarády. Vůbec mi to nevadilo, vždyť pro rodinu dělal maximum a měl právo na svůj čas. Náš vztah byl v pořádku, vždy v něm byla láska i úcta. Prostě všechno bylo tak, jak má být. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se to vše může najednou změnit.
Jednou o víkendu Filip onemocněl, přijela pro něj sanitka a za pár hodin už nebyl mezi námi. Úplně zmizel z našeho života, jakoby tu nikdy nebyl. Mě i děti zasáhl nejen obrovský smutek, ale i novinka, kterou jsem rozhodně nečekal. Ukázalo se, že Filip měl už pět let vztah s mladou slečnou, o dost mladší, mohla být klidně jeho dcera. Právě za ní často odjížděl na dovolené. Nechal jí úplně všechno firmu, dům, chalupu v Krkonoších i auto. Já i naše děti jsme zůstali úplně bez ničeho. Ten šok se ani nedá popsat. Nedokážu pochopit, jak to mohl udělat. Jak mohl odejít ze světa s vědomím, že jeho vlastní rodina zůstane bez střechy nad hlavou. Nevím, jak mám dál žít
Dnes už vím, že ani talent, inteligence nebo vzdělání nijak nezaručují, že člověk bude věrný a opravdu vás bude milovat. Lidé umí překvapit a ne vždy příjemně. Ale zároveň jsem pochopil, jak je důležité nelpět jen na představách a pravidlech z dětství, ale poslouchat vlastní rozum i srdce.
