Myslím, že tahle situace vyvolá mezi mými sledujícími spoustu rozruchu. Ano, stydím se za některé své myšlenky. Ale i když se snažím, nemůžu si pomoct. Jakmile si představím, co nás jako rodinu v blízké budoucnosti čeká, mám pocit, že se mi chce skoro plakat. Připadám si, jako bych upadala do deprese. S manželem jsme svoji už přes dvanáct let, oba pracujeme a máme dvě děti.
Moje tchyně je už dlouho nemocná. Trápí ji artritida a cukrovka. Má také nadváhu, takže je pro ni pohyb po bytě dost obtížný. Žije sama a s každodenním životem to není jednoduché. Je pro ni těžké se o sebe postarat, uvařit si a udržovat pořádek. Každý týden jí já a manžel dovážíme nákup, uklízím u ní, vařím jí na celý týden a pomáhám jí s hygienou. Už jsme si na tyhle týdenní návštěvy zvykli. Samozřejmě, někdy se kvůli práci stane, že tam nejdeme, ale to je spíše výjimečné.
Mám svou tchyni opravdu ráda. Vychovala svého syna sama, dala do něj vše, vzdala se kvůli němu i vlastního štěstí (ve 45 letech ovdověla a už se nevdala). Pomohla nám také finančně díky ní jsme zvládli splatit celou hypotéku. Nikdy bych se nezřekla své povinnosti jí pomáhat. Jenže manžel mi nedávno řekl, že po Vánocích se k nám maminka nastěhuje. Už nebude třeba za ní každý týden chodit a všechno bude prý pro nás jednodušší. On si alespoň odpočine.
Chápu, co manžel cítí, a chápu i jeho rozhodnutí, ale zároveň si představuju, jak se náš dosavadní život změní. Máme byt o třech pokojích. Spíme s manželem v jednom, děti mají každý svůj pokoj. Když se tchyně nastěhuje, zabere si jednu místnost. Děti se nejspíš začnou hádat, protože každé chce mít svoje vlastní soukromí. Je mi trapné to přiznat, ale připadá mi, že pro mě tchyně představuje zátěž. Co byste na mém místě udělali vy? Podělte se o svůj názor…
Nakonec jsem si ale uvědomila, že každému může osud do života přinést situace, kdy potřebuje druhé. Až jednou zestárnu, i já bych si přála, aby se mnou měl někdo trpělivost a našel pro mě místo u stolu. Možná je to právě v rodině, kde se učíme skutečné laskavosti a obětavosti a to je hodnota, která za trochu nepohodlí stojí.
