Hele, musím ti něco povědět o mém bratrovi, úplně mě to dostalo. Vždycky jsem si byla vědomá toho, že můj brácha není dvakrát zodpovědný, ale tohle jsem nečekala. Prostě nechal svého pětiletého syna u našich starších rodičů. Prý začíná nový život a teď je pro něj důležité jen tohle. Důvod? Jeho nová žena odmítá přijmout kluka z jeho prvního manželství.
Když jeho první žena zemřela, Markovi bylo dvacet pět, fakt jsme ji měli rádi, všichni. Byla to milá, laskavá ženská, která hrála klíčovou roli v životě malého Petra. Po její smrti ale zůstal Mark sám s dítětem a já i naši jsme mu pořád pomáhali jak to šlo, protože jsme vnímali, že to sám těžko zvládne. Já často vyzvedávala Petra ze školky, mamka se starala o víkendech, prostě jsme mu kryli záda. Všichni jsme chápali, že Mark potřebuje začít znovu.
A tak jsme pomáhali dál. První rok se Mark skutečně snažil, věnoval se Petrovi a byl zapojený do jeho výchovy. Já s mamkou mu pomáhaly doma, vařily jsme a usnadňovaly mu život, protože měl dost náročnou práci. Potom za rok nám oznámil, že má přítelkyni a chce se rychle vzít, prý se dobře znají a není proč čekat. Ale bohužel se ukázalo, že jeho nová manželka vůbec nechtěla mít Petrova u sebe. Po svatbě se u nás začal vyskytovat čím dál častěji. Říkali jsme si, že potřebují čas, aby si na novou domácnost zvykli, takže jsme to brali v klidu.
Jenže postupem času bylo jasný, že Petr v podstatě žije u nás a Mark pak přiznal, že jeho žena nemůže snést kluka v domě. Sděloval nám to dost ošklivě, jako by to byl normální návrh, že kluk bude u babičky a dědy a on se soustředí jen na sebe. Naši ho pořád omlouvali, ale já už to prostě nemůžu skousnout přece nemůžeme nechat malého na krku starým a nemocným rodičům? Nedokážu pochopit, jak může brácha svýho syna opustit a navíc se tvářit, že to je v pohodě. Pořád přemýšlím, proč mi vůbec nic neřekl o tom, jak to má jeho manželka s dětmi, ještě před svatbou.
Když jsme to pak řešili přímo s Markem, začal se vymlouvat, že za to nemůže, prý jeho žena s Petrem nevychází. Slíbil, že ho bude víc navštěvovat a časem se to snad zlepší. Mně se to ale vůbec nelíbí; přijde mi to úplně nepřijatelné. Už nechci být součástí jeho života a pokud se bude chovat dál takhle, zkusím ho připravit o rodičovská práva. Dokonce přemýšlím, že si Petra vezmu k sobě, protože nemůžu snést, jak trpí kvůli nezodpovědnosti svého otce. Prostě mě to úplně rozčiluje, chápeš?
