Můj bratr, Jan, po tom, co dostudoval na univerzitě, se přestěhoval za prací do jiného, hodně vzdáleného města. Měl v plánu tam zůstat maximálně rok, něco ušetřit a pak se vrátit k nám domů, kde chtěl koupit byt. Jenže osud rozhodl jinak. Poznal tam dívku typickou Češku jménem Tereza a rozhodli se vzít. Bratr už ve městě zůstal. My jsme jeho novou ženu nikdy nepoznali. Shodou okolností jsem v době jejich svatby byla v devátém měsíci těhotenství a porod mě mohl čekat každým dnem, takže jsme se rozhodli, že nikam nepojedu. Otec také nemohl dostat volno v práci, takže na svatbě byla pouze naše mamka. Mamka se s Terezou blíže neseznámila, jen si ji krátce představily, chvilku si popovídaly. Po svatbě s bráchou odjeli na svatební cestu, mamka se vrátila domů pár dní nato. Říkala, že je Tereza milá, sympatická a pořád se usmívá. Uplynulo několik let a nikdo z naší rodiny vlastně bratrovu manželku osobně neznal.
Letos se ale bratr ozval s úžasnou novinkou. Plánovali s Terezou delší cestu po republice. Nejprve chtěli dorazit k nám, pak měli namířeno na svatbu bratrovy kamarádky, potom jet na třídní sraz, pak na návštěvu k rodičům k moři a nakonec zpět domů. U nás měli být dva dny. Problém jsem v tom neviděla. Je pravda, že máme dost malé bydlení, ale naštěstí máme možnost využít chatu mých tchánů. Tchyně souhlasila, že tam mohou přespat. Chata nebyla v posledních letech opravovaná, ale podmínky na přespání tam byly v pohodě.
Ten den jsem měla dobrou náladu a těšila jsem se na ně. Přijeli. A tady to celé začalo. Bratr mě představil Tereze a už při prvním setkání si začala stěžovat že jí bylo ve vlaku horko, příliš hlučno a že to celé bylo dost nepohodlné.
Dojeli jsme na chatu a já jsem je provedla. Bratrova žena se na sprchu a záchod dívala, jako by se na ni usmál nějaký bezdomovec. Vzala si bratra bokem, něco si pošeptali, a pak bratr poprosil mého manžela, aby je zavezl zpátky do města. Tereza prohlásila, že v tom sprchovém koutě se rozhodně mýt nebude. Jeli tedy k nám domů, ona se tam osprchovala, nalíčila a až pak se vrátila na chatu.
Později se ukázalo, že nechce jíst vůbec nic z toho, co jsme s láskou připravili. Snažili jsme se tradičně gulášek, bramboráky, vepřové, prostě klasická moravská jídla. Ale bylo tam lepek, tuk a bůhvíco ještě. Nakonec jedla jen zeleninu a i na tu se dívala podezřívavě. A v pokoji, který jsme pro ně nachystali, nechtěla spát, takže jsme se znovu vydali zpět do města, k nám domů.
Příští den jsme je vzali na procházku po městě, ale Tereza byla náladová víc než náš tříletý syn. Buď jí bylo moc horko, nebo ji bolely nohy, nebo se prostě nudila. Upřímně jsem byla šťastná, když konečně odjížděli. Pořád přemýšlím, jak to můj bratr s ní ty roky vydržel. Stačily jí dva dny, aby nám všem přeorganizovala život.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
