Všichni mají milou manželku, jen já jsem si vzal hloupou.
V chloubách se rozplývala před každým, jak po svatbě bez problémů koupíme byt, protože nám hosté dají peníze a její rodina nám pomůže. Ale ve skutečnosti její rodiče řekli, že když se rozhodla vzít si bezcenného realitního makléře ve dvaceti bez vysoké školy, tak ať si to teda s bytem nějak vyřešíme sami. Skoro se nám smáli do očí. Nakonec jsem musel manželku vzít domů k mým rodičům.
Můj bratr tam už přebývá se svou těhotnou přítelkyní, takže jsme opravdu namačkaní. Rodiče mi naznačili, že by bylo fajn, kdybychom se odstěhovali, aspoň do pronájmu. Já jsem ale chtěl šetřit, abychom si mohli jednou vzít hypotéku a koupit vlastní domek. Manželka o mých plánech věděla, tvrdila, jak touží po vlastním bydlení, a co myslíte, že nakonec udělala? Vzala všechny naše úspory a investovala do akcií.
Proč? Aby se nám prý peníze rozmnožily.
Moje maminka málem omdlela, když jsem jí to oznámil. Mně samotnému puká srdce, protože hodnota akcií klesá a nejspíš budeme čekat dlouho, než je dokážeme prodat. Takže buď o něco přijdeme, nebo budeme doufat, že to jednou půjde nahoru. Zatímco všichni kamarádi mají rodiny a byty, my máme akcie!
Manželka teď pláče a lituje, že naletěla podvodníkům. Ještě jim za školení o investicích zaplatila! A já se sám sebe ptám, jestli bude rozvod jediná cesta. Moje láska asi není tak silná, když nedokážu přejít přes to, jak jsme přišli o peníze, které jsem roky poctivě vydělával a šetřil a teď je všechno pryč jako prach ve větru.
Když se na to koukám zpátky, naše manželství drhlo už od začátku a tahle situace je toho jen důkazem. Možná jsem žil v iluzi, že štěstí přijde samo. Ale člověk by se měl dívat nejen na to, co ztratil, ale co se může naučit třeba jak jsou společná rozhodnutí a vzájemná důvěra ve vztahu důležitější než peníze. A že opravdová síla vztahu se pozná až v těžkých chvílích.
