Moji kamarádi kupují byty a utrácejí peníze za rekonstrukce, zatímco moje žena rozházela všechny naše úspory ve snaze zvýšit naše jmění.
Všichni mají příjemnou manželku, jen já jsem si vzal hlupačku.
Všude se chlubila, že po svatbě bez problémů koupíme byt, protože jsme dostali peníze od svatebních hostů a rodina nám pomůže, jenže ve skutečnosti jí rodiče řekli, že když se už ve dvaceti rozhodla vzít si k ničemu makléře bez vysoké školy, tak že to s tím bytem nějak vyřešíme sami. Ze situace si dělali legraci, a tak jsem musel vzít svou ženu zpátky do bytu mých rodičů.
Bratr už tam bydlí se svou těhotnou přítelkyní, takže je tam těsno. Rodiče naznačili, že by bylo fajn, kdybychom si našli aspoň nějaký pronájem, jenže já chtěl šetřit, abychom si později vzali hypotéku a koupili vlastní dům. Moje žena o tom věděla, říkala, jak moc by se chtěla odstěhovat, ale co udělala? Vzala naše úspory a nakoupila akcie.
Na co? Prý aby se nám peníze rozmnožily.
Moje mamka málem omdlela, když jsem jí to řekl. Mně samotnému je z toho smutno, protože cena těch akcií pořád klesá a nejde je jen tak prodat. Takže buď ztratíme kus peněz, nebo budeme čekat a doufat, že se to někdy zvedne. A takhle to je, všichni kamarádi mají rodiny, byty a my jenom akcie!
Moje žena teď brečí, lituje, že naletěla podvodníkům. A ještě jim zaplatila za kurzy, kde jí měli radit, jak a kam investovat. Já jen přemýšlím nad rozvodem. Ta láska už není taková, když kvůli tomu prostě nemůžu spát a pořád myslím na ty roky, co jsme šetřili každý halíř a teď je všechno v háji.
Když se na to tak dívám, naše manželství bylo špatné hned od začátku, a tahle situace mi znovu jen ukazuje, že jsem si prostě vzal holku, která nemá rozum.




